Ministerstvo strachu

Mýma očima zdařilé zpracování, pěkně natočené, místy napínavé, sem tam i úsměvné, Ray Milland působí sympaticky a hlavní postava mu padne jak ulitá, Marjorie Reynoldsová mu zdatně sekunduje a hezky se mi na ty dva koukalo.. Jediná má připomínka se týká samotného závěru, nicméně jsem ochotná přimhouřit oko.. (07.05.2023)

Film je šíleně nelogický, ale nevadí to, protože je krásný. V rychlém spádu se /ne/vinný hrdina zamotává do osidel špionážní sítě, pronásledují ho, on pronásleduje jiné, potkává lásku i zradu, seznámí se s divukrásnou špionkou s černou duší i alkoholickým soukromým očkem a zachrání dívku, kterou miluje, takže se možná zbaví výčitek svědomí za svoji minulost.____ Jen divák nesmí přemýšlet nad motivací postav. /1. 12. 12./ (01.12.2012)

Já na rozdíl od Bebacka dost kašlu na to, jak věrná to byla Greenova adaptace. Víc mi vadí, že po velmi vydařeném začátku přišla tak nemastná-neslaná druhá půle. Nápad s výhercovstvím dortu je tak geniální Macguffin, že by se za něj nestyděl ani A. Hitchcock na vrcholu své kariéry. Ve vlaku s falešným slepcem napětí houstne až k nevydržení a když dort rozmetá německá bomba, dostává divák vstupenku na neskutečné spektakulární představení. Jenže pak zjistí, že jízdenka je prošlá a cirkus odjel. Zkrátka od magické seance už nastává jen zdlouhavé lineární objevování vodítek přerušované cukrováním mezi Millandem a otravnou Reynoldsovou. Vše spraví až napínavý a trochu překvapivý konec. Bývalému expresionistovi Langovi estetika noir sedne, ale tenhle scénář se asi zachránit nedal. (18.07.2010)

Mě tyhle špionážní věci natáčené rychle ještě v reálné době, moc neberou. Daleko napínavější věci se točily v 60 ´s, a u tohohle filmu si dovedu představit i novodobý remake. Je to už moc zaprášené. Američani Londýn moc neuměli, a tohle je ateliérkovka jak vyšitá. Možná v anglické verzi to mohlo mít aspoň ten západní look, i když proti dabingu z ČT 1993 nelze nic namítat. (16.12.2017)

Langův film byl nepochybně silně limitován disponibilními producentskými penězi; natáčet se muselo nejdříve na přelomu let 1943-44, tj. fakticky uprostřed druhé světové války. Není důležité, jak naložil s literární Greenovou předlohou; koneckonců změnil i jména hlavních hrdinů. Podstatný je vypjatě protifašistický tón, kterým je MINISTERSTVO neseno a špičková filmová řeč, jež byla použita pro jeho zvárnění. Vysloveně mi ovšem vadí zcela neorganický opravdu hollywoodský "happyzávěr". Neméně zajímavé je také srovnání s naší poválečnou tvorbou (např. slavným dílem ULOUPENÁ HRANICE). (V této souvislosti stojí za zmínku, že Greenova látka byla na vysoké úrovni ztvárněna i v českém prostředí: stejnojmenná dvoudílná televizní inscenace byla natočena v r. 1966 vynikající režisérkou Evou Sadkovou podle scénáře neméně dobré Bohuslavy Zelenkové a v hlavních rolích tehdy zářili mj. Marie Glázrová, Milena Dvorská, Jiří Adamíra, Svatopluk Beneš, Zdeněk Ornest, Felix le Breux a mnoho dalších.) V každém případě si Langův film uchovává pel výjimečného díla. (25.12.2010)