Silnější

Ty 3* dávám za to, ze jsem třikrát měla slzy v očích a je to za to, že tam byly právě takové silné a těžké momenty, při kterých jsem si uvědomila plno věcí a bylo to fakt hezky ztvárněné. Takže je to za tyto "citové" části, protože ty si myslím, že se hodně povedly. Ale hlavně po 6ti minutách filmu vědět, co bude následovat a co tomu předchází - to bylo vážně strašné. A ukázání té situace - to, jak tam ležel a to jak si to pamatoval....v tu chvíli jsem věděla, že moje "problémy" jsou nic oproti tomuto. Herecky - nic moc, režijně také ne, mě dostal hlavně ten příběh a nevím co na tom bylo pravdy, ale mě to dostalo hlavně z těch citových částí a ty se dají převést vlastně na cokoliv. Takže za mě je ten film béčko a hlavně - tu rodinu - asi bych ji brzo nakopala do p*dele :D :D (12.03.2018)

Po naprosto fantastickém a strhujícím Patriots Day je pro mě snímek Stronger druhým filmovým počinem, zabývajícím se teroristickým útokem při bostonském maratonu. Zatímco první jmenovaný se ale zabýval samotným útokem a následným dech beroucím honem na ty islámský zmrdy, Stornger je zaměřen na oběti onoho zbabělého činu, respektive na jednu z nich, Jeffa Baumana a jeho poměrně živelnou rodinu. Příběh se odvíjí od samotného bombového útoku, přes následný Baumanův pobyt v nemocnici, ovšem největší úsek filmu je věnován následnému, jak fyzickému, tak hlavně psychickému vyrovnávání se s nastalou situací, rehabilitacím a také vnímáním okolí, tedy bostoňanů především, vůči ústřední postavě, které mi tedy přišlo až příliš zidealizované, ale dobrá, třeba byli všichni skutečně tak vřelí a soucitní, nevím. Hodně se tu příběh zaoobírá i vztahem mezi Jeffem a jeho přítelkyní, která to též neměla zrovna jednoduché, a právě ona je tím hlavním prostředkem ke zdůraznění obětavosti a ochoty v dané chvíli. A právě kvůli tomu všemu je Stronger především snímkem o emocích, s čímž ovšem přichází hlavní problém, a to že zde ty emoce příliš nefungují. Jake Gyllenhaal tu sice odvádí další ze svých famózních výkonů, vyprávění má spád a divák lehko soucítí s lidmi, kteří jsou jakýmkoliv způsobem doživotně poznamenáni zhovadilostí náboženských fanatiků, ale tvůrcům se zde zkrátka vůbec nepodařilo vyvolat ani sebemenší působivé pocity právě vůči situaci a handicapu hlavní postavy, celé mi to přišlo strašně chladně nepřístupné a povrchní, nepodařil se jim proniknout do nitra Jeffa Baumana, já to prostě vnímal jen jako tragický osud jednoho týpka, který mi byl ale prakticky zcela cizí a lhostejný. Já jsem tedy z výsledného dojmu bohužel dost zklamaný, očekával jsem daleko dramatičtější a emočně silnější příběh, takže to především díky Gyllenhaalovi sice nenudí, ale vzrušení z filmu, na které jsem tak vsázel, mám tak maximálně padesátiprocentní. (14.03.2018)

Byl to panečku ale vykutálený nápad, obsadit do vedlejší role tu nejburanštější americkou famílii pod sluncem! Sympatie nula nula prd. Jake ale skvělý, ždímání slz zrovna bohužel fungovalo (až sem se styděl) a subjektivně to má rozhodně méně než ty dvě hoďky. Průměr. A hrozně mi vadí to tlačení do oscarových nominací. (14.01.2018)

Po Marathon: The Patriots Day Bombing a Patriots Day třetí ambiciózní film věnovaný teroristickému útoku během bostonského maratonu. Gordon Green zvolil namísto mozaikovité rekonstrukce události z různých hledisek komornější přístup a natočil velmi intimní portrét jednoho člověka.___Výborná je zejména první hodina, velmi syrově, skoro v reálném čase zachycující lékařské úkony, které musí Jeff podstupovat (sundávání obvazů patří zásluhou Gyllenhaalova herectví k nejbolestivějším scénám, co jsem letos viděl). Sledujeme jednotlivé fáze jeho léčby a jeho prohlubující se depresi, nepochopení blízkých (kteří oproti podobným filmům nejsou vždy milí a ve všem nápomocní) i jeho nevděk (protože jej ponižuje odkázanost na pomoc druhých) a nahlížíme do zákulisí přípravy vítězoslavných okamžiků jako je zahájení utkání NHL. Namísto patetické oslavy hrdinství, která byla prezentována veřejnosti, vidíme bolest, stud, únavu, nejistotu, rezignaci (v tematizaci toho, co a za jakou cenu dělá člověka hrdinou, připomíná Stronger některé pozdní filmy Clinta Eastwooda).___Většina sick-flicks vypráví o hrdinech, kteří díky milujícím bližním a solidnímu materiálnímu zabezpečení nemusejí bojovat s ničím jiným než svým zdravotním stavem. Jeff má jako příslušník pracující třídy, jehož přítelkyně si není jistá, zda s ním chce zůstat (před útokem se v podstatě rozešli), spoustu jiných starostí a namísto toho, aby získával sílu a šířil lásku, padá na dno. Kameraman Sean Bobbitt hodně využívá (tělesných) detailů a záběrů s malou hloubkou ostrosti, takže stejně jako Jeff pořádně nevíme, co se děje kolem, náš i jeho „dosah“ je výrazně limitovaný, což prohlubuje frustraci.___Druhá polovina už není tak semknutá, protože se Greenovi nedaří najít klíč k tomu, jak propojit tři roviny vyprávění (Jeff jako člověk s osobním traumatem, Jeff jako partner, Jeff jako člověk inspirující druhé), a poslední minuty jsou plné laciného patosu, kterému se sympaticky věcný film jinak vesměs dokázal vyhnout. Místo u moře tak sice zůstává nejkomplexnějším a nejpravdivějším dramatem o vztazích a traumatech z poslední doby, ale jestli se chcete dojmout a zároveň nemít pocit, že vás někdo zneužil, tohle je taky dobrá volba (a Gyllenhaal zaslouží přinejmenším nominaci na Oscara, kterého měl získat už za Slídila). 75% (13.12.2017)

Život nám píše inspirativní příběhy. Ten Jeffa Baumana rozhodně je a stojí za to. Ať už se nám v životě cokoliv přihodí, když nekopeme jen kolem sebe, nasloucháme, tak zjistíme, že v tom nejsme sami. Lehčeji se to píše, ale je lepší bojovat než se litovat. Život za to stojí!!! Jake Gyllenhaal se opět do své role vložil a byl jako vždy excelentní. 8/10 (16.01.2018)