Najednou jsme rodina

,,Mít více dětí je super, stačí se jim trochu věnovat a jsou v pohodě! Důležité je, aby si sedly jejich mamky ! '' :-) ----- Tohle byla hodně příjemná komedie, která lehce klouzala na vážnější struně. Kdo má doma děti, snadno jej film možná zasáhl i trochu hlouběji. Wahlberk jako tatťka a Byrne jako mamka mi do rolí dobře sedli a nebýt některých přepálených ,,humorných'' situací typu hašení hořícího ubrousku od spadlé svíčky čůrkem kečupu vymačkávaným z flašky, mohlo to být i na vyšší hodnocení. Film sám je hřejivý a samozřejmě nedopadne špatně. Bohužel ne vždy to končí jako v amerických komediích. Někdy geny či dávné běsy v dětských hlavinkách prostě nepředěláte a nevyženete. Některé děti jsou celoživotně traumatizované, nebo navzdory vzorné a láskyplné výchově v nové rodině začnou krást a chovat se naprosto mimo kontrolu. Není to jejich vina, je to vina jejich biologických rodičů. O to větší patří můj obdiv všem kdo do toho jdou i s tímto vědomím, nebo vědomím, že se máma po letech ozve a bude chtít děti coby napravená zpět... Volání krve je někdy mocnější obzvláště čím jsou děti starší a začnou se ptát. Pokud adopcím či pěstounské péči nenásilně dopomohl i tento film, pak jenom dobře . Dávám za 3 soudní medvědy. * * * (31.12.2019)

Je to sice už známe téma a několikrát v různých podobách natočené, ale na mě to sakra působí. Mark opět skvělý herec v jakékoliv akci, parádní komedie, kde nechybí ani nějaké drama, či slzy. Spokojenost i když víte jakým směrem film půjde přesto se mi na to dobře dívá. Tyhle rodinné komedie mám rád. (09.06.2019)

Adopce dětí coby noční můra. Jen klid, ještě než naběhnou závěrečné titulky, divák neomylně odhadne, že se nic tak hrozného nestane a že konec bude absolutně úlevný. O to hůře, že bylo zaděláno na novátorský film v oblasti rodinných filmů. I za cenu uřvanosti a jisté afektovanosti, která dvouhodinové rodinné klání provází, se mohlo více a lépe zapracovat na vyústění. Mark Wahlberg, herec hlavní role a současně i producent, se zase jednou sešel nad pracovním stolem s režisérem Seanem Andersem, se kterým si myslí, že společně točí kvalitní oddechové filmy. Částečně to je pravda, v jejich filmech nikdo neumírá, dějí se v nich legrační věci a dost často se utrousí i nějaký ten nekorektní humor/vtípek. Jen v případě tohoto jejich snímku jsem měl pocit, že je vše posazeno ambiciózněji a film si bude troufat bourat zažité mantinely filmů pro celou rodinu. A nebude k tomu potřebovat tunu vulgarit a oplzlý humor. Dobrou zprávou je, že snímek nevládne tímto typem humoru, tedy genitálie, alespoň ty mužské, tak úplně vynechány nejsou, nicméně v tomto ohledu je to zdárně ukočírováno. Zásadní nepříjemností je dvouhodinová stopáž, která brání ve svižnosti rodinných trampot, a úplně nejhorší je banální závěr, predikovatelný daleko dopředu. Z tohoto hlediska film nebudu chtít vidět opakovaně. Ovšem spousta sekvencí má v rámci rodinné zábavy neotřelý až atypický ráz. A dost tomu pomáhá perfektní herecká pětice. Na jedné straně herecky sympatičtí Mark Wahlberg a Rose Byrne coby pěstouni, u Rose Byrne mám vždy nutkání vidět ji v postelové scéně, protilehlou stranu reprezentují tři prima dítka z děcáku, které vede talentovaná Isabela Merced, zde predstavující mírně rebelující patnáctku. Střed kultur, americký pár vs. jihoamerická omladina, zde kontrast má, humorem to přímo nepřetéká, je to vyváženo dojemnými scénami, dojem mně tedy kazí hlavně trapná zjednodušenost, s jakou přišel scénář v některých fázích, hlavně v té závěrečné. Film staví na reálném základu, který dodal ze svého života sám režisér Anders. Kdyby jen býval tušil, že stačilo tradiční klišé místa odbourat a dopilovat originalitou, a rázem by z toho byl hodně vybočující snímek. Poměrně sympatická záležitost. 7/10 (30.08.2020)

Sentimentální ekvivalent heroinu, který si cílovka napálí přímo do žíly a bude spokojena, protože dostane přesně to, co dostat chce. Ničím nevybočující, nenáročnou a uslzenou záležitost obsahující pár slušných vtípků (ale žádnou vtipnou scénu), rodičovské klišé a výchovné momenty, pokud by to náhodou spolu s ní sledovaly i její pubertální dcery (pěst pro dvacetiletého "pedofila", kterého bere plně vyvinutá sedmnáctka hrající patnáctku nebo přednáška o škodlivosti posílání nahých selfie). Osobně s tím filmem nemám zásadní problém, ale raději bych více fekálního a absurdního humoru, nekorektních vtipů nebo přehnaných situací. Příklad za všechno, podezřele vypadající postava single ženy ve středních letech vyžaduje k adopci pouze odrostlejšího pubertálního černocha se sportovní postavou, člověku ihned naskočí myšlenky, že je perverzní a má nekalé úmysly (chce si zaprcat), ale scénárista Mirek Dušín to celý film prezentuje jako zcela nevinný odkaz na film Zrození šampióna. Strašně skautský film plný kladnosti, dobroty a nefunkční dojímavosti, až mě to chvílemi i nudilo, ale prostě to jen nebyl film pro mě, nýbrž pro diváky pijící kafe z hrníčku "nejlepší táta/máma na světě" a ty to bavit jistě bude. Moner si mimochodem o boner dost hlasitě říká, jestli ne už teď, tak rozhodně do budoucna. 60 % (20.03.2019)

Překvapivě vyvážený mix humoru, osvěty a emocionální ždímačky. Je zřejmé, že tvůrci měli s osvojením, pěstounstvím a adopcí osobní zkušenost. Takže tou osvětou myslím vcelku objektivní náhled, jak to může vypadat. Umím si představit, že i když je to jen komedie, má sílu odradit mnohé naivní nadšence, kteří si adopci pletou s charitou. Mladý pár svádí souboj s tím, co obnáší být rodič. To se děje v mnoha rodinách. To se zvládnout dá. Ale co s tím, když jste dětmi nechtěný rodič? A navíc jsou ti vejlupci ve smečce? Co když pro ně nejste nejen nejvyšší a jediná instace, ale jejich optikou jste nedůvěryhodní? Tvůrci vše servírovali velmi věrohodně, hřejivě a se srdíčkem, ale nebáli se zajet i hlouběji a diváka si trochu povodit. Ovšem díky velmi šikovně dávkovanému humoru se bezpečně udrželi v žánru komedie. Jen v samotném závěru si už zapatosili naplno. To už ale výsledný dojem nekazí. (04.08.2024)