Po čem muži touží

Našinec je měňavec. Z Langoše je Polívka, tedy Anna Polívková, přesněji řečeno, tentokrát ovšem můžeme klidně zůstat u Polívky, neb v mnoha momentech je to celý její tatínek. Pro nafoukaného šéfredaktora pánského magazínu je proměna v ženu velkým trestem a vyloženě si za svůj šovinistický postoj o takový malér koledoval. Naštěstí mu i v ženském těle bylo zachováno jeho vědomí, ne už tak jeho svědomí, načež se jeho lapáliemi můžeme prosmát. Prostřední část patří Polívkové a ta jede s velkou komediální chutí. Nevyhýbá se i teatrálnímu přehrávání, její kreaci to vyloženě neubírá na bodech, je od počátku sympatická a typickou nešikovnost muže, co bojuje s každodenní ženskou rutinou, má v malíku. Má kolem sebe zdatné sekundanty, zejména se svým nejlepším kamarádem Matějem Hádkem dali vzniknout množství legrácek. Elegantní ráz se dostavoval s Táňou Pauhofovou, která po Langošově vyhazovu zaujala jeho místo. A náš hrdina pro změnu zaujme v nové podobě místo v redakční recepci a zlehka kuje pomstu. Námět samozřejmě není vůbec originální, v tuzemsku to ale originální a osvěžující je. Prsty v tom má režisér Rudolf Havlík, který se obešel bez nánosu humoru na jedno použití a servíruje bláznivinku, co má na boj s předvídatelným klišé inteligentní medicínu. Jiří Langmajer jeho film v podstatě rámuje, hlavní hvězdou, která nese humorný tác, je Polívková. Proč se tedy v nekonečném moři nekonečných seriálů a krimi přehršlí zase jednou nepodívat, kterak muž trpí v ženském těle a coby žena šmajdá na podpatcích a absolvuje martyrium s mejkapem. 10/10 (09.06.2019)

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení. (19.09.2018)

„TŘEBA TO ČASEM NĚJAK VYPRCHÁ...“ /// Noc zázraků konečně dorazila i k nám a tak se z Lagmajera stala Polívková... Maj kliku, že Po čem ženy touží mě bavilo a taky, že se snažej přijít na kloub všem ženskejm tajemstvím jinou cestou. Polívková má jako babochlap úžasnou ránu (a všimněte si – celej Bolek!...), navíc se povedlo, že to celý tak nějak „zastřešil“ Playboy. Jasný, je to prostoduchá zábava, ale herci si to užívaj, na Táňu se hezky kouká... taková solidní noc zázraků i pro českou komedii. Takže klíďo můžu jít vejš... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tam dole... nemám nic! 2.) Zjistím, že spousta ženskejch je chytřejší, než vypadá. 3.) Rád bych zjistil, co teda vlastně ženský chcou. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.02.2019)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $4,114,000▐ Pre mňa až trošku nečakané prekvapenie, na tunajšie pomery urobiť remake amerického Po čom ženy túžia, no fúha. Konečne taká stráviteľnejšia komédia, aj keď Anna Polívková hneď na prvý pohľad moc pôvabu nepobrala ale do danej úlohy zapasovala. Fajn je aj Táňa Pauhofová, nekazí. /65%/ (03.02.2019)

Mnohokrát viděné jak muž se “ vcítí do myšlení žen. Vidíme milostnou linku z pracoviště, pánské trampoty s punčochami a lodičkami a mnoho vět product placementu: „Roztrhl jste mi šaty od Bandiho.“. Děj je nulový. Chybí jediný nápad, který by příběh rozvinul nečekaným směrem. Místo celku snímek spoléhá na jednotlivosti, na pár hezkých slovních vtipů – Udělám ti ze života Ugandu – a na několik již mnohokrát viděných, nicméně stále vděčných situací. Všichni jsou zde hezcí, styloví a výkonní ve vyleštěném světě. Samé otravné stereotypy pohlaví. Vidíme hned v úvodu zesměšnění celých zástupů žen, jedné ve dveřích výtahu rozepnout knoflík na výstřihu, aby více lahodila mužskému oku. Část kina se směje, část zvrací. Celkově velmi řídký materiál. Největší potíží snímku, který sice sem tam umí načasovat fór a předstírá, že nestraní ani mužům, ani ženám, je právě jeho vykreslení obou pohlaví. Tady Po čem muži touží pokračuje v tradici současné české kinematografie typu Teorie tygra, v níž se soužití muže a ženy vykresluje jako bitevní pole, v němž se obě strany naučily vytvořit přechodný, vratký stav smíru. (20.02.2019)