Chata na prodej

Češi jsou národ chatařů, chalupářů a nejrůznějších kutilů. To se nedá popřít. Chvilkami vtipné a chvilkami smutné vyprávění, které bylo tak civilní, že se v něm musel najít každý. Já jsem tam naši rodinu našla. Měla jsem při sledování pocit, že se dívám do zrcadla. To mě malinko vyvedlo z míry. Naprosto uvěřitelný příběh ze života. Herecké obsazení bylo bezchybné. (06.08.2018)

Stačí kombinace bublajících křivd a alkoholu a ani se nemusí v lesní chatě pouštět magnetofon se zaklínadly z Knihy mrtvých, aby se vyvolalo zlo.. Přirozeně působící repliky i vzorce chování takové normální české rodinky, perfektně padnoucí necizojazyčný hudební podkres a poměrně důležitá myšlenka, že je zbytečné lpět na záležitostech, které se při ohlédnutí zpět jeví jako zcela nepodstatné. Děda na posedu s ukazovákem u rtů na znamení ticha naznačuje, že je potřeba dívat se na věci shora, s jakýmsi božským nadhledem i laskavou přezíravostí.. Babka Synková se svým pronikavým hlasem prudí tak vehementně, že by zvlhl prach i Saturninovi.. (03.09.2019)

Ani komedie ani drama. Příliš mnoho postav, než aby mohly jít do hloubky, žádné zajímavé nezapomenutelné momenty. Jediné, co opravdu potěšilo byla krajina a retro muzika. (1.9.2019)                                                                                           Může obsahovat spoiler:                                                                                                                                                                                                     O den později jsem si sedla, uvařila si kafe a pohodně se usadila. Na druhý pokus to nebylo zas tak marné, ale přece kus chyběl, aby se z "na prodej" stala chata "nezapomenutelnou" Vezmu to popořádku. Obsazení bylo skvělé, proti hereckým výkonům nemám námitek. Zaujalo mě, že retro vzpomínkový film s fenoménem chat natočil režisér a scénáristka kolem třicítky, tedy ve věku, kdy nemohli velký boom chataření zažít. Scénky z rodinného života jsou celkem dobře rozvržené, trošku v ústraní jsou muži. Děda je nevyužitý potenciál, jeho glosy "od věci" ale v kontextu událostí mohli příběh patřičně okořenit, on i otec mají pasivní role, Sebastián se rovněž projevuje minimálně, nejvíc se projevují syn a Pepa. Zato ženské figury jsou akční až až. Jsou mnohem sdílnější, komplikovanější a nevyzpytatelné. Humor se spíš nastíněný, můžete se občas pousmát, ale žádný zabřichopopadák to není. Osobně jsem postrádala trochu víc té životní filozofie. Povedla se atmosféra od kýčovitého vybavení chaty až po kostýmy a muziku. Ještě by to chtělo chlastat Růženín z hořčičáků a iluze 70. let by byla dokonalá. Výběru barokní hřbitovní brány z Hořic v Podkrkonoší tleskám. (02.09.2019)

K filmu jsem po posledních zkušenostech s českou komedií přistupoval dost opatrně a výsledek byl rozhodně lepší, než jsem očekával. Čímž nechci říct, že by šlo o nějaký úžasný zážitek, jen to nebyla taková zoufalost, na jakou jsem se psychicky připravoval. Dokonce jsem se místy slušně bavil, což se mi například u Špindlu nepodařilo ani jednou, David Vávra byl po celou dobu fantasticky civilní a Jana Synková byla jemná jako skelná vata a prudila výborně. Škoda nějakých těch hluchých míst a nevyužitého potenciálu námětu, myslím, že by snímku prospěla větší dávka humoru. (07.01.2019)

Při sledování jsem si chvílemi vzpomněl na německý film Divná kočička, který hravou formou zachycuje víkendový provoz jedné domácnosti - proplétání dětí, dospělých a zvířat v těsné kuchyni, zvuky pračky, hluk z venku... Ne že by Chata na prodej byla tak radikální jako Zürcherův film, ale v té hravosti, pestrobarevnosti a přístupu k postávám se mu trošku podobá. S příslušníky vícegenerační rodiny Pavlíček nezachází jako s vnitřně prokreslenými hrdiny (ani by na to tady neměl prostor), ale spíše je využívá jako figurky, s nimiž hraje škatulata. Různě je vedle sebe přeskládává (několikanásobné přesedání v autech), jako by chtěl vyčerpat všechny možnosti vzájemných interakcí. Pohrává si s incenováním prostředí a jednotlivými motivy (knihy, medvěd), které se v průběhu filmu proměňují. Ačkoli to vypadá, že Chata na prodej jen nostalgicky navazuje na typicky české rodinné výletnické komedie (Na samotě u lesa a další), ve skutečnosti k nim přistupuje sebeuvědoměle a zdůrazňuje trochu jiné věci. Místo hlášek je tu zásadnější struktura filmu, supraphonové songy znějící z gramofonu rozvíjejí vztahy mezi postavami. Asi jediný český film, co jsem ve Varech viděl, na který bych se v dohledné době rád podíval znovu. Přijde mi, že za ním stojí hodně mravenčí práce, která ve výsledku není tolik vidět, ale je tam. (06.07.2018)