Místo splněných přání

V zapadlém bistru U zacykleného závitu (Per filo cyclico) sedí frajer, který na první oňuf dost smrdí sírou. Ovšem na ten druhý náhle ucítíte i závan plesnivé hostie, protože frajer bezvýhradně naplňuje také základní charakteristiky brokera té lhostejné křesťanské modly, která sice páchá zázraky jen účelově nahodile a výhradně z doslechu, ovšem xmrti ráda po 4,6 miliardách let nudy od dob, co luskla prsty a rozsvítila, prý hraje s osudy svých oveček či jejich žeber zlomyslné kauzální šachy. U nás v hospodě sedávalo podobné individuum. Taky vždy v rohu. Znáte to, takový ten lhostejný manažerský typ, nonšalantní šestileté strniště plné potravinových zásob na horší časy, prsty zažloutlé od startek, vyhnité zuby, prochcané nohavice kalhot, na pět metrů čpěl značkovým parfémem Kanál č. 5, pořád si něco pro sebe kompulzivně blábolil, přičemž na mohutně pročárkovaný lístek kreslil do rohu ohlodanou tužkou kontingenční kosočtverce. Když jste si k němu přisedli a požádali, aby vám vykouzlil ať už třeba pět velkých rumů, nové játro nebo eskový mercedes, odhalil v širokém úsměvu vykotlaných čtyřicet let pečlivého zanedbávání dentální péče, hlubokým nádechem bublavě poslal bronchiální hlen do plic, kam patří, mrknul na svůj sofistikovaný „plánovač“ a s osudově filosofickou dickcí chybějících horních jedniček a zjevně bolestivých aft pronesl: „Hořce zaplakali trpaslíci, když zjistili, že jeden z nich chybí, a konečně pochopili, jaká to byla chyba dávat Sněhurce na Vánoce gril!“ Je samosebou podružné, že takto reagoval na jakýkoliv verbální podnět, třeba i na výzvu, aby už konečně táhnul do piče, důležitý je ten na první pohled skrytý význam v jeho moudrých slovech! Chápu, že jako laici dozajista nejste schopni pobrat onu nekonečnou profunditu jeho ryze existenciální teze, tudíž vězte, že ono poselství, která byste si odtud měli odnést je, že i když si takhle jabkožravá veganka relativně neškodně vroucně přeje skoncovat se svým přiblblým zlozvykem, může to úplně klidně odsrat chudák well done trpajzík, který nikdy nikomu nic špatného neudělal!!! Stejně jako v této originální a inteligentní rozpravě o tom, že splnění jakékoliv sebevroucnějšího a sebeospravedlnitelnějšího přání nikdy není až tak úplně zadara a vždycky někde číhá nějaká ta kauzalita se zákonem akce a reakce v zádech, kvůli kterým to vaše přací sobectví někoho těžce pojebe. Přičemž charaktery se tříbí zejména, když tohle víte! A jak už to na tom světě chodí, někdo holt dál zůstane totální egocentrickou kundou a bez skrupulí kráčí přes mrtvoly směrem k eternálně zaraženému rozžhavenému pohrabáči v prdeli, jiný, ač se mu moc nechce na věky stát po kolena v mlze a očumovat andělíčkům barokní prdele, prozří, najde kategorický imperativ a zachová se jako slušná a svědomitá bytost. Prostě tenhle Dženovéze už podruhé, po Noci otevřených Vocapů, vykozanostřil naprosto parádní, milou, sysluplnou, hlavopatoidní, svižnou a dramaticky i nápadem skvěle zvládnutou kfitprokvok konzervačku, jež si tentokrát naprosto nonšalantně vytírá prdel s tím tolik přeceňovaným Uspávacím Ježíšem. Asi ho začnu stalkovat. Závěrem bych ještě rád zodpověděl asi nejpalčivější konečnou otázku všech těch zdejších manuálních rozbíječů atomů a doktorandů filosofických fuckult při obráběčských a zednických universitách, qůli které tady tomu hystericky kurví rejtynk. Víte, i takový ubohý nestranný makléř této dost rizikové a psychicky náročné komodity má toho po nějaké době plnou prdel a jednoduše potřebuje vystřídat nebo vyprcat luksusní MILFku, aby nevyhořel či neochabl. Takže si radši příště pusťte Spájdrgeje nebo plyn! (05.01.2022) (méně) (více)