Najednou jsme rodina

Přestože to mělo zapůsobit opačně, je tenhle film super antikoncepce.:) Nicméně oceňuji téma adopce, ještě jsem neviděla film, který by ukazoval, jak to vlastně chodí. Nebýt toho šíleného střihu, špatně zvolené hudby, uječené Rose Byrne a pár trapných scén (třeba ta na konci), mohlo to skvěle fungovat jako kvalitní drama. Velká škoda... párkrát mi i slzička ukápla, děcka byla přesvědčivá (Isabela Moner dokonce výborná) a i přes averzi k uřvaným spratkům mě příběh vtáhl. (14.03.2019)

Komedie, co vlastně není vůbec komedie. Bohužel jsem k tomuto filmu přistupoval úplně špatně. Proto jsem zpočátku (vlastně skoro celý film) měl pocit, že to teda moc dobře nešlape. Nakonec jsem pochopil a zpětně docenil tento film. A i když je to teda poměrně jasně čitelné a předvídatelné, tak je to takové milé. 60 - 70% (13.03.2019)

Taková méně známá pohodová komedie, ve které po dlouhé době a rád vidim Wahlberga. Téma je takové jednoduché a ne moc originální, ale přináší hodně vtipných scén a dobře to baví. Co dělá film nadprůměrný narozdíl od jemu podobných je to, že film po polovině neupadá do nudného rodinného dramatu a emocionálně vyhrocených scén, ale drží si humor i děj. Konec sice očekávaný happy end, ale docela slušný emoční doják, který dojal i mě:D Ve zkratce solidní a lehce nadprůměrná komedie se sympatickýma postavama a spoustou vtipů. (16.03.2019)

I když to jede podle zaběhnuté šablony včetně přehnaného závěru, mezi současnými americkými rodinnými komediálními nenáročnými dojímačkami je to rozhodně to lepší. Má to všechny potřebné ingredience: fajn humor, trošku dojetí, sympatické obsazení a dokonce i Octavii Spencer v oblíbené roli empatické sociální pracovnice. (27.06.2022)

Sentimentální ekvivalent heroinu, který si cílovka napálí přímo do žíly a bude spokojena, protože dostane přesně to, co dostat chce. Ničím nevybočující, nenáročnou a uslzenou záležitost obsahující pár slušných vtípků (ale žádnou vtipnou scénu), rodičovské klišé a výchovné momenty, pokud by to náhodou spolu s ní sledovaly i její pubertální dcery (pěst pro dvacetiletého "pedofila", kterého bere plně vyvinutá sedmnáctka hrající patnáctku nebo přednáška o škodlivosti posílání nahých selfie). Osobně s tím filmem nemám zásadní problém, ale raději bych více fekálního a absurdního humoru, nekorektních vtipů nebo přehnaných situací. Příklad za všechno, podezřele vypadající postava single ženy ve středních letech vyžaduje k adopci pouze odrostlejšího pubertálního černocha se sportovní postavou, člověku ihned naskočí myšlenky, že je perverzní a má nekalé úmysly (chce si zaprcat), ale scénárista Mirek Dušín to celý film prezentuje jako zcela nevinný odkaz na film Zrození šampióna. Strašně skautský film plný kladnosti, dobroty a nefunkční dojímavosti, až mě to chvílemi i nudilo, ale prostě to jen nebyl film pro mě, nýbrž pro diváky pijící kafe z hrníčku "nejlepší táta/máma na světě" a ty to bavit jistě bude. Moner si mimochodem o boner dost hlasitě říká, jestli ne už teď, tak rozhodně do budoucna. 60 % (20.03.2019)