Závěť doktora Mabuse

Návrat nejen ďábelského Dr. Mabuseho (kterého nezastaví ani vlastní smrt) z němého Doktor Mabuse, dobrodruh, ale i inspektora Lohmanna z M alias Vrah mezi námi je z dnešního hlediska "jen" čistá zábava, protože dobový kontext narozdíl od M-ka není tak zřejmý. Jako napínavá kriminálka rozhodně obstojí, byť v první polovině je tempo poněkud ospalejší. Každopádně se hodlám pustit i do prvního doktorova dobrodružství a sehnat si Testament v originále, protože španělština se k Langovi přeci jen tolik nehodí. :o) (19.01.2008)

Spočiatku som si v duchu hovoril niečo v zmysle, že pravidlo pokračovanie nie je nikdy lepšie, ako prvá časť, platilo už pred mnohými desaťročiami. Ale s pribúdajúcimi minútami naberal Testament na spáde, pribudli napínavé a zaujímavé scény a triumfom tentokrát nie je záporná postava, ale svojský, povedzme že mierne spomalený, roztržitý a nervózny komisár. Jeho prostredníctvom sa sem dostalo aj trochu nadhľadu. Politicko-spoločenský presah je zrejmý, ale toto pokračovanie je predsa len nakrútené v zábavnejšom formáte, ako trochu viac umelecký, ešte nemý Mabuse. Nakoniec veľká spokojnosť, k čomu prispel aj akčný záver. (12.04.2016)

Fenomén doktora Mabuseho je spracovaním unikátne a špecifické dielo, v nemeckej kinematografii niečo ako odvar post-expresionizmu. Neviete komu máte fandiť, akých indícií sa pridržiavať a je pravdepodobné, že zopár twistov na pomätenie vami prejde. Má v sebe spomínané expresionistické prvky a zápletku s ňou spojenou - predovšetkým v montážnej rovine, ktorou tú vnútornú šialenosť dotvára. Mimo tej vizuálnej a psychologickej je však neúprosným a nekompromisným materializmom tých najprízemnejších pudov, v ktorých možno badať genézu nemeckého národa. Čo je mimochodom veľmi nebezpečné a pojať tento film len ako napínavú kriminálku nie je zrovna najšťastnejším konštatovaním. (21.09.2015)

Filmy Fritze Langa z přelomu 20. a 30. let patří k vrcholům meziválečného filmu v tehdejším říšském Německu, v minulosti mne již velice zaujal snímek Vrah mezi námi (1931) rovněž s Otto Wernickem v roli policejního inspektora Lohmanna. Těšil jsem se na velký filmový "výbuch" podobného ražení, ale bohužel se dostavil jenom zčásti. Všechny ty krásně vymyšlené záběry, na svou dobu velice nápaditou režii a zrealizované filmařské nápady doprovázel na můj vkus zmatený až překombinovaný příběh, který mne tolik nezaujal. Nesedlo mi především smíchání pěkné dobové kriminálky s fantasticky pojetým hororem o záhadném doktoru s obživlým duchem či šíleným zpívajícím psychopatem. Občas jsem se v tom ztratil a v rámci celkového zhodnocení to úplně nevylepšily ani poměrně napínavé pasáže k závěru. Navíc ve srovnání se zmíněným předchozím Langovym filmem mi připadá celá zápletka poněkud braková. Takže zůstává jen obdiv nad filmařinou bez výraznějšího proniknutí k obsahu a lepší 3 hvězdičky. 65% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (13.10.2019)

Mrzí mě, že musím v hodnocení zůstat na půli cesty, ale víc než tři hvězdy prostě nedám. Dalo se na to podívat, bylo to dobré, ale jednou a stačí. Přestože by si inspektor Lohmann zasloužil minimálně vlastní seriál, protože je ještě lepší než rada Vacátko, přestože je doktor Mabuse démonický a šílený a psychopatický a znepokojující (a to je na scéně asi dvě, tři minuty z celé stopáže), přestože poselství filmu z roku 1933 muselo nacistické pohlaváry pěkně vyděsit. Jenže je tu zdlouhavý a ne právě povedený příběh napraveného Kenta a jeho nerealistické milé, dlouhé a doslovné záběry na vyšetřování... s gamblerem Mabusem z roku 1922 jsem se zkrátka bavil daleko víc. (20.08.2013)