Hřbitov domácích zvířátek

Co mě na tom nejvíc vystrašilo? Přešlapování rodičů okolo horké kaše při zásadních otázkách dcerky ohledně smrti. // „Ano, kocourek ti chcípne, ale to neřeš, vždyť to bude za tááák dlouho...“ Děti nejsou blbé. Například i vědí, jak moc se těšily na pouť. Nejprve tak strašně vzdálené, čas skoro neubíhá. „Já se té pouti snad nedočkám...“ LUP! A najednou už je po pouti. Každý den, i ten sebevzdálenější, totiž jednou přijde. Tak mi, mami a tati, sakra neříkejte, ať to neřeším. Jak si mám v hlavičce zpracovat ten šílený strach ze smrti, která jednou čeká i mě? Jasně, o nic nejde, protože to přece bude až za tááák dlouho... Já snad toho kocourka popadnu za zadní a omlátím vám ho o hlavu! // A dál? Film má i přes svůj věk stále solidně strašidelnou atmosféru. Ale ten úvod... Společné sprintování rodičů od jednoho dítěte v ohrožení k druhému a zase zpátky, to bylo... Úplně jsem to viděl. Na holčičku něco z křoví udělá „Ňaf!“, rodiče zanechají bratříčka na autostrádě a posprintují zase OBA DVA k ní. Bych je chtěl vidět, jak by logisticky zvládali péči o čtyři děti. To by se naběhali :-). Pozdější slabomyslnost a chyby rodičů už nevadily. Po tragédii se ztátou syna přímo před očima už na nelogické chování měli nárok. (02.04.2013)

Mrazive prekvapenie! Dej je sice velmi priamociary, jednoduchy a popreplietany kiksami, avsak ako sa atmosfera nastartuje na zaciatku, nepovoli az do uplneho zaveru filmu. Hlavne skvely, tragicky zaver (dokonca zo mna vyskrabal aj trosku emocii) mi dokonca pripomenul Kubrickovo Osvietenie. Keby boli niektore detaily (indiansky cintorin) a samotne charaktery viac prepracovane, mame tu dalsiu klasiku zanru. (7/10) (21.09.2007)

Film poslouží jako ta nejlepší antikoncepce, páč po tomhle si už nikdo uvědomělej nemůže pořídit žádný zatrachtilý bejbátko, když se tu na otce zakladatele (zombíků) vrhá se skalpelem v tej svojej malej pracičce... Brrr, never! :-) Njn, typická Kingovina, i když určitě jedna z těch lepších, už jen díky tomu skvělýmu námětu, co byl později nejednou zopakován, příp. zparodován. A do toho duch s půlkou mozku venku, nasraná čičinta, to vše za zvuků The Ramones- epic! :-) (19.09.2014)

Řbitov (ano Řbitov, né Hřbitov) domácích zvířátek patří mezi Kingovými knihami mezi mírný nadprůměr, což se bohužel nedá říct o pozici Hřbitovu domácích zvířátek mezi filmovými adaptacemi Kingových knih. Film se sice drží knižní předlohy velmi věrně, ale to co funguje v knize, nemusí vždy zákonitě fungovat i na plátně a snažit se zachytit všechny dějové linie, není zrovna nejšťastnější řešení. Mezi herci se mi líbil F.Gwynne, který má dokonalou "horrorface". Případ sám pro sebe je D.Midkiff, který svou postavu (zvláště ve chvílích, kdy má blízko k naprostému psychickému zhroucení) těžce nezvládá. Hřbitov není úplný propadák, ale jelikož Řbitov patří mezi Kingovými knihami právě mezi ty, které jsou pro filmové zpracování jako stvořeny, zamrzí kvalita tohohle zpracování dvojnásob. (21.08.2004)

Samo o sobě by Mikmacké pohřebiště nezískalo takovou moc, kdyby mu ji Stephen King sám nepřisoudil. Jen King si dokáže s takovým mistrovstvím pohrávat se slovíčky. A proto jsou jeho knihy tak přitažlivým námětem pro film. S jak velkou úspěšností, to už je jiná.. Někdy s horším, jindy s lepším výsledkem, ale nikdy se nevyrovnají knižní předloze. Poté, co jsem zhltla „Řbitov zvířátek“, bylo pochopitelné, že okamžitě sáhnu po Hřbitovu domácích zvířátek s utvrzením, že: Stephen King tu „moc“ má. Přála jsem si: opětovné setkání s Wendigem; stínem nic netušícího Dr. Louise Creeda, obětavou Rachel, duchem-průvodcem Victorem Pascowem, Zeldou s míšní meningitidou hluboce vepsanou ve tváři, lovcem bez zábran Churchem, citlivou Ellie s nelehkým údělem: poodkrýt budoucnost, roztomilým Gagem s ostrým skalpelem svírajícím v drobné dlani i dobráckým Judem, jenž s úmyslem za každou cenu být prospěšným, zapříčiní mnohé.. Jenže, kdo z nás pozná tu pravou chvíli. (15.11.2010)