Terapie

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)

Seriálová Terapie těží především ze dvou nosných bodů a těmi jsou kvalitní scénář (který má sérii od série stoupající tendenci) a silné zakomponování terapeutova osobního příběhu do celého vyprávění. Troufnu si říct, že na tuzemském seriálovém poli je Terapie vůbec to nejhodnotnější, co kdy vzniklo a dlouhou dobu nic podobně komplexního a emocionálně strhujícího jen tak nevznikne. Budu jedině rád, když se zmýlím. Terapie má totiž něco, co podobně ambiciózním tuzemským projektům schází, a to je schopnost udržet diváka po celou dobu v permanentní pozornosti. Za mě nejlepší role Karla Rodena. 1. série: 80%, 2. série: 85%, 3. série: 90% (09.07.2020)

Vzhľadom na statické prostredie sa vytráca istý druh dynamiky či už v akcii alebo mimike hercov, ktorí cez postavy opisujú zážitky a pocity, ktoré možno práve teraz neprežívajú a tak ich emócie sú už len sprostredkované a deformované spomienkami, nie zažité tu a teraz. Z tohto dôvodu sa mi nedá dať pri epizódach plné hodnotenie. Videl som aj konverzačné drámy, no Postavy tam celý čas nesedeli a neoberali sa tak o možné prehlbovanie príbehu. Ostáva už len hodnotiť jednotlivé epizódy podľa kvality dialógov. (14.04.2019)

Kdybyste někdy měli pocit, že jen vy vedete divnej život... pusťte si Terapii. Jestliže máte dojem, že se nám snad v té naší vlasti nedostává dobrých herců... pusťte si Terapii. A máte-li místo a čas na trochu nové závislosti, opět jděte do Terapie. Herecké výkony (zvlášť u některých postav a v konkrétních epizodách) vyráží dech. Musely to být štosy a štosy scénáře, protože v tomto projektu se v jednom kuse mluví a všechno je hlavně o dialozích. Dám krk na to, že v některých postavách, situacích či momentech se určitě poznáte. Určité postavy budete milovat a jiné vám způsobí kopřivku a budete se modlit, ať už na další sezení nechodí. A sám terapeut? Inu i ten má svoje problémy, velké a co si budeme povídat, sám tu terapii potřebuje jako koza drbání :-) Po první sérii musím dát klobouk dolů před tím, co v ní Klára Melíšková, Lukáš Hejlík, Martin Hofmann a především Karel Roden ukázali. Civilni, autentické, přesvědčivé, ... lidské. No jo. (31.01.2019)

To je neznesiteľné, Pauhofová jedine čo dokáže je ukazovať nahotu a keď ju neukáže tak len kecá o sexe. Nechápem, prečo sa nechala zaškatuľkovať do role prostej kurvičky. I tu už v prvú časť kecá celý čas len o tom, ako nedala jednému sráčovi na hajzloch, aby nepodviedla priateľa, ale nakoniec mu aspoň vyhonila... Strašne trápne. (15.01.2019)