Režie:
David LeanKamera:
Jack HildyardHudba:
Malcolm ArnoldHrají:
William Holden, Alec Guinness, Jack Hawkins, Sessue Hajakawa, James Donald, Geoffrey Horne, André Morell, Percy Herbert, Harold Goodwin, John Boxer, Ann Sears (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dokázali obrátit porážku ve vítězství. Ale bylo to skutečně vítězství? ... Říkalo se jí železnice smrti. Té trati, která měla v roce 1943 spojit Bangkok s Rangúnem a umožnit tak Japoncům dokonalé propojení a ovládnutí celého toho obrovského území od Singapuru až po Barmu. Pracovaly a umíraly na ní desetitisíce zajatců i domorodců. Vyčerpávající dřina, podvýživa, tropické klima, malárie, úplavice, beri beri – to vše si vybíralo svou krutou daň… Po celé její délce byly desítky zajateckých táborů. Ten, jemuž velí plukovník Saito, je však ze všech nejdůležitější. Neboť tady má vzniknout most, bez něhož železnice nemůže fungovat. Most, který mu postaví nový kontingent britských zajatců. Saito ovšem netuší, že jejich velitelem, jediným, jehož Angličané jako svého velitele uznávají, je plukovník Nicholson. A plukovník Nicholson má o existenci svých mužů v táboře velmi jasnou představu, která se ovšem značně liší od toho, co od nich očekává Saito… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (468)
Asi jsem úchyl, ale tahle Leanova roztažená psychologickoválečná sonda do hlubin důstojnické duše mi opravdu tak skvělá nepřišla. Čapkova Matka je mi daleko bližší, ale osobní prožitek nemůže přebít nesporné kvality takového díla jakým je Most Přes Řeku Kwai. Nesdílím všeobecné nadšení, ale pod 70% nejdu. To by byla urážka těch jediných dvou (skvělých) herců, kteří mi utkvěli v paměti. ()
Je to dobrý válečný film, ale není nejlepší. Myslím tím hlavně snímky z různých POW a internačních táborů rozesetých po celé Asii. Japíci tam drželi nejen spojenecké vojáky, ale i tisíce civilistů válčících mocností a obyvatel místních národů a povětšinou je nechali otrocky dřít na válečné infrastruktuře jakou byly železnice, letiště, mosty.... Osobně se mi více líbí http://www.csfd.cz/film/12438-kral-krysa/. Vpravdě jsem vždy obdivoval britské důstojníky, kteří drželi za každých podmínek v těchto táborech řád a disciplínu a to takovým způsobem, že to i hrdé a tvrdě vycvičené japonské důstojníky (ctící samurajský kodex Bušidó) často udivivalo. Je faktem, že řada velitelů takto zachránila spousty lidí a jiná jich zas vysokými nároky či tvrdohlavostí a vyžadováním dodržování Ženevské konvence (což Japonci povětšinou nerespektovali a většinou je to jen rozzuřovalo) řadu zabila... Australáci nebo Amíci to měli spíše na háku a v táborech drželi po tlupách. Důstojníci měli nárok nepracovat, mít ubikace odděleně od mužstva, nároky na vyšší příděly atd... což také většina z nich požadovala a dodržovala. V krutých podmínkách POW tyto výsady demoralizovaly mužstvo.... Film je o stavbě mostu, o národních povahách - hlavně britsko-japonských, britské hrdosti a neústupnosti a útrapách jaké zajatí vojáci zažívali v džungli zamořené malárií... Film zvěčnil pískaný popěvek písně Colonel Bogey march, který je válečnou písní v mnoha textových verzích. jednu z nich použil i Jan Svěrák v Tmavomodrém světě - vzpomeňte- ,,Hitler has only got one ball, Göring has two but very small, Himmler is somewhat sim'lar, But poor Goebbels has no balls at all...'' ----- Ale pískaná verze asi každému navždy připomene tento snímek. Koho tematika zajímá rozhodně doporučuji román jamese Clavella - Král krysa, či autobiografii Russella Braddona - Zajat Japonci, kde popisuje okolnosti zajetí i zážitky z tříletého pobytu v japonském POW. * * * * ()
Skvěle vygradovaný závěr, jinak jde spíše o film neakční až komorní. Skoro bych to označil především za psychologický souboj plukovníka Nicholsona a plukovníka Saita. Jejich vztah se zajímavým způsobem vyvíjí. Jsou to vůbec velice zvláštní postavy. Alec Guiness je přímo úžasný. Scéna, kdy po dlouhé době vyjde z vězení a sotva se drží na nohou, ale snaží se jít důstojně, protože se na něj dívá jeho mužstvo, patří k nezapomenutelným. Oscary za film, režii, scénář, střih, kameru, hudbu a pro Guinesse, nominován byl Sessue Hayakawa, který hrál Saita. ()
Asi to nejhodnotnější, čeho se mezi válečnými filmy můžeme vůbec dobrat. Plukovník Nicholson jako muž, který ví, co to znamená kázeň, morálka a hlavně dobře odvedená práce. Muž, který ví, že není důležité, za koho bojujeme, nýbrž to, zda a jak bojujeme. Byl by to můj nejoblíbenější film (plukovník Nicholson je také jednou z mých nejmilovanějších postav) - jen kdyby!! Proč Lean proti originálu tak strašně změnil závěr filmu, čímž úplně převrátil misky vah? Proč? Vždyť Lawrence jasně říká, jak Lean uvažoval a co vyznával! ()
Všichni tvůrci si zaslouží velké uznání, protože natočit takhle dobré válečné drama v roce 1957, to je opravdu obdivuhodné. Nejedná se o žádnou střílečku, střílení tam prakticky skoro není, je to spíše psychologické drama, ovšem fakt to diváka zaujme. Stopáž se někomu může zdát delší, ale mě opravdu film po celou dobu bavil, je to napínavé. Jen na začátku, jak ten britský plukovník odmítá se svými důstojníky pracovat, to nebylo moudré rozhodnutí. Být tam kterýkoli jiný japonský velitel, tak je všechny hned postřílí. Takhle měli štěstí a povedlo se mu tu psychologickou válku vyhrát. Jinak ta melodie, jak si vojáci pískali, ta je moc povedená a chytlavá. ()
Galerie (115)
Zajímavosti (46)
- Roli Shearse měl původně dostat Humphrey Bogart, ale šéf Columbia Studios Harry Cohn jej odmítl uvolnit z jiného projektu. (Kulmon)
- První pokus demolice mostu se nepovedl. Vlak po něm bezpečně přejel a zřítil se z kopce na druhém břehu. (Kulmon)
- Skutečný most dodnes stojí na okraji thajské džungle, tři míle od malého města, a je oblíbenou turistickou atrakcí. Postavili ho vězni počas japonské okupace Thajska za druhé světové války. (oje)
Reklama