Děsivé dědictví

Výtečný horor, který se mi velmi líbil. V tom filmu je strašidelné skoro všechno (ty miniaturní domky! ta děsivá tvář Milly Shapiro!) a u některých scén mi běhal mráz po zádech (mj. i díky přispění skvělého soundtracku). A potěšilo mě, že děj mi nepřišel předvídatelný ani zaplněný klišé, jak je u tohoto žánru obvyklé. Sedlo mi i pomalé tempo, které zde podle mě vydatně podporuje celkovou delikátní atmosféru - byť jsem se občas neubránil dojmu, že by alespoň občas přece jenom mohl děj trochu zrychlit, aby ta pomalost nebyla tak jednotvárná (byť výtečná dramatická sekvence s odjezdem z večírku to pomalé tempo na chvíli nabourává). Celkově za mě velké nadšení z povedeného hororu, jaký tu dlouho nebyl. (08.09.2018)

Asi nejlepší věc, kterou jsem letos viděl. Zlovolná, zlomyslná, stresující, jako kdyby měli Wes Anderson a Lars von Trier nějaký poťouchlý dítě. Pracuje to se snovým, prosluněným, až pohádkovým prostředím utažské přírody, které vždy naruší znepokojující detail, ať už je to zvláštní úsměv jednoho ze smutečních hostů, či záběr na divný leták, jenž kdosi strká do rodinné schránky. Kamera navíc číhá kolem hrdinů v invenčních úhlech, jako kdyby zvěstovala netušenou hrozbu, která dříve nebo později udeří ze zcela neznámého místa. Občas je to emocionálně sadistický tak vynalézavým způsobem, že jsem se až pousmál. Asi opravdo žijeme ve zlatý éře tohoto žánru. 90% (18.07.2018)

(Re)definice disturbing filmu. Ari Aster až moc dobře ví, jak skrze motiv pocitu viny a nervydrásající atmosféru v divákovi vyvolat úzkost – za což může mnohdy absurdní vyjadřování herců (zejména Toni Colette překonává sama sebe), ale i nepříjemná zvuková vibrace, která zní v pozadí a doprovází většinu stopáže – a nejen díky tomu si nejenom zcela legitimně vydobyl respekt mezi filmaři, ale zároveň se okamžitě katapultoval do síně slávy hororového žánru. A to je nutno podotknout, že 'Hereditary' je jeho celovečerní debut, který si užijí primárně fajnšmekři. Nic pro nenáročné diváky. Finální scéna bere dech. Nemám co bych dodal...... [#HORROR'SNOTDEAD] (17.10.2021)

Nádherně nepříjemné, temné, dusné, mrazivé. Málokdo to ale docení podobnou vrchovatou měrou jako poučení hororoví fandové. U Hereditary je totiž nutné být schopen si užít jak velmi pozvolnou, atmosférickou, znepokojivou a emocionálně vypjatou první polovinu (respektive tři čtvrtiny), tak i to doslovné (nádherné! pokud se to tak dá říct) hororové zvěrstvo, do kterého se to překlopí v závěru. Půlka lidí bude kafrat, že je to pomalé a bez laciných atrakcí ("kde jsou lekačky?"), půlce zbytku pak bude líto, že to u pouhých náznaků nevydrželo až do konce. Miluju, jakým způsobem ten film vykreslil narušené vztahy v té rodině. Miluju, jak režisér jedním zvukem dokázal vyvolat hnusnější pocit, než desítka lekaček a gore záběrů v jiných filmech. Miluju, jak mě herci (výborní, všichni do jednoho) jedním pohledem a výrazem tváře dokázali donutit k tomu, že jsem se zachvěl a otřásl. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle permanentně nervní. A v neposlední řadě nezbývá než pochválit reklamní kampaň, která dokázala bezpečně nalákat, přitom ale neodhalila takřka nic. Důrazně varuju potenciální diváky před čtením náhodných komentářů k filmu, protože dříve nebo později tu nějaký idiot vykecá něco, co fakt dopředu vědět nechcete. Moment, u kterého jsem věděl, že mě ten film má v hrsti. Že nesleduju jen klasické vyhajpované hororové indíčko, po kterém se po roce zavře voda. Díky platformě Planet Dark za brzkou předpremiéru v Kině pilotů, kde nerušili žádní random teenageři jdoucí do multikina na novou wanovku. (29.06.2018)

Takto vyšperkovaný horor, ktorý sa môže hrdo hlásiť medzi skutočne kvalitné filmy hodné ocenení tu nebol teda už dosť dávno. Film sa nesie síce v pomalšom tempe, ktoré sa zmení vlastne až v závere, ale s týmto tu nemám ani najmenší problém. Tvorcovia ponúkli zaujímavý scenár o tajomstve jednej neobyčajnej rodiny, ktorý väčšinu času dáva stále nové a otázky a prvky, takže o nejakom postupnom odkrývaní pravdy tu nemôže byť ani reči a tie tri štvrtiny sa na to pozerá skutočne dobre. Pôsobí to nielen tajomne, ale hlavne až tak tiaživo s viacerými zaujímavými pvkami, ktoré to celé osviežia, ako napríklad stavanie miniatúr, ale hlavný dôraz je tu aj tak kladený na chémiu v rámci rodiny a v tomto film funguje bezchybne a užíval som si aj ich spoločné dialógy. Film síce často niečo naznačí, ale aj tak sa tu len ťažko určuje, čo z toho skutočne bude a do ktorého subžánru nakoniec odbočí, prípadne či to nebude niečo úplne originálne. Ale v tomto film nanešťastie poriadne sklame, pointa je síce nečakaná, ale toto som teda nechcel a práve záver je z celého filmu jednoznačne najhorší a trochu mi kazí dojem inak z prvotriedne odvedeného filmu, ktorému sa tu inak len ťažko dá niečo vytknúť. Obsadenie je zvolené perfektne, celá rodina už asi ani nemohla byť lepšia, Toni Collette a Gabriel Byrne, ale aj ich deti sú pre potreby filmu všetci do jedného úžasní a svoje scény s ľahkosťou ťahajú, takto kvalitné herecké výkony sa v tomto žánri vidia len veľmi zriedka, ale aj mimo nich sa nájde pár dobrých hercov, ako nová priateľka hlavnej hrdinky. Po hororovej stránke sa tu dá len chváliť, film je postavený na perfektnej tiaživej atmosfére, ktorá sa tiahne celým filmom, takže film by si vystačil aj bez nejakých konkrétnych hororových sekvencií, keďže napína neustále, ale aj tak ponúkne dostatok zaujímavých a výrazných momentov, z ktorých minimálne smrť jednej z dôležitých postáv v prvej polovici ma svojou nečakanosťou, ale aj prevedením doslova šokovala. Takúto odvahu som teda od tvorcov nečakal. A v neposlednom rade musím pochváliť dokonalú réžiu, film má vymazlený vizuál, tu sa vyhrali s každým záberom, spomínanú perfektnú atmosféru, skvelú chémiu medzi postavami, ale aj všetko ostatné, tu sa nedá absolútne nič vytknúť. A k tomu tá skvelá nepríjemná hudba. Taká škoda, že to tvorcovia pokazili tým záverom, ktorý mi vôbec nesadol, ale aj tak je to jeden z najkvalitnejších hororov za posledné roky, ktorý výrazne prekračuje hranice žánru. 78% (22.07.2018)