Do noci

Chlapík, ktorý vedie stereotypný nudný život sa zapletie do bláznivých udalostí, ktoré mu zmenia život k lepšiemu. Problém je, že všetky tie akože cool príhody mi pripadali rovnako nudné ako ten stereotyp hlavného hrdinu. Jeff Goldblum sa tiež dvakrát nevytiahol a celý film má jeden ospalý výraz, ktorým dáva najavo jak ho ten film baví. Michelle Pfeiffer nikdy nebola môj typ, takže u mňa hodnotenie nezdvihne. Zaujala ma snáď len záverečná krvavá prestrelka, ktorá je jak z nejakého úplne iného filmu a potom ma prekvapilo, že sa tu mihne David Bowie. Na druhej strane on sa mihol v kdejakej chujovine, takže to je v poriadku. Celkovo je to jedna veľká nuda. 3/10. (26.12.2020)

Jak já Edovi rozumím. Také jsem měl období, kdy jsem se pár let pořádně nevyspal. Kdybych v té době byl ještě oblažen zjištěním, že je má manželka nevěrnice nevěrná, tak bych také rozjel rozdýchat její mimomanželský sex v noci na letiště. Proč na letiště? Protože pouze tam skáčou nádherné blondýny v ohrožení do vozů zmatených intelektuálů. A jelikož tam na Eda zrovna jedna zbyla, tak já jsem si tento snímek mohl před výživným spánkem pořádně užít. (01.06.2012)

Jeff "Moucha" Goldblum trpí insomnií a tak se jede Do noci projet. Tím sledujeme nejen jeho eskapády. Into the Night překvapí decentním humorem, který je velmi příjemný. Koutky se mi nejednou pozvedly. Landis se také objeví v jedné roli (a také rozesměje). Jedním slovem nádherná Pfeiffer (jak také jinak) se nám cudně odhalí a opravdu JE na co se koukat. Na dnešní uspěchanou dobu by snímek potřeboval mírně zkrátit, ale na zlaté osmdesátky je ideální i pro rande v kině. Romantika se kupodivu (ne)koná. (09.03.2009)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #6: Zvláštní bizár. Film z ranku těch, kteří si zřejmě velmi užívali ti zasvěcení, zatímco na diváky zbyla podivná pachuť v ústech. Nějak se nedokážu ubránit dojmu, že v tom filmu zůstala ukrytá nějaká výpověď o světě, ve kterém se Jonathan Landis pohyboval, ale vlastně netuším, jestli tam něco takového skutečně ukryto je. Začíná to ale více než dobře. Jeff Goldblum trpí insomnií (k čemuž se výborně hodí jeho neustále vykulené oči, jejichž únava je hypnotizující), je tak uvězněný ve světě bdělosti, aniž by tento svět alespoň trochu držel ve svých rukou. Jenomže zásadní problém spočívá v tom, že jeho postava neuchopí svůj osud do rukou ani v okamžiku, kdy by tak učinit měla. Jak správně řekl Jack Nicholson, když mu tu roli nabídli: „Ten chlap nic za celý film neudělá.“ Hlavnímu hrdinovi tak všechno spadne do klína bez větší námahy, zatímco kolem něj se střílí, nadává a diskutuje (a celý tehdejší Hollywood se producíruje po place v nekonečné řadě cameo roliček). Tvůrčí záměr? Těžko říct. Ale já jsem pro Jonathana Landise nikdy slabost neměl, spíše jsem jeho úspěch nikdy nepochopil (i ten Americký vlkodlak je pro mě nepochopitelný, na tom filmu jsou geniální pouze efekty, na kterých Landis podíl neměl), takže to za tvůrčí záměr považovat nemůžu. Pokud to měl být film o „probuzení z letargie“, tak je tam toho zoufale málo. Spíše je to film, ve kterém se ženy bezdůvodně odhalují, padají k nohám chlapům, kteří pro ně nic neudělají, a štěstí je ztělesněno pouze penězi. Taková „male fantasy“, která patří pouze do doby, kdy něco takového mohlo vzniknout. A jsem rád za to, že už to tam zůstane. (08.12.2021)

Žánrově: nepojmenovatelná hybridní prasoryba, zoufale hledající svou identitu mezi komedií na jedné straně thrillerem na straně druhé. Jenže se, chudinka, nachází přesně v jakési mrtvé zóně uprostřed cesty, takže to ve finále není až tak úplně vtipné a už vůbec napínavé. Kdo chce vidět nevyhraněný cirkus, lehce mdlou Pfeifferovou, opravdu, opravdu vykuleného Goldbluma (kterému ty jeho bulvy tentokrát málem vypadly z hlavy), spousty chlápků s bouchačkama, příšernou módu osmdesátých let, jednu hodně zvrzanou přestřelku a ukázkový exemplář ultradebilního závěru … tak proč ne. Welcome to eighties. (31.08.2009)