Místo splněných přání

Nepamatuji si, kdy bych se u tak čistě komorní a minimalistické záležitosti tak dobře bavil. Styl Paola Genoveseho mi evidentně sedí, a přestože byli Naprostí cizinci naprosto jiným filmem, rozbor lidských charakterů byl v obou případech dokonalý. Tady rozhodně nešlo o žádné mirkodušínovství (naštěstí), tady každá postava naplno odkryla svou vnitřní svini, nebo s ní alespoň svedla tuhý boj. Film postrádal akční scény, ale z některých rozhovorů mi nebylo moc dobře po těle. (30.04.2021)

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

Hra s různými charaktery lidí, dialogy a mnohdy překvapivé zvraty jsou téměř neodolatelné a nutí diváka vydržet a těšit se na rozuzlení. Chybí však pořádný závěr a objasnění. Potom bych se asi utrhla ze řetězu a dost možná bych tenhle film považovala za poklad. Při snaze najít někde rozbor konce jsem narazila na poznatek jednoho z diváků. Ten měl pocit, že se lidé, odcházející po skončení filmu z kina cítili podvedeni. Asi bych to nenazvala až takhle závažně, ale pravdou je, že jsem po velmi slibném začátku čekala víc. Slabší 4* (07.12.2020)

Každý z nás má nejaké túžby a sny. Kam až sme ochotní zájsť, aby sa nám splnili? A existujú vôbec nejaké hranice, keď po niečom nebezpečne intenzívne túžime? The Place kladie veľa etických otázok, divák má dostatočný priestor k zamysleniu sa, čo je pochopiteľné a obhájiteľné a čo je už naopak ďaleko za hranicou ľudskosti. Film je o trošku slabší ako Úplní cudzinci, ale stále veľmi dobrý, je škoda, že ho videlo tak málo ľudí. (15.10.2018)

Taliansky režisér Paolo Genovese preukázal svoj talent predchádzajúcim filmom ( Úplní cudzinci ) a touto konverzačkou ho potvrdil. Opäť si vystačil s jednou miestnosťou svojimi obľúbenými hercami a silným inteligentným nápadom. Film núti k zamysleniu, čo sú ľudia schopní urobiť, aby si splnili svoj sen. Hlavná postava, tajomný muž, o ktorom nič nevieme, stály zákazník kaviarne, kde za ním chodia rôzni ľudia so svojimi problémami a on im za protislužbu plní želania. Divák je držaný v napätí, očakáva nečakaný zvrat, ale hlavne premýšľa, prečo mu všetci veria, že im pomôže s ich problémami... Silná pointa však prichádza ticho a nebadane... Skvelý film má však do dokonalosti predsa len trošku ďalej, ako sa zdá. Po istom čase film trpí "opozeranosťou", lebo koncepcia príbehu s opakujúcimi sa hosťami v jednom interiéri môže pôsobiť únavne. (16.04.2018)