Rozum a cit

Tak nějak sem nepochopil, o čem to teda vlastně bylo? Jednotlivé epizodky mají hlubší smysl samy o sobě, než v cekovém kontextu. Jinak velice zdlouhavé, rozvláčné... Herecky ovšem fantastické. Emma Thompsonová ja skvostná, Kate winslett je taky výborná, ale vrcholem jsou všechny mužské role. Grantem a Rickmanem počínaje, a tím hubeným chlapíkem, co pronáší jen několika slovná, cinická konstatování konče. ale jako celek... silné zklamání (30.01.2006)

Určitě se jedná o nejlepší filmové zpracování příběhu od Jane Austen. Ang Lee je profík a tak nenechal nic náhodě. Vsadil všechno na tehdejší britskou hereckou smetánku a ta se mu odvděčila jedinečnými hereckými projevy. Hugh Grant, Kate Winslet, Emma Thompson a Alan Rickman tu pro mě předvádí absolutně nejlepší role z filmu, čímž nechci říct, že jiní by byli slabší. To rozhodně ne. Problém je ale v samotné předloze, která je tak sladkobolná, až to bolí. Vše je samozřejmě absurdně teatrální a chování zdejších postav je za hranicí snesitelnosti. Zde ale vidím, že se to bere s rezervou a tak jsem těch 131 minut dal poměrně s lehkostí. (06.06.2018)

Hm, ne tak silně vizuálně podmanivé a herecky přitažlivé jako Pýcha a předsudek od Wrighta, ale rozhodně stále velmi nadprůměrně zrežírována další klasická romance od Austen. Sice mi trochu vadilo, jak moc se ty příběhy podobají, což samozřejmě vyplývá ze spisovatelčina lpění na pevně stanovených pravidlech a celkové výstavbě a žánru jejích románů, ale vše ostatní fungovalo skvěle. Ang Lee je stejně jako zminovaný Wright velký expert na krásné romantické scény a scenérie, takže se tady dožijete té pravé anglické mlhavé, deštivé atmosféry, pravé tvrdé anglické divočiny i věrohodného zobrazení tehdejší smetánky a různých intrik a pavučin, které mezi sebou všichni splétají. Herecké obsazení je, jak jsem už taky napsal, pro mně ne tak přitažlivé, ale Rickman a Laurie (v jedné z menších ale stále podstatných rolí, a dokonce se trochu i mohl chovat jako Dr. brilantní) jsou páni herci, a Grant je Grant, ten se pro takové role narodil. Takže film uběhl dostatečně rychle, nemůžu říct, že bych se na to chtěl někdy dívat znovu, ale ne kvůli tomu, že mně to zklamalo, jen kvůli tomu, že tenhle žánr pro mně není příliš chutný a přes všechny kvality je tu hodně dalších filmů, které sem neviděl a času je málo. A mezi nimi i další Leeho skvosty (až na pana zeleného, ten jen průměr) pěkné 4 (10.03.2011)

Knížky Jane Austenové nemám rád, párkrát jsem ji zkoušel, ale pokaždé mě její díla začala po deseti stránkách neskutečně štvát. Nevím proč, ale filmové adaptace jejích děl se mi až na výjimky líbí vždy. Rozum a cit rozehrává velice pomalé příběhy - místy až bez děje - tří a více rodin z Anglie 19. století. Příběhy, které chytí za srdce a i díky hlavním představitelům si divák vychutná celých 131 minut příkladů správného herectví. Emma Thompson hraje nadpozemské divadlo, kterému zdatně sekundují mladičká Kate Winslet, výborný Alan Rickman, vždy stejně okouzlující Hugh Grant a v neposlední řadě mladší verze doktora House. Hugh Laurie snad v Gregorym vážně našel vyhledávanou roli svého života. Ang Lee je výborným vypravěčem a dokazuje, že u jeho filmů se člověk snad nikdy nudit nebude. (02.04.2010)

Poznal to v té či oné míře prakticky každý - film má skvělé kritiky, festivalová uznání, nadšené komentáře fanoušků - a když ho konečně shlédnete, máte pocit, že jste obětí spiknutí a že to ostatní nemůžou myslet vážně. Nejsem sice typickým fanouškem romantických snímků, ale řadu z nich si přesto dokážu vychutnat. Rozum a cit k nim ale rozhodně řadit nemůžu. Problém není v hereckém obsazení, výkonech herců nebo v režijním pojetí a výpravě - ty jsou naopak vesměs vysoce profesionální. Problém je v samotné literární předloze. Přirovnávat tvorbu Jane Austenové k harlekýnkám je příliš laciné, její tvorba má přece jen vyšší ambice a výrazně lepší literární styl, nicméně její román je červená knihovna jako vyšitá, se vším negativním, co se na tenhle žánr váže. Dají se tam lehce vystopovat všechny používané typy, zápletky i nezbytný a lehce předvídatelný happyend. To všechno by se dalo ještě odpustit, kdyby autorka používala živý jazyk a své postavy zlidštila. Možná je problém zejména v kvalitě překladu a originál je přirozenější, ale z dialogů čišela umělost a šroubovanost, jaká se často nevidí, a postavy se blížily spíše svým karikaturám, takže jsem se ve chvílích horoucího vyznání kousal do rtů, abych smíchem neshodil dojemnost scény. Takhle se možná, ba pravděpodobně, lidé chovali na společenských dýcháncích a oficiálních příležitostech, ale v soukromí ani náhodou. Je to strašně nevěrohodné - celé to používání důsledně spisovného jazyka, velkých slov a myšlenek. Celkový dojem: 35 % za kostýmní velkolepě nasnímanou a zahranou nudu. (10.07.2008)