Švýcarák

Spoilery! Pokud bylo režisérským záměrem udělat ze sebe dva prvotřídní kokoty, tak se to v mých očích setkalo s úspěchem. Kdo váhá, zda má smysl tento nesmysl vidět, tak tomu by mohly v rozhodování pomoci následující řádky, kde se pokusím nastínit, jaká muka a utrpení se v těch 95 minutách skrývají. Celé to začalo poměrně nevinně. Vidíte neobyčejně hnusného Paul Dano (kdyby se udělovaly hercům sošky za neobyčejně ošklivý ksicht, tak by byl nejhůře v první desítce), který se dle prvotních diváckých odhadů ocitá na místě, které dost nápadně připomíná opuštěný ostrov. Vše vypadá dost ohraně. Asi tak minutu. S hrůzou zjistíte, že oba pánové, kteří si zde hrají na režiséry jsou jen obyčejní flatulofilové, což by dle odborné literatury měla být zvláštní záliba v obdivování prdění, zápachu prdů, zvuku prdů, intenzitě prdů a vlastně úplně všeho s prdy spojeného. Pokud do této skupiny sexuálních deviantů spadáte, doporučuji neztrácet čas s četbou dalších řádků a rovnou se pustit do filmu. Bude se vám určitě líbit, neboť prdění je zde zastoupeno v míře vrchovaté. Navíc pokud prdí rozkládající se mrtvola Harryho Trotla, tak je to opravdu laskominka, kterou jen tak z hlavy nedostanete a zajisté si na tento velkofilm vzpomenete kdykoli tohoto "herce" uvidíte. S postupem utíkající stopáže pochopíte, že hlavnímu hrdinovi jeblo. Nemohlo mu ovšem jebnout normálním způsobem, protože to by snímek nebyl dost cool. Jeblo mu ve velkém stylu. Všude s sebou tahá mrtvolku, kterou využívá v takové míře, že to významně překračuje využitelnost "Švýcaráku". Kromě takových, řekněme, "normálních" aktivit, jako je využití mrtvolky jako vodní skútr, či konverzačního společníka, který pomáhá postupně vytahovat na povrch, kde že se to pánové vlastně nacházejí a pročpak se tam nacházejí, tak dojde i na méně běžné a ve většině rodin divácky neakceptovatelné záležitosti, jako jsou pedofilie, nekrofilie a především ze všeho nejhorší teploušství. Na bizarnost jsem byl předem připraven, ale ve snu by mne nenapadlo, že zřejmě novými synonymy pro bizarnost jsou slova jako lobotimismus, psychopactví, nechutnost a zhnusení. To co mělo být komedií a bavit mě, bylo neobyčejně trapné a prakticky nesledovatelné. Jediným okamžikem, kdy jsem nebyl zhnusen byl předzávěr, kdy se hrdina navrátí do civilizace a pokouší se o interview. Tento okamžik byl ovšem opravdu jen okamžik. Tvůrci zoufale toužili ukončit snímek v nechutném stylu, jako začal a byť jen minimální naděje, že bych třeba na vteřinku zvážil jiné hodnocení, okamžitě pohřbili. Vlastně se ani nemusím sám sebe ptát, proč profil tohoto filmu vyvěsil červené barvy namísto šedých a i jinde ve světě se těší celkem příjemné odezvy. S rychlým příchodem sociálních médií se člověk stal osamělejším. A o tom je vlastně celá tahle sračka. Sledujete retarda, který se stal natolik osamělým, až mu z toho hráblo, utekl mimo civilizaci (kousek za město) a našel si svého Wilsona, se kterým se bude dělit o své radosti a strasti, a který mu rozhodně nikam neuteče. Cílovým publikem jsou tedy diváci, kteří by si na jedné straně hrozně rádi s někým povídali, ale disponují příliš malými koulemi, aby tuhle touhu přetavili do praxe. Rozhodně není mým záměrem kohokoli urážet. Pokud tento snímek pomůže nějakému zdejšímu zoufalci rozvázat jazyk a začít konverzaci se ženou slovy "Neměl jsem sex celou věčnost!", nebo (v současnosti velice oblíbené) "Ty nejíš maso? To musí být strašné.", tak se tvůrcům podařilo dosáhnout nějakého jejich cíle, který sám o sobě není marný. Jen se tento cíl nachází za příliš velkou hromadou trapnosti a debility, přes kterou jsem nebyl ochotný se nechat 95 vléct. V mých očích byl tohle jeden z nejhorších filmů, jaké jsem za poslední dobu viděl. Nejen, že mě vůbec nebavil. To se stává dost často a už si z toho skoro ani nic nedělám. Ale zcela nově jsem byl u sledování filmu fyzicky zhnusen. Mám pro prasárny neobyčejnou slabost, ale uvítal bych, kdyby mi byly servírovány alespoň malinko vtipnou formou. (30.09.2016) (méně) (více)