Místo splněných přání

Po vynikajúcom Genoveseho kúsku v podobe Perfetti sconosciuti som sa pochopiteľne tešil na jeho ďalší film. Laťka bola síce vysoko, no po prečítaní popisu k tomuto filmu som tak či tak očakával niečo naozaj nadpriemerné. Bohužiaľ, ako sa napokon ukázalo, bolo to len moje zúfalé prianie. Mysteriózny koncept zasadený do kompozície útulnej reštaurácie vo forme konverzačnej drámy bol síce skvelý... Avšak samotný obsah a podivné okolnosti, ktoré sprevádzali jednotlivé prípady návštevníkov, to ma akosi skôr sklamalo ako nadchlo. Spočiatku som čakal, že to bude založené na tom notoricky známom biblickom príbehu, v ktorom Boh skúšal odhodlanie a vieru Abraháma, no napokon to tak bolo len čiastočne. Mnoho tých úloh mi prišlo úplne nelogických a scestných, rovnako aj niektoré priania (napr. tá krásna žena, čo si priala byť peknou?), a tak sa celková pointa často stratila kdesi na polceste. Takže z veľkých očakávaní sa nakoniec stalo mierne fiasko. Ale za ten koncept, kompozíciu, formu a dialógy dávam aspoň 3 hviezdy. (09.04.2018)

Taliansky režisér Paolo Genovese preukázal svoj talent predchádzajúcim filmom ( Úplní cudzinci ) a touto konverzačkou ho potvrdil. Opäť si vystačil s jednou miestnosťou svojimi obľúbenými hercami a silným inteligentným nápadom. Film núti k zamysleniu, čo sú ľudia schopní urobiť, aby si splnili svoj sen. Hlavná postava, tajomný muž, o ktorom nič nevieme, stály zákazník kaviarne, kde za ním chodia rôzni ľudia so svojimi problémami a on im za protislužbu plní želania. Divák je držaný v napätí, očakáva nečakaný zvrat, ale hlavne premýšľa, prečo mu všetci veria, že im pomôže s ich problémami... Silná pointa však prichádza ticho a nebadane... Skvelý film má však do dokonalosti predsa len trošku ďalej, ako sa zdá. Po istom čase film trpí "opozeranosťou", lebo koncepcia príbehu s opakujúcimi sa hosťami v jednom interiéri môže pôsobiť únavne. (16.04.2018)

Pokud pravidelně navštěvujete kavárnu či bistro, zbystřete, pokud zde náhodou pravidelně nepotkáváte morouse s účetní knihou v ruce. Pokud ano, tak za ním zajděte se zlatou rybkou a něco si přejte. Morous vaše přání naškrábe do účetní knihy a současně Vám zadá úkol - třeba zabít manželku čerstvou makrelou. Pokud neseženete čerstvou makrelu, tak jste v kelu a můžete jen doufat, že Vás ten morous vyslechne a zadá jiný úkol - třebas vysadit kávovník v sibiřské tajze. Hodně štěstí! 87% (06.01.2019)

Chvílemi výborné, tedy v momentech, kdy Paolo Genovese směřoval po koleji, jež byla vynikajícímu, leč nesmírně komplikovanému, tématu určena. Finální vykolejení osobně vidím hlavně v extrémní nedotaženosti a, musím použít to slovo, tragickém hudebnímu doprovodu, jenž skoro podtrhuje to nejhorší, co ve mně film vyvolal. Okatě propletená italská telenovela s happy endem? Ne, tak hrozné to nebylo. Tajuplný, věčný host restaurace The Place a jeho krmení démona v nás, který nám s úsměvem ukazuje cestu za našimi sny a touhami. Je lemována mrtvolami a na konci člověk visí pověšen na nitkách, které ovládá něco či někdo jiný. Pokus o zobrazení této skvělé myšlenky je pro mne až příliš fantaskní a divák ho může pobrat prakticky jakkoli, možná v tom lze hledat sílu filmu, nicméně po tvůrčí stránce je to laciné řešení. Nechat vše na udiveném divákovi, se občas nemusí vyplatit. Každopádně zajímavý zážitek s velmi slušným herectvím všech zúčastněných. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (13.02.2018)

Paolo Genovese píše pro mě! Už jeho telefonní taškařice mě před lety přesvědčila, že se jedná o prefíkaného znalce duší, který s nevídanou lehkostí namastí a natočí luxusní, inteligentní, vkusnou, zábavnou a sympatickou podívanou, která se dá nejen adaptovat na prkna, ale klidně točit pro různé státy, s místními aktéry, prostě jen tak, pro potěchu tamního domorodce, a ačkoli mají národy vlastní manýry a mentální specifika, scénář je tak namakaný, že pasuje univerzálně snad na celý západní svět. Pro Místo splněných přání platí totéž. Nejen, že se jedná o film moc pěkný ve všech směrech, filosofická myšlenka jde na dřeň. A ano, taky bychom něco chtěli, a často doma říkáme, že bychom dali, udělali cokoli (!!!), ale ne. Neudělali. Když by došlo na lámání chleba, neudělali. Včera večer, po filmu, jsme se bez mrknutí oka a mlčky shodli, že na tohle nemáme, přestože důvod je totální. I kdyby ten chlap neseděl v baru, ale u nás v kuchyni, skončilo by to kávou a koňakem, notes by ani nevytáhl z tašky a pak by šel, lehce odpočatý, o dům dál. (08.01.2022)