Zkáza Dejvického divadla

U seriálů ČT se mi docela často stává, že po polovině série ztrácím zájem sledovat dál. Bývá tomu tak i přesto, že právě ta polovina série je dá se říci kvalitní. Jenže to co je dál, je kolikrát jak z jiného seriálu a Zkáza na tom není z mého pohledu jinak. Přesto jsem ji tentokrát, snad i díky slušným hereckým výkonům a zvědavosti, přeci jen dosledoval. Výjimkami potvrzujícími výše zmíněné "pravidlo" budiž MOST! a zde příbuzná Čtvrtá hvězda (a samozřejmě ještě něco málo dalších, starších). Každopádně ani Dabing Street, ani Zkáza si dle mého názoru čtvrtou hvězdu nezaslouží a rozhodně nepřekoná a to to vypadalo tak nadějně. První tři epizody jsou až na pár hloupých vtípků (zase dle výše zmíněného "pravidla") bezesporu výborné, vše je potom korunováno geniálním přestavením Spejbla a Hurvínka - klobouk dolů před herci! A dál? No... byly vtípky ve Šmejdech přes čáru? Nejen z mého pohledu rozhodně a mluvit snad o nějaké nekorektnosti? Ale no tak! Smrad se potom poněkud táhne, přesto vtip nepostrádá, tedy mírná naděje před skutečnou Zkázou. Jenže, ta opravdu přichází, ne není vtipná, jen svou šíleností snad srovnatelná s postavou Marthy Issové. Takže, díky za "nahlédnutí do života a za oponu" Dejvického divadla, více Zkázy netřeba. 60% (09.09.2019)

Zpět od pasivních ztracenců k činorodým šílencům, od lhostejných k těm, kdo milují až příliš. Na ose mezi seriály Hrdinové seriálu se snaží zachránit své milované divadlo za každou cenu, všemi prostředky, ať už mají zpívat nové songy Evy s Vaškem, štěkat v kostýmu Žeryka, zkoušet pod vlivem hypnózy, shánět bizarní přivýdělky nebo prodávat důchodcům předražené hrnce. Přitom řeší ještě vzájemné vztahy i flámy, hromadnou nákazu AIDS, záhadné zmizení nemilosrdného recenzenta či ještě záhadnější zápach, který se divadlem šíří. Pointy zásadně směřují proti důstojnosti, vážnosti, poctám, mramoru. Oslavovaný, těžko však pojmenovatelný duch uznávaného souboru se raději přimkne ke Smradu, jak se jmenuje jedna z epizod, neboť navoněného sebeokouzlení se Dejvičtí bojí jako čert kříže. Zato v sebeironii se předhánějí tím více, že seriál v podstatě představuje vnitropodnikovou soutěž. Každý tu totiž hraje a mocně shazuje sám sebe, od hvězd typu Ivana Trojana, Hynka Čermáka, Jaroslava Plesla, Václava Neužila či Marthy Issové až po zaměstnance, rodiče, děti i psy. Nikdo nic nepředstírá. Se dvěma drobnými rámcovými výjimkami, úvodem na grantové komisi, která divadlu odmítne příspěvek, a náznakem pomocné ruky od „nejbohatšího Čecha“ naopak ve finále, se důsledně vyhýbá politice, aktivismu, komunální satiře. Neschovává se za vyšší umělecké cíle, nehoní se za společensky žádanými tématy. Ani sociální, potažmo romská otázka z Mostu!, ani uprchlíci versus mafiáni z druhé řady Rapla, ani varovná domobrana z filmu Úhoři mají nabito: nic takového se ve Zkáze nepěstuje. Naprosto jí stačí látka založená na oddanosti profesi, které sluší také rozumná metráž jednotlivých epizod a jako bonus vždy ukázka výtečného divadla. Třebaže umějí být neskutečně drastičtí, ze všech hrdinů vyzařuje, jak své malé potrhlé království milují – a jak upřímně mají své postavy rádi jejich autoři. Všeobecně pak odzbrojuje odvaha herců k sebevýprodeji od trapasů přes pomíjivost slávy po vyloženou hořkost. Třeba Trojan pyšnící se, že točí „Anděla trojku“, je pro mladé slečny neznámou nulou a pro kolegy pokrytecký svatoušek vyobcovaný ze stáda hříšníků nadávkou „Ty četnická humoresko!“. Sice i Zkáza vychrlí pořádnou nálož běžných vulgarit, ale její slovník obsahuje daleko vynalézavější kolekci jazykových hříček. Každý si tu projde sarkastickým očistcem pod vlastním jménem: Plesl coby „alkáč“, Trojan hrbící se před Skupovými dědici, Neužil konfrontovaný s prostitutkou, Issová posedlá kouzelnými kameny, raplovský hřebec Čermák, David Novotný během ponižujícího nákupu „bytelného“ kondomu, Simona Babčáková lačná po penězích, Martin Myšička sahající k cynickému vydírání penzistů i sám Krobot coby autor potupné zájezdové revue.Ale přitom neustálý balanc mezi vnější fasádou a vnitřním zmarem skýtá spoustu humoru od hororového přes existenciální až po vděčné hlášky typu „Vyplačte se mi do podprsenky. Tady žádná není.“ (15.04.2020)

Dejvické divadlo je u nás, i co se TV produkce už docela pojem. Napsat a zahrát seriál vlastně o sobě, není určitě nic snadného, ale tvůrci, herci, kostyméři, maskéři a mnozí další se toho chopili dost se ctí. Kvalita jednotlivých dílů není sice vždy 100%, ale dokážou se zde najít opravdové bombonky, u kterých se zasměje každý. Občas to sklouzává až moc k takovému artovému pojetí, a určitému klubovému humoru, ale naštěstí je tu dost scén, kde máme onen typický humor z Dejvic. (27.06.2021)

Nejsem si moc jist Ondřejem Hüblem, jestli reklamní kreativec s jednou sbírkou povídek má na napsání scénáře ke komediálnímu seriálu, jinak všechno hrálo pro, ale... Jak píše DaViD´82, pro všechny to není, ale na mě je to dada prostě až moc. Z prvního dílu jsem byl rozpačitý kvůli stylu seriálu, další díly už byly mnohem lepší, mnohokrát jsem se zasmál hodně divoce, ale celkově to na výrazně nadprůměrné hodnocení není. Možná jsem ve vnímání humoru narazil na svůj limit. (09.04.2019)

Už nikdy, ale opravdu nikdy se nebudu na zkaženej sejra dívat stejnýma očima... Zkáza je skvělá, možná má trošičku pomalejší rozjezd (byť s dokonalým Richardem III), ale naprosto geniální absurdno se začne zjevovat u třetí episody a vyvrcholí u geniality jménem Smrad, což je část, kterou jsem doposavaď viděl asi pětkrát a nemá jedinou slabou vteřinu, trochu je škoda, že poslední díl nemá tolik bizarností, ale jakoukoliv slabší chvilku vykoupí perfektní herecké obsazení, kde si každý užívá roli sebe sama, kde jsou veškeré vlastnosti dohnány do absurdna (hovory s kameny). ".... Děkujeme.." (17.04.2019)