Hřbitov domácích zvířátek

Knížku jsem nečetl, ale film je docela dobrej a některý momenty jsou doslova napnutý jako kšandy. Jenže dost často je to taky hodně trapný a ani zápletka není zrovna nijak chytrá a promyšlená. No a konec a myšlenkové pochody Louise jsem prostě nějak nepochopil. Když se poprvý vrátí vraždící psychopat, zopakuj to. Když se vrátí i když to zkusíš podruhý, zopakuj to potřetí. Zopakuj to, i když ti všichni zúčastnění říkají, abys to nedělal, že to stoprocentně nedopadne dobře a to nejen pro tebe. Že to zatím nikdy nedopadlo dobře, přesto to zopakuj, třeba budeš mít štěstí. Taky hlavnímu hrdinovi se objevující duše zemřelýho mi nějak nedocházela. Proč zrovna tahle, kdo to byl, jak věděl všechny ty věci (pokud tedy nechodil na duchařskou vyšší střední), proč se mu objevoval jenom on a ne žádný jiný duch mrtvého pacienta, kterého léčil a proč tam nakonec k čertu přivedl jeho manželku? KDyby ji nepřivedl, skončilo by to celkem normálně smrtí Juda a následně malýho vraždícího skřítka. Nebo co to mělo být s těmi náklaďáky? Jestli tam byl každou chvilku smrťák, že by se o to úřady nestaraly? Nedaly by nějaký retardéry na silnici, zástěny kolem pozemků lidí, policejní hlídky na silnicích kontrolující rychlost? A když Jud věděl, že navrátilci nejsou zrovna příjemní společníci, proč tam Louise vůbec zavedl? A proč k čertu měla ta malá holka věštecký sny, kterýma se nakonec stejně nikdo neřídil? Takže ač tento horrůrek má nezpochybnitelné kvality, jako je atmosféra a celkem i zajímavé prostředí (ten hřbitov je nádhernej), logický kopance to posílají o řádnou třídu dolů. (25.09.2006)

Film byl super, ale to herecké obsazení bylo hrozné. Uječená Ellie, děsně nesympatická Rachel (které jsem od první chvíle přála drastickou smrt) a polopsychopatický Louis s pohledem sériového vraha (který vypadal, že nedokáže projevit špetku citu). A to pohřebiště jsem si taky představovala o něco ponurejší a strašidelnější. (09.11.2010)

Jeden z mála případů Kingova příběhu, kdy se mi film líbí více než kniha (snad proto, že scénář psal sám King). Kniha mi přijde strašně roztahaná a nudná. Ono se v celém příběhu toho zase tak moc neděje, je to takové komornější drama pro pár postav a ve filmu to celé vyznívá lépe, než v knize. Začátek je trochu pozvolnější (ale to u Kinga občas bývá, viz. např. Osvícení), ale pak už to jede. Trochu mě zajímalo, jak si s hororem poradí režisérka, přeci jenom, režisérek je pomálu a v hororovém žánru tím tuplem, ale žádný strachy, čím déle ten film trvá, tím má hustší atmosféru. A malý Gage, brrrr, nechápu, jak mohli tomu malému klukovi vysvětlit, jak se má tvářit a on to pochopil přesně a udělal to tak. (10.05.2010)

Adaptace knihy Řbitov zviřátek velikána literárního hororu Stephena Kinga, ke které autor jako k jedné z mála sám napsal scénář, představuje osobitou variaci na některé ze základních motivů a konceptů zombie žánru. A to ačkoli ve filmu samotném nikdy slovo zombie nezazní. Poté, co se Louis Creed s manželkou a dvěma dětmi nastěhuje do domku vedle rušné silnice, dozví se od starého souseda, že v nedalekém lese se nachází hřbitov, kam malé děti z okolí po desetiletí pohřbívaly své mazlíčky, které o život připravila projíždějící auta. Když rodina stejným způsobem přijde o milovaného kocoura, jehož ztrátu by obzvláště těžce nesla malá Ellie, odhalí soused Louisovi tajemství o tom, co leží za zlověstnou přírodní bariérou na odlehlém konci hřbitova. Staré indiánské pohřebiště je údajně místem, odkud se pohřbení mrtví navrací zpět k životu. Přejetý kocour ovšem nebude posledním, koho takto zoufalý otec připraví o věčný spánek. Již historicky první zombie film Bílá zombie (White Zombie, 1932) využíval motiv oživování mrtvých coby zrcadlo pro nezvladatelně iracionální tužby svých postav. Ačkoli tam se jednalo o touhu podmanit si osobu svého srdce a Hřbitov domácích zvířátek přináší hororově varovnou úvahu nad touhou přemoci smrt, pro obě vyprávění je klíčové, že mrtví, jež se navrátili mezi živé, postrádají svou původní osobnost. Stephen King svůj příběh zabydlel ještě dalšími nadpřirozenými fenomény, které spolu s centrálním tématem utvářejí zahuštěný hororový konglomerát, jenž z různých stran dramatizuje téma traumatizující konfrontace se smrtí. V souladu s tím, jak se hlavní hrdina pod tíhou ztráty dává všanc světu mimo racionální chápání, také vyprávění opouští úvodní rámec uchopitelné reality a propadá se do přízračných vizí a nočních můr. Vše pak kulminuje prostoupením těchto světů během blouznivého a děsivého finále. Film se svého času setkal s pozitivním přijetím především na straně příznivců Stephena Kinga, kteří oceňovali relativně věrnou adaptaci jeho předlohy. O tři roky později vzniklo volné pokračování, které bolestně ukázalo, že kvality prvního filmu spočívaly výhradně ve scenáristickém vkladu Stephena Kinga. Režisérka a producenti tentokrát bez jeho účasti vytvořili hystericky vypjatý kýč, kde vypořádávání se s úmrtí blízkých je pojaté s povrchní afektovaností a významovou prostou, jež jako by předznamenávaly módní životní styl emo nového tisíciletí. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Rutinná práca, striktne natočená, bez akéhokoľvek režisérovho rukopisu, čo je koniec koncov aj dobre. Neviem ako môže vnímať film divák, ktorý nepozná knižnú predlohu, ale mne sa pri zoznámení Creedových a Juda Crandalla vyčaril na tvári obrovský úsmev. Najväčšie sympatie si však získal perfektne zahraný Victor Pascow (Brad Greenquist). __ Záverečná 15 minútovka bohužiaľ pôsobila skôr smiešne než hrôzostrašne - úplny opak knihy, kde posledných 20-30 str. bol dokonalo vygradovaný záver. (21.07.2011)