Složka 64

Jak jen se mohlo stát, že mě film po filmu nechávají vyšetřovatelé chladnějším a chladnějším? Kniha do toho dost šlape a příběh je možná ze všech nejlepší. Tupé převedení do filmu, zdá se, doslova šustí papírem. Navrch bohužel, hlavní hrdina je pojat povahově úplně jinak než v knize stejně jako celé oddělení Q (vadí mi od počátku prvního filmu). Takže to nefunguje. Škoda. (13.08.2019)

85%. Není pochyb, že na světě neexistuje národ, který by uměl interpretovat kriminální žánr s intenzivnější, specifičtější a ostřejší atmosférou, než Dánové. Složka 64 je vedle Honu, Lovců hlav či Ukrutně šťastni dalším zářezem tvrdě a nekompromisně konkurujícím hollywoodské či britské kriminální kinematografii, přitom ve svém vyznění nenaznačuje zvlášť vysoké ambice, spíše se jen soustředí na genius loci Kodaně, charaktery pro krimi sice archetypální, ale pořád skvěle funkční, a v neposlední řadě na precizně vystavený scénář, který nedovolí sebemenší chybičku, a pomáhá tak vtáhnout diváka do příběhu (jež je navíc velmi aktuální). Obdivuji, s jakou lehkostí Boe dokázal uprostřed napínavé gradace jedné dějové linie přejít k jiné, mnohem důležitější linii, která Složku 64 stylisticky i formálně zcela vychýlila, ale tak přirozeně, že jste si toho v podstatě ani nestačili všimnout, dokud na plátně neběžely závěrečné titulky. Váhal jsem nad plným hodnocením, protože Složka 64 je téměř dokonalá kriminálka, která má všechno, co by dobrá kriminálka měla mít - originální a těžce inteligentní, skoro až intelektuální příběh, geniální investigativní asociace, sofistikované, třebaže konvenční charaktery, naprosto fantastickou atmosféru, chronickou narativní katarzi. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že samotný závěr byl nejprve zbytečně překombinovaný, nakonec zase naopak odfláknutý, jen ne odpovídající předchozím 100 minutám; tím trochu narušil tu švýcarsky fungující atmosféru a "omezil" onen finální dojem. I tak to ale byl dle mého jeden z nejlepších filmů roku 2018 a možná jedna z nejlepších ryzích žánrových (a přece pestrých) kriminálek, na kterých jsem kdy v kině byl. Ten námět jsem dlouhé dny nemohl dostat z hlavy, připomínal mi můj nejoblíbenější a dle mého nejinteligentnější film o pomstě vůbec, a to si zaslouží skoro plné hodnocení. Uvidím, zda se po druhé projekci, která určitě proběhne, ještě nevrátím, přidat ten poslední střípek dokonalosti k finálnímu hodnocení. Jestli však Složka 64 ve mně vyvolala nějakou katarzi, tak ve mně stoprocentně ukotvila názor, že skandinávské kriminálky jsou ty nejlepší na světě, i navzdory všem rozpočtům, kapacitám a velkým jménům. (29.01.2019)

Absolutně prvotřídní po všech stránkách. Kdyby to šlo, napálim i šestou hvězdu. Po takové době vidim hlavní dvojici detektivů, společně s Rose hodně rád. Byl jsem naprosto zhnusený ze záporné strany a bál se, že to špatně skončí. Napětí mě lisovalo nepředstavitelným způsobem a cítil jsem tolik emocí - zejména tu nejpřednější - maximální nadšení, díky špičkovým hereckým výkonům, dialogům, inteligentnímu a aktuálnímu příběhu, syrovost na mě dýchala ze všech záběrů a jedná se o audiovizuální žranici. Scéna ke konci, kdy Carl mluví s Assadem v nemocnici o návratu do oddělení, mě po dialogu "já tě taky potřebuju", vyrvala srdce z těla, vymáchala ve vlastních emocí a zejména snad jediný úsměv Carla za celou sérii, znamená pro mě tak moc, že se to ani nedá slovy popsat. Na Journal 64 jsem se díval nadšeně se všemi smysly a zejména srdce bylo naplněné štěstím. Občas se ke slovu dostane akcička, ale naštěstí hlavním tahounem, jest detektivní linie se silnými charaktery. Budu doufat v další případy a zřejmě bych se měl naplno pustit do knížek, stejně nemám pomalu za co utrácet. Čtyři díly venku a jeden je lepší, než ten druhý. (26.03.2019)

Složka 64 je ukázkou toho, že i bez velkolepých gest a s trochou umu to prostě jde. Novinka Christoffera Boea posunuje sérii zase kvalitativně o level výše a i přes značné změny oproti předloze tahle podívaná prostě funguje. Od začátků, kdy film pracuje až na úrovni buddy cop komedie se snímek v hutný příběh s jasnou návazností na současné problémy a zločiny minulosti. Napínavý a skvěle zahraný kriminální thriller, který patří mezi to nejlepší co v žánru za posledních pár let vyšlo. (10.01.2019)

Undergroundové trio detektivů řeší dávný triplemord a přitom ještě odhalí rozsáhlé spiknutí vedené potenciálními voliči Tomia Okamury.. Předpokládaný motiv otupí ostří překvapení v linii vyšetřování vražd, ale i tak to má ty správné žánrové grády. Následné propojení s potíráním vyznavačů rasové čistoty působí lehce a i přes některé drobné nonsensy v chování postav zafunguje v thrillerové i emoční rovině. Hledání filmové tváře trvalo oddělení Q šest let, ale stálo to za to.. P.S.: V rámci odbourávání předsudků je Fares Fares takový malý evropský Sidney Poitier.. (28.01.2019)