Pouto nejsilnější

Po pravdě řečeno, čekal jsem víc, ale mnohem víc. :/ Filmařsky dokonalý film, ale nedokázal jsem přijít na chuť hlavním hercům – a na nich stojí půlka úspěchu filmu. Druhá – IMHO – spočívá v hudbě. Dobře vybraný motiv z Rachmaninovova druhého klavírního koncertu má neokázalou výpovědní sílu ve chvílích, kdy postavy nemluví. Však se taky o léta později (možná i v souvislosti s dějem Pouta nejsilnějšího) stal základem hitu „All by myself“. 60% (24.11.2008)

Milostné drama citlivě snímané (především v exteriérových scénách), leč poznamenané nepolevujícím hysterickým vytržením své vypravěčky, paničky zachvácené milostným uragánem, jen trochu jinak maloměstským, než je její rodinný krb. „Kareninovské“ téma je zde (podobně jako v Brownově adaptaci této ruské klasiky, k níž ostatně v Nejsilnějším poutu odkazují nádražní scény) zbanalizováno, změlčeno, ba přítomností některých akcentů (především ve stylizaci ústředního milostného páru) zesměšněno. Příšerně hlučný ponor do prázdna, rozprostřeného za křečovitou maskou čehosi, co jen vzdáleně připomíná lásku. (28.03.2011)

David Lean, mi znám jako režisér nejvíce monumentálních filmů v čele s Lawrencem překvapil staromodní, komorní, romantickou podívanou o (ne)naplněné lásce dvou starších lidí. Herecké výkony jsou senzitivní, ale i tak mi bylo opravdu jedno jak to celé skončí, zdali se Alec vrátí a zazvoní u dveří nebo opravdu odjede do Afriky. ___ Pokud čekáte romantický film, není to úplně pravda, romance se moc nedočkáte a když jo, je fádní, stará, nezajímavá. Znám spoustu filmů ze stejné doby, kdy je "láska" sama o sobě silná a atmosféra nahuštěná. Tohle prostě není Leanova parketa. Slušné tři. (20.09.2008)

Čo najviac oceňujem, je prekrásny hudobný sprievod, ktorý napriek sentimentálnemu scenáru chabej romantike dodával silnú melodramatickú atmosféru. Podobné námety mi vyhovujú, no herci v takýchto príbehoch dokážu urobiť najväčší dojem, čo sa Brief Encounter vypomstilo. Dvaja hlavní, v bolesti utopení hrdinovia, vo mne nevyvolávali takmer žiadne emócie, hoci aspoň Celia Johnson pôsobila dôveryhodnejšie. Som trochu sklamaná, no jedno pozretie nezabije a klavír samotný urobil divy. (09.08.2010)

Laura hned zpočátku pro sebe utrousí k vlezlé drbně "I wish you'd stop talking." a já si v duchu celou stopáž jako mantru opakoval to samé směrem k ní. Její echt popisný vnitřní monolog je přesně ta knižně-rozhlasově-divadelní obezlička, která na plátně, kde vyprávíte obrazem, nemá co dělat. Je o prvek otravný, nikterak dobře napsaný, nadbytečný (Celia Johnson v podstatě vše vyřčené uhraje čistě pohledem) a přežitý již v době vzniku. Když se k tomu přičte, že necharismatický panák Trevor Howard, zde jakože uhrančivý jedinec, je v jedné každé scéně Celií herecky válcován jak látku neznající žáček u tabule, tak co naplat, že to ubíhá, vypadá k světu a všichni ostatní dobře hrají, když to nefunguje na emocionální úrovni. (09.01.2024)