Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Historické doku-drama Poslední útěk Jeronýma Pražského je natočeno poměrně komorním způsobem, a i když se tvůrci soustředili především na poslední fázi Jeronýmova života, snažili se, aby film nebyl informačně chudý. Pro režiséra Lubomíra Hlavsu je docela typické, že jeho filmy nejsou historickou rekonstrukcí, ale spíš používá určitou míru fabulace a nadsázky. I u tohoto filmu jej více než historická fakta zajímá poselství, které sice Jeroným Pražský hlásá společně se svým přítelem Janem Husem, ale přece jen jinak, protože je od Husa povahově velmi odlišný. Zatímco Mistr Jan Hus je pro většinu lidí jakousi nedostižnou ikonou, Jeroným jako by spíš patřil do současnosti. Je více mužem „z masa a kostí“. Například přiznává, že celý život zápasí se strachem, že má sklony k prudké vznětlivosti a dokonce i k násilí... Film přibližuje divákům život jednoho neobyčejného filozofa a mučedníka, o kterém se toho dnes nikde moc nedočtou. Přesto se jedná o osobnost, která spolu s Janem Husem zahýbala celou Evropou. Jeroným se mohl i v temném středověku mít dobře a žít si v blahobytu, ale veden hlubokou křesťanskou vírou nakonec zvolil variantu, která byla pro něj sice fatální, avšak zároveň i vítězná. Ve filmovém příběhu o vítězství nad strachem snad vyzní Jeronýmovo odhodlání tím silněji, že se nakonec vzdává i lásky k ženě, aby své existenci dal ten nejvyšší možný smysl. Je také patrné, že záměrem režiséra bylo, aby měl příběh přesah do dneška. Proto například, když zaznívá z úst mocných věta „vždyť jsou to jen pouhá slova“, připomíná to i tu dnešní devalvaci obsahu a významu slov. V kontrastu s Jeronýmovým přesvědčením a odhodláním jít za Pravdu i na smrt, vyznívá chování jeho oponentů téměř bizarně a jen to dotvrzuje skutečnost, že se doba v tomto směru vůbec nezměnila. V případě Jeronýma Pražského nechtěli tvůrci jen oprášit nějakou zapomenutou osobnost českých dějin, ale také připomenout, že v historii Čech a Moravy se už po staletí v principu opakují různé klíčové události a je na každém člověku zvlášť, jak se k nim v daném okamžiku postaví. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (43)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Jeroným Pražský – druhá pochodeň zinscenovaných kostnických tribunálů. Jeho konec, podobně jako smrt Mistra Jana, není jen důkazem o zvrácenosti středověku, je to především silný, nadčasový příběh o pravdě, o nutnosti hájit ji za každou cenu, i za cenu ztráty vlastního života. Lubomír Hlavsa vytvořil bohužel jen povrchní kaleidoskop nahodilých událostí, kterým zcela nepochopitelně vévodí vedlejší dějová linie s Jitkou Čvančarovou (!). Navzdory tomu nelze nepřipomenout alespoň vynikající herecký výkon Ondřeje Vetchého v roli Jeronýma, věčného rebela, který navenek působí sebejistě a odhodlaně, přestože je vlastně velmi křehký a zranitelný. Odvolávat se v případě tohoto televizního filmu na recenzi Mirky Spáčilové, která je obecně považována za nesmrtelnou tetu blábolivé filmové kritiky, jak kdysi prohlásil Jan Rejžek, je ovšem omyl a nikoliv argument. ()

sator 

všechny recenze uživatele

Zajímavá postava, dobře obsazené... Ve filmu zaznělo že Páleč zradil. O koho se vlastně jednalo ? Štěpán z Pálče byl český kněz a učenec konce 14. a začátku 15. století. Byl blízký přítel a učitel Jana Husa a stoupenec reformního proudu na pražské univerzitě. Později, pravděpodobně zastrašen několika měsíčním vězením, vystupoval proti Husovi. Po čase si proti sobě popudil krále Václava IV. a byl ze země vyhnán a zbaven všech úřadů... ()

Reklama

Nach 

všechny recenze uživatele

Oproti Janu Husovi nebe a dudy. Film, kde postavám věřím jejich motivaci, dokáži se napojit na problematiku celé doby a nejsem iritován emocionální vatou okolo. Ondřej Vetchý v roli Jeronýma Pražského září a je radost jeho vývoj sledovat. Dokumentární vsuvka podporuje historickou linku příběhu a Vladimír Javorský do role Husa (byť ve vedlejší roli) sedl daleko lépe, než Matěj Hádek. Tvůrci konečně pojímají též 15. století daleko špinavěji, než je u jiných českých historických filmů zvykem a mít na to vše více peněz, komparsistů a efektů, šlo by o excelentní historický počin. Takže ač dávám tři hvězdy, rozhodně nejde o propadák. Právě naopak. Líbilo se mi to a určitě tomu dám šanci i do budoucna. 65% ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Naštěstí má film v sobě i chvilky, které ho u mne zachraňují od ještě nižšího hodnocení. Dosti nevěrohodné, ať dělají, co dělají, silnější dobovou atmosféru se jim do toho dnes už zřejmě nepodaří protlačit. V některých případech opravdu odfláknuté dialogy i celkový projev některých postav, jak vystřižený z nováckých seriálů současnosti, či Jeronýmovu love story, mnou tedy nepochopenou, nahrazuje povedený závěr a (nej)starší herecká generace. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Pochopit znamená vědět a znát. To je osud většiny námětů ze starších i novějších českých dějin. Dokudrama věnované závěrečnému období života velkého českého reformátora, Husova žáka, přítele a spolupracovníka je toho zřejmým dokladem. Tento nový žánr koncentruje lidské poznání do zvláště krátkého času a prolíná jím zdánlivě spontánně odbornost a uměleckost. Prvním předpokladem úspěchu je harmonie všech jeho složek: scénáře, režie, odborné spolupráce, domýšlení mezer v dochovaných historických pramenech, hereckého obsazení. Vetchého Jeroným i Kostkův vlastně evangelický farář a ženská, velmi nekonvenční postava ztvárněná v jednotě smyslnosti i intelektu zdařile Jitkou Čvančarovou tvoří zdařilý pandán starší televizní inscenaci věnované kardinálu Zabarellovi (její dobový podtitul byl výmluvný: tragédie funkcionáře). Obraz z úsvitu dějin české reformace touto jemnou povahokresbou i náčrtem doby na pomezí středověku tedy nabízí mnohé. Ovšem těm, kteří jsou na to připraveni. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (4)

  • Film vznikl v rozpočtu necelých čtyř milionů korun ve spolupráci Vistafilm Production a České televize. Natáčel se na tvrzi Malešov, hradech Helfštýn a Sovinec či ve skanzenu Řepora. (SimpanzJi)
  • Film Poslední útěk Jeronýma Pražského je volným pokračováním dokudramatu Jan Hus – cesta bez návratu (2015), za který režisér v roce 2016 obdržel Cenu Olomouckého kraje za přínos do kultury. Tvůrci chtěli způsobem zpracování oslovit především mladší generaci a zdůraznit, že máme „zapomenuté“ hrdiny, na které může být náš národ právem pyšný. (SimpanzJi)

Reklama

Reklama