Závěť doktora Mabuse

Mrzí mě, že musím v hodnocení zůstat na půli cesty, ale víc než tři hvězdy prostě nedám. Dalo se na to podívat, bylo to dobré, ale jednou a stačí. Přestože by si inspektor Lohmann zasloužil minimálně vlastní seriál, protože je ještě lepší než rada Vacátko, přestože je doktor Mabuse démonický a šílený a psychopatický a znepokojující (a to je na scéně asi dvě, tři minuty z celé stopáže), přestože poselství filmu z roku 1933 muselo nacistické pohlaváry pěkně vyděsit. Jenže je tu zdlouhavý a ne právě povedený příběh napraveného Kenta a jeho nerealistické milé, dlouhé a doslovné záběry na vyšetřování... s gamblerem Mabusem z roku 1922 jsem se zkrátka bavil daleko víc. (20.08.2013)

Vidím to tak na polovicu. Je jasné, že Fritz Lang bol skvelý režisér, čo sa tu prejavilo hlavne po technickej stránke. Niektoré scénky predčili svoju dobu, to bez debaty. No ten príbeh ma vôbec nezaujal. Už od úvodu mi to prišlo chaotické a nezáživné, jeden dialóg hneď za druhým, ale prišlo mi to akoby bez nejakého kontextu - také konanie jedno cez druhé. Zločiny podľa návodu tajomného "blázna".... Ani k záveru sa to nezlepšilo, aj keď to začalo dávať zmysel. Priemer. 60/100 (09.09.2019)

Předchozí němý „díl“ (Doktor Mabuse, dobrodruh) jsem neviděl. Ale za to se mi podařilo zhlédnout jiný Langův film, a to Vrah mezi námi, takže se mi znovu představil policajt Lohmann (a humor, který je s postavou spojený, mě dokázal pobavit). Ale jinak je to samozřejmě především mysteriózní detektivka s na svou dobu odvážným obsahem. A nutno podotknout, že jsem si jak tu čistě kriminální, tak tu řekněme podtextovou rovinu užil. Za slabší lze považovat romantickou linku (zvláště hlavní ženská hrdina byla „tak trochu“ sci-fi) a pak se mi moc nezdály ty pohotové šéfovy reakce (pokud opravdu měly mít racionální základ, jakože se to tak jevilo, hapruje u nich logika). Mile mě překvapila technická stránka, sice tu kupř. byla poněkud nechtěně směšná automobilová honička (vůbec ten zrychlený pohyb byl jako pěst na oko), ale jinak jsem byl se všemi těmi detaily zločinů, výbuchy a řekněme „hororovými“ prvky (které dobře dotvářely zlověstnou atmosféru) převážně spokojen. Třetí setkání s Langem tudíž hodnotím shodně jako ta předchozí dvě, tedy 4*. (12.04.2015)

Testament dr. Mabuseho je volné pokračování napínavého příběhu o ďábelském mistru převleků, člověku, jenž vyniká svými schopnostmi hypnózy, ale především nevyzpytatelném zločinci, který často bývá přirovnáván k Fantomasovi. Tento snímek je druhým zvukovým filmem Fritze Langa (po Vrah mezi námi) a zvuk hraje v tomto díle velice důležitou roli - ještě víc vyhrocuje vypjaté momenty a dává již tak dost mysterióznímu příběhu další rozměr. V tomto pokračování je Mabuse již zdánlivě neškodně "uklizen" v sanatoriu pro choromyslné, kam se dostal po dopadení v prvním filmu. Jeho neškodnost je však iluzí. Hlavními postavami filmu jsou především komisař Lohmann, ředitel sanatoria prof. Baum a také rozporuplný milovník a napravený kriminálník Thomas Kent - První z nich rozplétá nitky závažných zločinů, jejichž stopy vedou právě do sanatoria, kde dlí podivínský Mabuse, posledně jmenovaný mu pak v závěru vydatně pomáhá. Testament obsahuje několik nezapomenutelných scén (především vražda dr. Kramma na křižovatce je velice originální) a jako celek působí oproti neskutečně dlouhému prvnímu dílu mnohem svižněji. Navíc nejde jen o thriller, ale snímek je napěchovaný narážkami na soudobé dění, v nichž říšský ministr propagandy Goebbles uviděl nebezpečí a film zakázal. Skutečně, tajemný Mabuse svými schopnostmi a konáním není v určitých momentech nepodobný Adolfu Hitlerovi. Testament je výborný film, silně expresionisticky laděný a s výbornou atmosférou. Váhám váhám...4 nebo 5? Zlatý střed... 4 a 1/2* (16.01.2007)

Naprostá brutalita ve všech ohledech. Už jenom ta infarktově vyhrocená úvodní scéna! Čiší z toho brakovost v tom nejlepším slova smyslu - všechny ty vybuchující sudy, ampule s plynem, padělané bankovky, strojové hlasy z gramofonu, tajné organizace, hypnóza. Na zlověstnosti tomu dodává klasická fascinace duševními chorobami a šílenstvím, která se rozbujela po 1. světové válce, což je zde také záminkou pro občas ještě mohutně expresionistické herectví. Stylisticky je to krásné, přes téměř neustále přítomnou paralelní montáž Lang ještě zdaleka nevyužíval onen automatizovaný hollywoodský styl, takže je zde místo pro režijní a kameramanské frajeřiny, nečekané a nečekaně komponované záběry. Také specifické využívání zvuku a střihu Závěti doktora Mabuse dodává na ostrosti a úsečnosti, i proto je pro mě ještě lepším filmem než Vrah mezi námi. "Zabil jsem svou dívku a muže, který byl mým nejlepším přítelem!" - "To není moje věc Thomasi, miluji tě!" (30.05.2015)