Najednou jsme rodina

Pokud bych se měl ohlédnout za scénáristickou a režijní tvorbou Seana Anderse, tak bych vlastně měl tento počin hodnotit jako určitě jeho dosavadní tvůrčí vrchol. Ve všeobecném měřítku to ale rozhodně nějaký zázrak není, a to i přestože zde ty nejzásadnější věci, s lehkým přimhouřením očí, poměrně fungují. Jedná se tedy především o takové odlehčené drama, s tématem pěstounské péče, a ačkoliv se tvůrci vdušují, že jde o snímek inspirovaný skutečnými událostmi, já tomu ani trochu nevěřím. Těch případů s takovým happyendem by se totiž dalo spočítat na prstech jedné ruky, a i když bych nebral tento můj pesimistický pohled v potaz, tak ono celkové zpracování na mě působilo tak naivně, nepřesvědčivě a hlavně kýčovitě, že daleko blíže než k realitě to má k tradiční americké přepálené taškařici, přesvědčující zbytek světa, jak pevnou pozici má v júesej rodina, morálka, vstřícnost, pochopení a sebeobětování. Hahaha. Pokud ale tedy pominu můj pohled na uvěřitelnost příběhu Instant Family, musím uznat, že jeho zpracování je svižné, nenudící, emočně působivé, což mimochodem zrovna v tomto případě považuji za opravdu důležité, herecky velmi pozitivní a za funkční musím označit nakonec kupodivu i ten očekávaný uslzený „hepáč“, neboť postavy tu jsou vesměs fajn a dá se s nimi v pohodě sympatizovat. Ve výsledku jsem tedy v zásadě asi spokojený a film jsem si upřímně užil, neboť v sobě měl takové působivě podmanivé kouzlo, čímž jsem to ochoten celé poměrně dost nadhodnotit,nicméně musím zároveň zopakovat, to všude a všudypřítomné přesvědčování o dokonalosti amerických hodnot a rodiny mě tu znovu iritovalo, snímek to jen zbytečně znehodnocovalo, a já většině z toho, co se tam odehrávalo, zkrátka a jednoduše nevěřil. (03.08.2019)

Přiznám se, že tím hlavním důvodem, proč jsem si tuto komedii pouštěl, byl bernský salašník na plakátu k filmu. Ve výsledku byl pes v záběru jenom párkrát, ale i tak mě to velice bavilo. Wahlberg a Rose Byrne vytvořili pohodovou dvojici, které jsem tu šťastnou rodinku přál. Příjemná feel-good záležitost s několika vtipnými scénami. (21.12.2020)

Film podle skutečné události jak se americký pár rozhodne pro adopci tří dětí. Hrozně se mi na filmu líbilo, jak zachytili celý proces adopce v Americe. Rose Byrne, Mark Wahlberg a Octavia Spencer to zahráli skvěle. Hned jste si ty postavy, které oni ztvárnili oblíbili. Občas se ve filmu objevil nějaký přešlap, ale ve finále mi tyhle přešlapy ani nevadili. S vývojem děje jsem byl naprosto spokojený. Myslím, že mohu v klidu doporučit. (03.05.2019)

Škoda uječené Rose Byrne. V mých očích tomu rozhodně sebrala hvězdu. Jinak se jedna o zajímavý film, který by fungoval lépe jako drama, než jako komedie. Jako komedie to totiž působí dost kýčovitě (hlavně poslední scéna u soudu) a ubírá to na reálnosti. Spadá do kategorie filmů pro lenivé nedělní odpoledne. 3* (17.02.2019)

Má to svoje mouchy, včetně značně přeslazeného závěru, nehodlám však detailně rozpitvávat, kde všude se stala chyba, protože rodinných komedií s nějakým smysluplným poselstvím zase tolik není. A kdo ví, možná právě tenhle film skutečně přiměje některé váhající manželské páry k osvojení dítěte. (60%) (08.03.2022)