V pasti

Susanne Bier nesklamala, rozhodne v jej prípade ide o zaujímavý a nezvyklý počin vzhľadom na jej predchádzajúce snímky. Mám rád námet, kde sú ľudia niekde zavretí a vonku ich ohrozuje nejaké to tajomné "zlo", niečo v štýle ako Hmla od Darabonta. Treba uznať, že z tohto pohľadu mal film grády a dusnota či všeobecná neistota medzi jednotlivými postavami v niektorých miestach pekne narastala. Na druhú stranu chcelo to ale troška prepracovanejší scifi základ a nejaké to vysvetlenie k tomu. Som myslel, že sa niečoho dočkám aspoň na konci, no ale nedočkal som sa ničoho. Skrátka otázky, ktoré hrýzli moju zvedavosť po celý čas, tak zostali nezodpovedané, čo je škoda. Na slabší nadpriemer to však stačí. 70/100 (25.12.2018)

Zle obsazené (nikdy jsem nepochopil zdroj popularity Sandry Bullock - zde je krajně nesympatická jako vždy) i zahrané, no atmosféra je ale vcelku funkční. Taky mi to přišlo dost předvídatelné, hodně věcí jsem odtušil dlouho předem, jak dopadnou. Co ovšem považuji za zločin na divákovi a čím mě ten film nejvíc otrávil, je skutečnost, že se člověk až do konce nedozví, co se vlastně stalo. Ano, pár náznaků tam sice je (repliky toho tlustého černocha plus ty příšerně strašidelné obrázky toho magora, co si ho pustili dovnitř), ale prostě jsem to nepochopil, co teda vlastně decimuje světovou populaci, a proč to funguje jenom venku a do interiérů se to nedostane - ve filmu pro to není sdělen žádný racionální důvod. Navíc mi bylo vyloženě nepříjemné to sledovat, tyhle filmy ve mně vyvolávají strašnou úzkost, protože si do posledního detailu umím představit, že by něco takového mohlo nastat, a nadto nemám rád filmy, které brnkají na současnou apokalyptickou strunu, že konec světa je už už na dohled, mám na to extrémní alergii. Takže proto hodnotím, jak hodnotím. (22.03.2019)

Líbilo se mi to o něco víc než Tiché místo, protože tenhle film komorní depresivní atmosférou začínal, pokračoval i končil a nikdy neuhnul směrem k akčním scénám za každou cenu. Navíc zlo, které to vše způsobovalo, bylo ještě záhadnější, po celou dobu neznámé a tím zajímavější. Super. A scéna s jízdou autem do supermarketu byla přímo vynikající. (05.01.2019)

Skoro 70 let od vydání Wyndhamova románu Den trifidů je tu další z nekonečné řady jeho variací. Tentokrát jsem ale ovlivněný zejména tím, že jsem nedávno viděl dvě klasiky katastrofického žánru: Dobrodružství Poseidonu (1972) a Zemětřesení (1974) - a je fascinující, jak i tento "moderní" film z dílny Netflixu jede v přesně vyjetých stopách tohoto žánru a vlastně z klasické struktury vůbec ničím nevybočuje (snad kromě dvou časových linií). Dobré řemeslo, pramálo nového. (03.01.2019)

Takhle při začátku nového roku moc fajn žánrovka. Jelikož se mi líbilo i Tiché místo, Bird Box měl u mě vyhráno už dopředu. Silné herecké obsazení a výborná nosná myšlenka snímku mi dali vše, po čem jsem toužil. Chválím hlavně to, že oproti Krasinskemu se tady dozvídáme mnohem více o tom, jak se to celé vlastně stalo. Navíc se tak děje poměrně intenzivním způsobem, kdy lidé páchají opravdu děsivé sebevraždy jen tak, lusknutím prstů. Dojem trochu kazí jen rámcování mezi dvě časová období, které je na jednu stranu moc fajn (nenudíte se a herci v dětských rolích jsou sympatičtí), ale na tu druhou vám prozrazuje, jak se bude vyvíjet děj filmu před pěti lety. Na závěr doplním, že se scénář nevyvaroval několika logickým kiksům, ale přesto si nemohu odpustit dát plný počet (zcela subjektivně). Takových počinů bych chtěl totiž mnohem více! (03.01.2019)