Místo splněných přání

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

Těžko uvěřit, že film, který se odehrává v jediné místnosti celou dobu můžýe být tak poutavý. Pro lidi, kteří nejsou vyloženě fanoušky italského filmu, tak parta neznámých herců připravila zábavnou podívanou. Valerio Mastandrea a Sabrina Ferilli jsou výborní a vy celou dobu s úsměvem sledujete, jak se propojují osudy všech postav ve filmu. Výborná záležitost. (27.11.2018)

Mystický sex s báječným vyvrcholením. Nějak takhle jsem si tu vesmírnou hru vždycky představoval, tedy pohádku s dobrým koncem i pro z(a)tracené odpadlíky. Nevěřil jsem, že je možné během hodiny půl vykecávání se dobrat rozhřešení, byť Pozemšťana jsem třá taky viděl. a ono jo. Pravda, velký podíl  na mém orgasmu měl zcela orgiální (to není překlep) nápad s krásnou milfkou jako  SPOILER, VOLE!  konečným řešením, páč takovému bych se také, rád a často odevzdal.  A k tomu všechno to kecání předtím s různými lidskými karaktéry bez potřeby velkohubých černobílých třá i transgeneralizací? No, nádherně osvěživě zdrcující.  A ta gradace! Nejdřív babí s taškou a pak Angela....  no jasně že ááááá. (07.01.2022)

„Vy neznáte slitování!“ - „Stejně jako vy všichni.“ Naprostými cizinci si Genovese nasadil laťku vysoko, ale ustál to se ctí. Podobně jako předchozí snímek se vše odehrává jen na 1 místě, vládnou dialogy a herecké výkony. Zpočátku je navíc divák v poměrně těžké pozici, vyvalí se na něj kvantum postav a on se v nich musí zorientovat. Ale právě dávkování informací je zde výborné, člověk si začne skládat takové puzzle; kdo co musí udělat, proč je to ochotný podstoupit a jak se tím dotkne někoho jiného. Pravidlo je jasné; nemusíš to udělat, ale pak se tvé přání nejspíš nenaplní, takže ber, jinak nech být. Postavy se začnou postupně vybarvovat, měnit svá původní přání, pochybovat samy o sobě, a to mě moc bavilo, díky čemuž mi film i poměrně rychle utekl. A tím se dostávám ke 2 záporům. Neuspokojivému konci a nezvládnuté hudbě (udělat záměrně naoko nepasující soundtrack by mohlo být fajn u filmu, který nesází na tajemno…u The Place je to spíš na škodu). Skončím proto pouze na silných 4*, těším se nicméně na další režisérův počin. (16.12.2018)

Taliansky režisér Paolo Genovese preukázal svoj talent predchádzajúcim filmom ( Úplní cudzinci ) a touto konverzačkou ho potvrdil. Opäť si vystačil s jednou miestnosťou svojimi obľúbenými hercami a silným inteligentným nápadom. Film núti k zamysleniu, čo sú ľudia schopní urobiť, aby si splnili svoj sen. Hlavná postava, tajomný muž, o ktorom nič nevieme, stály zákazník kaviarne, kde za ním chodia rôzni ľudia so svojimi problémami a on im za protislužbu plní želania. Divák je držaný v napätí, očakáva nečakaný zvrat, ale hlavne premýšľa, prečo mu všetci veria, že im pomôže s ich problémami... Silná pointa však prichádza ticho a nebadane... Skvelý film má však do dokonalosti predsa len trošku ďalej, ako sa zdá. Po istom čase film trpí "opozeranosťou", lebo koncepcia príbehu s opakujúcimi sa hosťami v jednom interiéri môže pôsobiť únavne. (16.04.2018)