Po čem muži touží

Námět sice vykrádá Nancy Meyerovou a Langmajer taky nemá tolik toho šovinistického charisma jako Mel Gibson, scénáristé se mohli trochu víc odvázat, nebo alespoň věrohodně vykreslit vnitřní proměnu hlavní postavy, ale v porovnání s většinou současné české produkce je to ve výsledku až nečekaně zábavná komedie, byť ta zábava stojí a padá se skvělou Annou Polívkovou, která hereckým projevem věru otce nezapře. Trošku smutné a ženy poněkud degradující je vyznění filmu, které tvrdí, že ženy to mají těžké protože se musí líčit a chodit na podpatcích a skrze toto poznání se šovinistické hovado mění v gentlemana. (03.02.2024)

Je to takový slabší průměr. Na jedne straně se docela povedly vtípky hned na začátku filmu. Na druhou ale film vlastně jen jede na moderní vlně kritiky chlapů a je strašlivě schematický a předvídatelný. Podotýkám, že Langmajer i Polívková (ona vypadá úplně jak Bolek, úplně...) umí hrát a dobře se na ně kouká. Jenže co s tím, když scénář od Radky Třeštíkové je prostě hloupej. (04.02.2019)

Jedna z dalších totálně nenáročných českých výplachových komedií. V tomto specifickém subžánru je určitě s čím porovnávat a musím dodat, že se tenhle film rozhodopádně řadí mezi ty lepší. Samozřejmě, že většina vtipů uhodí na první signální a product placement tu je již tradičně do očí bijící, ale bavil jsem se a občas se i zasmál, jen ten Langmajer tu mohl být více. Cílovka je tedy přesně daná, ten zbytek si raději může pustit “Po čem touží ženy” s Melem Gibsonem. (01.04.2019)

Abych byl upřímný, vůbec nechápu ty odpadové komentáře. A vlastně ani ty pětkové, ale to je samozřejmě věc názoru. Po čem muži touží je veskrze průměrná komedie, která nenadchne a ani neurazí a kdyby mi bylo o patnáct, dvacet let míň a můj filmový vkus se teprve vyvíjel, dal bych možná víc. Máme ale rok 2018, je mi přesně, tolik, kolik mi zrovna je a jelikož se snažím hodnotit pokud možno co nejspravedlivěji, je ta moje dnešní dvojka nanejvýš spravedlivá. Kromě solidní a sympatické Anny Polívkové nabízí jen prachbídný scénář, pár úsměvných situací a po čem to muži vlastně touží, to se ve finále taky nedozvíme. Což je ve finále celkem škoda, protože soudě podle procent jsem čekal mnohem víc. A jediným důvodem, proč jsem vlastně do kina šel, byl fakt, že jsem se zase po hodně dlouhé době nechal přemluvit. Na druhou stranu, co bych pro klid v rodině jednou za rok neudělal... (27.09.2018)

Co taky čekat od filmu, v němž hraje Dominika Myslivcová a pod jehož scénářem je podepsaná Radka Třeštíková... ten film je scenáristická ubohost, která je trapná, nevtipná a místy vyloženě dementní (kritika Kamila Fily je zcela trefná a ztotožňuji se s ní). Film je navíc příšerně prolezlý otravným product placementem a některé herecké výkony jsou megatrapas (Navrátil s Konvalinkovou jako majitelé Playboye, haha, tak určitě). Ten film je čistá komerční sračka, která je dokonale odtržená od reality (autoři evidentně v životě v žádné redakci nebyli) a která mě irituje tím, jak uráží mou inteligenci (nechápu lidi, kteří tvrdí, že u komedie nejde pitvat nelogičnosti, protože nevím, proč bych měl u nějakého filmu vypínat mozek jen proto, že spadá do nějakého žánru - ty nelogičnosti tam jsou kvůli neschopnosti autorů scenáře, ne kvůli tomu, že jde o komedii!). Táňa Pauhofová je zde ovšem vrcholně atraktivní (zatím asi nejvíc z filmů, co jsem s ní viděl) a rovněž Sara Sandeva má něco do sebe, byť s herectvím už to žádná sláva není (o hraní na kytaru nemluvě), takže se to nakonec dalo přežít, byť jsem u toho dost trpěl. UPDATE 2.11.2021 - Když jsem to viděl podruhé, jen jsem si potvrdil, že je to tak příšerně odtržené od reality, že mě to nesnesitelně irituje. V kombinaci s opravdu otravnou zahlceností product placementem a debilními replikami všech postav se musím ptát, jestli je na té sračce vůbec něco pozitivního, a prostě mě nic nenapadá. (13.02.2019)