Děsivé dědictví

Prekliate dedičstvo je znepokojujúci psychothriller, ktorý sa na horor veľmi nechytá a to som počula, že by malo ísť o jeden z najlepších hororov tohto roku. Čakala som teda, že budem aspoň trochu vystrašená, prípadne zažijem pár infarktových momentov, ale našťastie tu žiadne lacné ľakačky neboli. Prvá polovica bola solídna, dej sa pekne stupňoval, ale záver bol slabý a predvídateľný. Filmu by možno prospela kratšia stopáž. (21.09.2018)

Velmi dobře natočený horor,který mě opravdu potěšil.Herecky je to zvládnuté parádně a linie příběhu je velmi povedená.I přes pomalý rozjezd,který trvá opravdu dlouho,děj vás stále udržuje v pozornosti a pomalu připravuje na nečekanou hutnou atmosféru. (24.09.2018)

Najlepší horor roka 2018? Absolútne nie! Filmu sa darí od začiatku si budovať nepríjemnú a temnú atmosféru, avšak vždy, keď by nejaká scéna mala vygradovať, tak to scenár nechá vyznieť do prázdna. Herci sú tu dosť slušný a je vidno, že ich natáčanie baví. Milly Shapiro má veľký hororový potenciál a mala by ho viac využívať. Začiatok filmu slušný, ale ten koniec som si už len hovoril, čo horšie sa ešte môže stať. Nevyužitý potenciál. (09.11.2018)

Hereditary dáva po dejovej stránke zmysel asi len skutočne pravoverným zástancom jeho (značne) prehypovaných kvalít. Čo mu ale uprieť nejde je hnusná, depresívna atmosféra, kedy je divák pripravený na všetko a nič zároveň (a ono sa ani nič nestane) a tak nejak si ani nevšimne, ako dospel do toho nastokrát odďaľovaného finále, ktoré je síce patrične odporné a šokujúce, ale zároveň aj nepochopiteľné a krajne neuspokojivé. Viac než čokoľvek iné je Hereditary dosť ťažký psychothriller s trochou mysteriózna a mimóznou detskou hrdinkou. (03.12.2018)

80% rozjíždí se to pomalu ale závěr s rozuzlením je solidní. (17.12.2018)

Nádhera, prostě dokonalý hororový zážitek až mi srdce pohasíná :-) Pomalý ale velice pečlivě stupňovaný tempo s mrazivou atmosférou mě absolutně pohltilo. Už dlouho jsem nezažil něco tak intenzivně dráždivýho. To dusno je citelný a u těch několika šok-scén jsem měl fakt vykulený oči jak jsem to prostě nečekal. Herci perfektní, obzvlášť Toni Collette, který jsem to šílenství úplně sežral a bylo mi jí strašně líto :-D. Já nemám co vytknout, kdo má rád tíživý atmosférický horory, tak můžu toto jen doporučit. (29.12.2018)

Na mě zbytečně natahovane..ten pomalejší rozjezd bych zkrátil.. atmosféra.. je tíživá..a postupně se buduje..konec trošku rozpačitej a překombinovanej..:) ale funguje to.. každopádně to je na sledování náročnější kousek.. 55% (31.01.2019)

fuj, takový hnusný děcko (08.05.2019)

Dvě hodiny konstantního a vleklýho strachu a deprese. Ale sofistikovanýho, nic moc prvoplánovýho, žádný lekačky.. ale atmosfera asi nejchladnejsi, co jsem zatim videla. Skvelej soundtrack, kamera velmi výrazná a pomalé rozplétání děje ve mě zanechalo neprijemný pnutí jeste dve hodiny po zhlednuti. Kazdopadne pribehove ve vysledku docela kravina, ale forma zpracovani za mě vyborna. (11.06.2019)

Velice pečlivě budovaná atmosféra temného psychothrilleru, která diváka vybízí k až detektivnímu pátrání, jaká že z nabízených verzí reality je ta pravá, se během posledních 10-15 minut zhroutí jako všechny ty miniatury z dílny hlavní hrdinky pod návalem vzteku. Aster spadl do úplně stejné pasti jako zhruba 95% ostatních hororových tvůrců, kteří nedokáží slibně rozehranou děsivou partii dotáhnout do alespoň uspokojivého konce. Bezprostředně po zhlédnutí mi ten závěr přišel spíš zvláštní, ale s větším časovým odstupem je to čím dál tím větší wtf a promarněná šance na děsivou klasiku. Jinak mě překvapilo, že Milly Shapiro má o dost menší roli, než bych podle plakátů a hlavně jejího ksichtu, který je hororem sám o sobě, čekal. 75 % (17.11.2019)

60% - komentář 20ti slovy: Duchařiny, ďábloviny apod. moc v lásce nemám, ale tohle mělo zvláštně "divnou" a ponurou atmosféru. Škoda kreténského závěru a pointy, završené "králem pekla". +++ SPOILER 20ti slovy: Brácha ségře nechtěně urazí hlavu, matka propadne "okultismu", tatínek uhoří, syn se začíná pomalu zcvokávat a nakonec se z něho stane král pekla. (20.12.2020)

Krása psychologických hororů tkví v tom, že na každého působí úplně jinak a Hereditary je vcelku přesvědčivým žánrovým příkladem. Každá scéna je zpracována s určitou dávkou pečlivosti, celým filmem pak prostupuje hustá atmosféra, jež dokáže diváka zcela pohltit. Snímek se zaměřuje na rodinnou dynamiku, kde z pohledu hlavní postavy sledujeme nejen její vlastní vnitřní boj, ale i napětí, komplikace a vyrovnání se s traumatem, což postupně ovlivňuje celou rodinu. To dodává filmu hloubku a umocňuje jeho psychologický aspekt. Hereditary umí šokovat, zaujme svým vizuálním provedením a atmosférou, ale také vytváří prostor k vlastní reflexi. (30.06.2023)

Souhlasím s tím, že je zde velký zlom mezi prvními třemi čtvrtinami děje (****) a poslední čtvrtinou (**), takže výsledek je takový jaký je. Pro mne by zde "méně bylo více", ale přesto v žánru lehce nadprůměrný film. Jedno zamyšlení - opravdu se každý může stát médiem ? (27.03.2024)

Ari Aster naservíroval svůj debut, který je takový, jaký přívlastek má v názvu. Pravda, celé je to servírováno postupně se stupňující se razancí. Ovšem Arimu se nedá upřít jedna věc, v hororu ale nesmírně důležitá - nikdy nevíte, co se v následné scéně stane. Je to jedno překvapení za druhým. A nejen v tom spočívá princip leknutí, když náhle dojde k oddělení hlavy od těla, když se náhle něco stane, když otec nečekaně vzplane apod. Pravda, konec působí trochu rozpačitě a zůstal ve mě pocit nějakého nedovysvětlení, nedokončení. Ale vizuálně , herecky, trikově atd. působí film v žánru horor velmi dobře. (22.04.2024)

Zpočátku jde spíše o rodinné drama. Manželé se dvěma dospívajícími dětmi a mrtvou babičkou. U ženských postav už od začátku vnímáte potenciál dramatu. Babička, žena s mnoha tajemstvími, se představuje průběžně ve vzpomínkách. Matka, v parádním podání Toni Collette, se živí tvorbou scénických miniatur, domečků, pokojíčků. Jako by už tato její práce předznamenala existenci paralelních světů. A pak je tady třináctiletá Charlie, zvláštní, samotářská holka zahalená ve velké mikině, která má alergii na ořechy a sem tam vydá mlaskavý zvuk. Půl hodiny po začátku nabídne kamera pohled na dřevěný sloup u silnice. Je na něm vyryt ornament. Pokud si toho divák všimne, napadne ho, že odteď už nebude nic jako dřív. Pokud si ornamentu nevšimne, pozná změnu ve směřování děje o pět minut později.  Film s velmi dobře nastaveným začátkem se začíná řítit k hororu, v němž se ale zamotává do nedostatečně vysvětlených motivací. Závěr už je výsledkem hororového chaosu. Výborné herecké výkony. Interiéry starého domu nemohly být voleny lépe. Působivá kamera, práce se světlem, respektive se šerem domu. Hudba, která ani jako hudba nezní, dobře podtrhuje atmosféru strachu. A aby se divák z toho děsu dostal, naskočí u závěrečných titulků flák z roku 1972 Both Sides Now. Nebýt toho chaosu v závěru, dám maximum. (07.05.2024)

Vyborny desivy psycho zacatek, super herci, gradace... bohuzel zaverecna cast filmu me dost zklamala, cekala jsem asi neco kapku realnejsiho, ale objevilo se i nekolik klisoidnich scen. (20.07.2018)

Děsivé dědictví je svízelným hororem s pečlivě budovanou atmosférou. Je z letošní přehlídky děsivých snímků bezkonkurenčně jedním z vůbec nejlepších filmů tohoto ražení, o kterém se bude ještě hodně dlouho mluvit a který jen tak nezapadne. Tedy mezi kritiky a „odborníky“ rozhodně ne. Mně se líbil. Tedy v rámci kvality. Patří k těm hororům, které ve vás po skončení závěrečných titulků nadále nějakou dobu rezonují a musíte je patřičně strávit. Rozhodně to není zážitek pro každého. Zkrátka a dobře, tento film je záhadně mrazivý, znepokojující (ale ne třeba tak, jako Aronofskyho matka!, ze které mi bylo až zle a málem mne vyhnala z kina) v dobrém slova smyslu. A děsivý, byť trochu jinak, než je v současnosti u královského žánru zvykem. Jednoduše řečeno: je to výborný, místy až geniální horor. Horor s pořádným kořením v podobě nádechu mystiky a záhadnosti. Doporučuji všemi deseti! Tedy devíti z deseti. Více zde: http://nafilmu.cz/2018/07/recenze-desive-dedictvi-2018-hororova-revoluce/ (22.07.2018)

Nemôžem si pomôct, ale toto bola ozaj slabota film. Prvá polka filmu ešte o.k. ale potom.... Nevedel som či sa smiať, alebo plakať aj s polkou amfiteátru... Vykrádačka insidious, sinistera a counjuringa dokopy s vtipnými, miestami až rehotajúcimi scénkami. (26.07.2018)

Dobrá řemeslná práce. Až na ten klasický atmosféru kurvící závěr se tvůrcům dařilo vyhýbat běžným hororovým nemocem a klišé/zbytečným lekačkám. Filmu by spíše prospělo něco méně vyeskalovaného, po minimalistické většině zachoval "akčnější" (víc cgi) konec trochu pachuť. Kolem a kolem ale po delší době horor, u kterého se možná nebojím, ale občas mi u něj bylo fakt dost nepříjemně. (26.07.2018)

Jedna žena v rade za mnou pri záverečných titulkoch nazvala film - zlátaninou. Pár teenagerov v rade predo mnou už pri konci ďalej nevydržalo inak vzorne a potichu sledovať film a silou mocou potláčali stále veľmi rušivý smiech. Veľmi rušivý z toho dôvodu, že tento film nie je na smiech a taktiež nie je pre diváka, ktorý očakáva horor typu Insidious a Conjuring. U Polanského by sa tento druh diváka možno tiež smial. U Nájemníka určite, možno menej u Rosemary´s Baby. Hereditary je určite ťažší film, zameraný pre aktívnejšieho diváka, ktorý má trpezlivosť sledovať a neprišiel sa do kina len poriadne vyľakať. Ironicky, Hereditary je možno hrozivejší ako Conjuring. Nadprirodzeno je tu brané oveľa skutočnejšie, ako u tuctovejších hororov. Teror je oveľa hmatateľnejší, čomu neskutočne pomáhajú skvelé herecké výkony Collette a Wolffa. Atmosféra je ťaživá a nervy drásajúca. Neviem, kedy som naposledy takto žral film. Záver je síce trocha neopatrný vzhľadom na široké publikum, ale mne to nevadilo. Skôr naopak. (02.08.2018)