Režie:
Ang LeeScénář:
Emma ThompsonKamera:
Michael CoulterHudba:
Patrick DoyleHrají:
Emma Thompson, Alan Rickman, Kate Winslet, Hugh Grant, James Fleet, Harriet Walter, Gemma Jones, Elizabeth Spriggs, Robert Hardy, Greg Wise, Imelda Staunton (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Anglie Jane Austenové, Anglie konce 18. století, Anglie se svými tradicemi, společenskými třídami a neporušitelnými pravidly. Dívky z dobrých rodin měly před sebou jasně narýsovanou budoucnost: dobře se vdát a být svým manželům tichou a věrnou oporou. Pokud ovšem to dobré jméno bylo jejich jediným majetkem, jediným věnem, nebyla ta budoucnost ani zdaleka tak jistá a přímočará. Což mají brzy poznat i Elinor i Marianna, které musí – i se svou matkou a nejmladší Margaret – po otcově smrti opustit rodinné sídlo, jež podle zákona připadne prvorozenému synovi z prvního manželství. Elinor a Marianna se od sebe liší tak, jak se vůbec dvě dcery jedné matky lišit mohou. Rozumové, společenské a disciplinované Elinor schází vášnivá citovost, mladší Marianna má naopak dost upřímných citů, ale nedokáže se ubránit prudkým výlevům vášní. Obě však musí dozrát, obě musí pro svůj další život najít rovnováhu mezi rozumem a citem… Román Jane Austenové "Elinor a Marianne" byl (v první osobě a v dopisech) napsán v r. 1795 poté, co se Austenová zamilovala do Thomase Lefroye, irského právníka, který byl v rodině na návštěvě. (Vztah – jak typické pro tehdejší dobu! – přerušili rodiče, protože živobytí mladého muže záviselo na dobré vůli příbuzných). Později jej autorka přepracovala na vyprávění ve třetí osobě a s dialogy, publikován byl ale až v r. 1811 pod názvem "Rozum a cit". Scénář je autorským debutem herečky Emmy Thompsonové, která za něj získala Oscara, Zlatý glóbus i Cenu newyorských a losangelských filmových kritiků. Režie byla svěřenu tchajwanskému režisérovi Ang Leeovi, který za film získal Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu. Kromě toho získal film i jednotliví jeho tvůrci řadu dalších mezinárodních ocenění. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (411)
„Rozum a cit” pojednáva o vskutku turbulentných medziľudských vzťahoch niekoľkých kľúčových postáv, kedy v podstate centrom celého diania sú najmä chudobnejšie sestry Dashwoodové, no o to sú bohatšie na duchu, t. j. Elinor a Marianne, keď tretej (najmladšej) Margaret, sa budú junáci dvoriť až neskoršie, čiže namiesto toho si radšej môže ísť rovno študovať atlas od Edwarda Ferrarsa, keďže na lásku má ešte nejaký ten čas pomýšľať, čo sa ale vôbec nedá povedať o jej starších súrodenkyňách, ktoré sú v tom namočené až po uši, pričom, dá sa súčasne podotknúť i to, že sa väčšinou pohybujú po (na)ozaj tenkom ľade ? Na margo dodávam, že "dynastia Dashwoodovcov" , je o čosi viac rozšírená na rozsiahlom území, a tak to chvíľu zrejme (po)trvá, pokým sa u nich všetkých začnete lepšie orientovať, aspoň ja osobne som to tak i bezprostredne vnímal, čo inak mierne povedané, považujem za rušivý charakter, ale nielen iba to. Tých negatívnych vlastností má tento sentimentálny film → asi viacej, keď ma akurát napadajú hneď tie zo samého úvodu, ktoré mi naznačujú, že réžia bola zo začiatku trošku roztržitá, čomu akosi nepomáhala ani účasť → britskej, hereckej smotánky, no našťastie sa to neskôr už konečne ustálilo, kedy som bol priam zvedavý na to, ako sa pomery našich hrdinov vlastne nakoniec vykryštalizujú ? Síce neprezradím, kto s kým si myslí, že chodí, alebo by chodiť vari chcel, no postupom času na všetko postupne sami prídete, keď si dovolím tvrdiť, že sa chystá i nejedno to prekvapenie, a tak až do záverečných tituliek, budete netrpezlivo očakávať vývoj udalostí, ktoré sa snáď nasmerujú na tú najsprávnejšiu koľaj. Som si tým mimochodom stopercentne istý, ale i napriek tomu som mal asi celkovo väčšie očakávania zo snímku, ktorý je ovenčený mnohými oceneniami, než napokon to, čo sa mi dostalo na podnos... ? ()
Není to paradox, že se o jednu z největších osobností anglické literatury začne člověk zajímat po zhlédnutí jednoho dílu neméně významného britského sitcomu? Dost možná je, ale nic to nemění na faktu, že Jane Austenová byla skutečně talentovaná žena. Typově perfektní obsazení, (na 36 let neuvěřitelně mladě vypadající) Emmou Thompsonovou počínaje a Alanem Rickmanem konče, je hlavním pilířem když už ne citu, tak alespoň rozumu, který mi velí říct, že tady vzniklo něco, co lze spojením "skvělá podívaná" označit jen velmi eufemisticky. Je to totiž něco víc - je to zážitek nad jiné příjemný. 90% ()
Anglie na počátku 19. století zobrazena působivě. Pěkný romantický příběh; závěrečný happy end v podobě dvojité svatby a rozpačitého pohledu toho vzadu – Willoughbyho v podání Hugh Granta - si obě hlavní hrdinky za svá martyria s láskou zaslouží. Kate Winstet jde za láskou stejně odhodlaně jako v TitanikuJ A kontrastní jsou ty klevety příbuzných. Vůbec se nedivím, že hlavní hrdinky z těch slepičích řečí rozbolela hlava… ()
Snímek jsem viděla už před časem a tehdy se mi celkem líbil, tuto skutečnost musím po čerstvém zhlédnutí přehodnotit, vysvětlení pro tehdejší úspěch nemám, snad, že jsem v té době viděla ještě nezáživnější filmy. Nejsem čtenářka Jane Austenové, ale po "Pýše a předsudku" mě předloha dost lákala, teď mě docela přešla chuť. Nekonečné sledování nudné Thompsonové, která v sobě neměla kapku života, hysterické Winsletové, unylé matky a hrozných konvencí té doby mě nebavilo, milostná vzplanutí naprosto mimo, ovšem při výběru typu herců jsem opravdu nemohla čekat nějaké jiskření. Zde je ten hlavní rozdíl mezi předlohou a adaptací, při četbě je důležitým spolutvůrcem zážitku vaše fantazie a představivost, tedy, když má být Edward Ferars upjatý a škrobený, rozhodně ho nebudete vidět jako člověka, který si v noci nepěkně přeležel krční páteř, k tomu má silnou angínu a pokud chce usednout, je tu podezření na ústřel či na plné gatě. Taky nechápu, na jakém podkladě se mladé ženy domnívaly, že budou co nevidět požádány o ruku a jak přišly na to, že je dotyčný horoucně miluje? Z náznaků, pohledů, doteků???? No já bych se teda nedovtípila! Nejspíš proto, že se nic takového nekonalo, navíc jejich hloupá odevzdanost osudu a přizpůsobení se pravidlům určovaných muži mě vůbec nebere, přiznávám, že nejsem dvakrát romantická, to však nemůže změnit pocit víceméně ztracených dvou hodin a nemyslím, že je na vině předloha. ()
Ja ani neviem čo bolo na filme najlepšie, či perfektný scenár, podmanivá dobová atmosféra alebo skvelé herecké výkony, hlavne Alana Rickmana a Emmy Thompson. Vlastne to ani nie je dôležité, pretože spolu dohromady tieto tri zložky tvoria nádherný, očarujúci príbeh, plný túžob a ideálov. Keby nie tých občasných prehnaných citových výlevov a miestami až príliš strnulého chovania postáv, hlavne tej Grantovej, tak idem do plna. Nevadí, sú to len také malé chybičky krásy, snímok určite poteší každého nadšenca pre historické filmy s výbornou dobovou atmosférou. 85/100 ()
Galerie (74)
Photo © Columbia Pictures
Zajímavosti (75)
- Dom používaný ako miesto natáčania pre chatu Dashwoodovcov v Devone takmer presne zodpovedá popisu Jane Austenovej v románe, má dve izby s rozlohou 16 stôp štvorcových na oboch stranách centrálnej haly, každá so širokými oknami do prednej záhrady a schodiskom do zadnej časti s niekoľkými odbočkami v hornej galérii. Po ľavej časti domu sa úmyselne nerobilo veľa scén - nachádza sa tam totiž moderná príjazdová cesta, garáž a elektrické káble. (Arsenal83)
- Keďže film ešte nemal dokončenú hudbu, tak v prvých traileroch k filmu sa používal soundtracku k filmu Malé ženy (1994). Stalo sa to už aj predtým, keď v upútavke na Myslite na Henryho (1991) bola použitá partitúra z filmu Cena za nežnosť (1983). (Arsenal83)
- Mušelínové šaty s čiernym vzorom, ktoré mala na sebe Gemma Jones (pani Dashwoodová), keď Edward (Hugh Grant) prišiel do Barton Cottage, je rovnaký kostým, aký mala Billie Piper (Fanny Price) na Máriinej svadbe vo filme Mansfieldske sídlo (2007) a Janet Dale (slečna Briggsová) v Park Lane vo filme Trh márnosti (1998). Rovnaký kostým mala na sebe aj Pauline Moran (pani Curtainová) pri príchode Byrona na svadbu vo filme Byron (2003) a jedna komparzistka na bále vo filme Pýcha a predsudok (2005). (Arsenal83)
Reklama