Anna

Kvalitně zpracovaná akční žánrovka s klasickým tématem ruská KGB x americká CIA, na které nejvíc oceňuji zajímavé retrospektivní vyprávění, které zpětně odhaluje “jak to vlastně bylo” a oněch tajemství a zvratů je ve výsledku celkem dost. Sympatické herecké obsazení, zábavná akce, i když místy přitažená za vlasy (jedna žena vymlátí bar plný bodyguardů...) a přiměřená stopáž, která nestíhá nudit. Ve výsledku vyváženě akční, atmosferická i vztahová podívaná, která do zajetého nápadu špionů nevnáší nic nového, ale svým stylem dostatečně zaujme a myslím, že stěžovat si vyloženě nikdo nebude. (10.08.2020)

Mám takový dojem, že špionážní filmy začínají soutěžit o cenu za nejdebilnější scénář. Besson svým novým výplodem směle konkuruje stupiditě Rudé volavky, ale díky docela slušné akci se drží nad její kvalitou. Třetí do počtu Atomic Blonde má díky bohu scénář jen předvídatelný, ale nedostatky zahání úžasnou stylizací, prostředím a výtečnou hudbou, takže blonďatá Atomic číča z naší hloupé trojice drží aspoň slušnou laťku snesitelnosti. Kdežto Anna je výplod vskutku genitální. Když pominu tu stupidní ohranou předvídatelnost, že agent pracuje pro dvě strany, aby nakonec pracoval hlavně pro sebe a měl nečekaného spojence (manželce sem řekl děj po 15 minutách i s koncem), nemohl sem vydýchat Nokii 3410, USB, kamery a další pecky v roce 1990. Nezlobte se na mě. Bral bych to v akční parodii a ne u špionážního filmu, který se bere vážně. Nejsmutnější na tom je, že první hodinu mě to ještě docela bavilo. Vlastně i víc bavilo. Ale čím víc hlavní hrdinka s každým šukala, aby si vysloužila svobodu, čím víc se Besson nesnažil schovávat ty stupidní chyby a čím víc se stával stále předvídatelným, začala mě Anna vlastně i docela srát. Když na konci zabije asi 50 prakticky nevinných vojáků, kteří vlastně dělají jen svoji práci, aby si vystřílela svoji svobodu, přál sem si, aby ji konečně někdo sejmul. Moc bych si přál dvojku. Stačil by tří minutový krátkometráž, kde by ji Luke Evans vystřelil mozek. Předvídatelná, iritující sračka. Ty 3* jsou za prvních 60 minut, kdy sem se bavil a za to, že je to o trochu zábavnější než Rudá volavka. Ale naprosto amorální podtext, předvídatelnost a anachronismy mě strašně nasraly. 50%. (04.01.2021)

Bessonův vlhký sen o lepé blond manekýnce, co se svými padesáti kily zvalchuje všechny neřády světa. A současně je to spřátelený, až soudružský pozdrav filmům Salt, Rudá volavka, Atomic Blonde: Bez lítosti, John Wick. A coby bonus to zdařile funguje i jako (naivní) parafráze na Brutální Nikitu, u jejíhož zrodu Luc Besson dělal porodníka. Až se zejména na pánské publikum vyřítí Sasha Luss, určitě to ustojí v erektivním stavu, bude zaznamenán vyšší výskyt slintavky i kulhavky, až jim Anna zlomí jejich (tělesné) údy. Scénáře Luca Bessona už nějakou dobu nevykazují prudkou inteligenci a ani s originalitou se tentokrát nějak významně nepřekonal, dost často se kopírují jiné (špionážní) filmy a dokonce se sám autor pustí i do kejklí s nechronologickým vyprávěním, což už kdysi praktikoval i Quentin Tarantino. A nic nového nepředstavuje ani střet (š)piček KGB a CIA, který je situován na počátek devadesátých let minulého století. Neokoukaný (ob)jev v hlavní roli je ovšem plně podporován ze zadních hereckých řad Cillianem Murphym, Lukem Evansem a Helen Mirren, což filmu svědčí a dává mu poněkud bizarní rozměr, zvláště v tom, jakým způsobem jsou vedlejší postavy napsány a následně ztvárněny. Nejlépe jdou Bessonovi akční sekvence. efektní vymlácení hordy chlapů vystajlovanou modelkou je opravdu kvalitní variací na to nejlepší z Johna Wicka, lesbické vrnění zase evokuje Atomic Blonde: Bez lítosti a ruské výboje mají nápadně blízko k Salt a Rudé volavce. Je fér si přiznat, že se jedná o zámořské produkce, a Bessonovi se kupodivu podařilo stvořit k nim obstojnou špionážní/thriller konkurenci, která má vnadnou svěží hrdinku, příslušně kvalitně a dynamicky natočenou akci, které ale v žádném případě není přehršel, podpořenou kvalitním technickým zázemím a občas pomrkává i po psychologických i patetických aspektech, načež soft nahota v erotických scénách nepřeje žadatelům o Anniny intimní partie a především naivní obal příběhu film sráží k nepřehlédnutelně přepjaté absurditě. 8/10 (19.09.2019)

Anorektická verze Nikity, která je sice dějově komplikovanější, ze všech těch zvratů a časového hopsání jde občas hlava kolem (přesto je to možná nejlepší prvek filmu), ale rozhodně nechytne za srdce jako originál, a už vůbec se stejným způsobem nevypálí do paměti. Saša je prostě jen modelingový ksichtík, ne osobnost jako Anne Parillaud, a když na to přijde ani tak dobrá herečka. Občas slušná akce, na které je ovšem vinou poněkud prkenné modelky vidět jak je nacvičená. Jako by ji prováděla na přehlídkovém mole. A totéž vlastně platí i o emocích. Chladně strojená Saša není emocemi překypují živel jako Anne Parillaud, která mě dokázala strhnout, chytnout za srdce, a které jsem opravdu držel palce. Zkrátka Anna jednou jo, ale příště si dám raději znovu Anne. (07.11.2021)

„Viděla jsem váš obličej. Což znamená, že odejdu s vámi, nebo vůbec.“ - „Vidíte? Říkal jsem vám, že jste inteligentní.“ Má očekávání nebyla přehnaně vysoko, v podstatě jsem čekal druhou Lucy bez té sci-fi složky. Čímž netvrdím, že by Anna byla nějak extra realistická. Ostatně, říkat postavě Helen Mirren „baby“ je asi tak přirozené jako sundávat dvoumetrové a stokilové zabijáky, když jste křehounká blondýnka vážící 40 kilo i s postelí. Ale i o tomhle Anna je. Takže berte…anebo nechte být. Já se snažil čistě jen bavit, hlavně solidní akcí, propracovanou choreografií soubojů a špionážními hrátkami. Herecky to nebyla úplně hitparáda (hlavní představitelce jsem věřil to zabíjení spíš, než snahu o nějakou psychologii postavy), ale třeba taková Helen Mirren nezklame, ať už svým úsměvným přízvukem, granátovým zapalovačem či neurvalostí. A když překousnete občasnou naivitu (nachytávání protřelých mazáků, podivné motivace postav, celý závěr) a přistoupíte na pravidla hry, můžete si užít docela povedenou žánrovku, kterou já hodnotím lepšími 3*. (27.09.2020)