V pasti

Byly doby, kdy jsem měl tyhle popcornové high concept horory, které táhne snadno pochopitený gimmick, rád. Dokonce jsem byl zklamaný, když se žádný ve filmu neobjevil. Nevím, jestli se změnily filmy, nebo já, ale dneska to vidím spíš jako riziko. Bird Box je krásná ukázka proč. V tom filmu se není čeho bát, vůbec není točený stylem, který by měl budovat děs nebo napětí, jde být jen zvědavý, jak se ten gimmick využije (a ne že by to tady bylo rozpracováno zvlášť dobře. Na co slepota, když může hrdinka v potřebných chvílích se zavázanýma očima bez problému běhat po lese?) Prostě je to jen sranda, která pořádně neprozkoumává žádné možnosti média, jenom naplňuje ústřední nápad. Časové skoky jsou naprosto samoúčelné a vyprávění spíš škodí, místo rozvádění motivů jsou vhazovány nové postavy vždycky, když už to začíná být nuda. Bird Box je přesně ten typ filmu, po kterém teenageři běhají po ulici s šátkem přes hlavu a Netflix musí vydávat prohlášení, ať to nedělají. Dobrá záminka pro fanfic a creepypasty, ale nevím, jak z toho jde nevyrůst. Protože jde přece jenom o film, který v každém okamžiku vypadá přesně tak, jak si ho představujete, když slyšíte námět. Chápu, že tenhle typ zábavy je třeba pro mnohé příjemný a uklidňující, ale mně to přijde zvlášť u hororů jako velká chyba. (29.01.2019)

Sandra Bullock tyhle silné hrdiny(ky) umí dokonale. Prostě ženská co se hned ze všeho neposere a dokáže se vyhrabávat i ze zdánlivě neřešetilných šlamastyk. Malkovich zase umí skvěle zahrát tyhle hovada a Hollander zase narušené lidi. Casting tedy rozhodně na jedničku s hvězdičkou. Bird Box se bude pohybovat v mém osobním žebříčku velmi vysoko, protože tyhle tajemné a napínavé filmy já prostě můžu. Udělalo mi radost jak pro lidstvo významní můžou být malí ptáčci. Pro milovníky kina je to kacířská skutečnost, ale moc se mě líbí Netflixovská kamera. 80% (08.01.2019)

Sandra Bullock konečně ukojila profesní závist/mindrák směrem k herecké kolegyni Emily Blunt. Podala si pysky s Netflixem a vyprodukovala si (televizní) variaci kinohitu "Tiché místo". Vyztužena botoxem, mateřstvím a ženskou silou se vydala s drobotinou na nehostinnou řeku zlomit globální kletbu, na kterou dojel i Bystrozraký, takže k povinné výbavě patřily šátky přes bulvy, ale též ptáci v krabici, ale fakt opeření. Film je vyprávěn převážně v retrospektivní rovině, takže pendlujeme mezi zkázonosnými událostmi, k nimž došlo před pěti lety, a současností, bezprostředně po vypuknutí zkázy, kterou přinesla neviditelná monstra. Narychlo je divák seznámen s početnou skupinkou lidí, u níž není vyloučeno, že se bude tenčit i rozrůstat, vzhledem k těhotenství dvou členek. Film mně ve své podstatě nepřišel extra originální, má dvě hodiny, takže i trpí scenáristickými neduhy, je však kvalitně obsazen, přičemž Sádra dobře herecky sádruje a v dalších rolích vyniká zejména John Malkovich, a nadto se blýskla dobrou režií Susanne Bier. Příznivci speciálních efektů nebudou úplně u vytržení, neb monster si neužijí vůbec, jsou neviditelná, snad tohle pojetí podnítí jejich fantazii. Úmrtí jsou fádní, sice je doprovází i nějaká ta krevní kalužina, ale hnusem nikdo neomdlí. Kamera zkušeného Salvatore Totina si až nadstandardně umně vyhrává s důležitými momenty i úseky filmu. Nejblbější/dementní/banální je závěr, který určitě nepochválím, přičemž toleruji i několik logických klopýtnutí, kterým se nevyhnulo ani oslavované Tiché místo. A na hudební doprovod bych už příště neangažoval Trent Reznora, který nepředvedl ve stěžejních scénách vůbec nic podmanivého. Celkově se jedná o solidní podívanou, která ideálně podporuje vzkvétající žánrový růst (Tiché místo (2018), Perfect Sense (2011) a další). 8/10 (06.01.2019)

Jedna z nejlepších režií Susanne Bier, která ustála nebezpečí filmu, v němž určitě dřímá kus hypersenzitivního kýče. Jenže, lidi, Sandra je skvělá a Trevante Rhodes zase ukazuje, že jeho zvláštní křehkost je stejně ohromující jako jeho muskulatura. Scenárista Erik Heisserer je snaživec a hodlá se specializovat na female alien encounters... což o to, struktura dvou střídavých rovin vyprávění funguje moc dobře, Bird Box má fajn rytmus a nevleče se, navíc se vyhne absurdní gradaci, jež poškodila podobně laděné Tiché místo. Trochu zamrzí, že samotná pointa vyzní malinko do ztracena a hlavní postava přes snahu problematizovat její vztah k nechtěnému mateřství nikdy tak úplně nejde do hloubky. Ale brblání stranou, velmi solidní žánrová práce na všech postech, i proto, že tvůrci nakonec sebrali odvahu a zlo vůbec neukážou. Kéž by si z nich vzali příklad hollywoodští kolegové. Jeden z nejlepších Netflix originals a důstojný reparát za ultimátní zlo v podobě Shyamalanova Stalo se. (18.01.2019)

Když mi Alík řekl, že se spolu podíváme na Bird box, což má být něco jako Tiché místo, akorát tentokrát se místo držení huby, zavíraj oči, mocně jsem protestovala, že jedna píčovina mi stačila a koukat nebudu ani za zlatý prase. Když mě po půlhodinové epické bitvě, kdy mé kung fu podlehlo jeho fyzické síle, připoutal k židli a zapnul film, alespoň jsem šťavnatě nadávala, dokud mi páskou nepřelepil hubu. Pak jsem byla nucená sledovat jak Sandra Bulldog s páskou přes oči bude určitě narážet do zdí, stromů a neustále padat na prdel v nelogický píčovině, aby si nad tím pak všichni v kruhu honili čuráky, jaký to bylo veledílo. Jenže ouha !! I já mám občas odhad na hovno a jelikož jsem měla víčka přilepený k čelu a musela tak opravdu koukat, zjistila jsem, že Bird box má všechno, co Tichý místo nemělo. Takže prima hereckej amsábl, atmošku, napětí, celkem i logiku v rámci možností a pecka příběh. Když skončil film a já byla odpoutána od židle, tak jsem musela uznat, že se Alík trefil a přešla mě i touha, zardousit ho ve spánku a místo toho jsem mu namasírovala záda. Holt prima překvápko dělá s rákoskou divy. A ten Trevante mě celkem baví, v Predátorovi byl jasně nejlepší postava a tady Bulldog a Malkovichovi zdatně kundoval. Takže neváhejte a mrkejte, pyči !! (28.12.2018)