Devadesátky

Jonah Hill byl pro mě doteď synonymem "takovýho toho ksindla" z filmů jako Kopačky nebo Dostaň ho tam, ale stejně jsem celej nadšenej sednul ráno na elektricky poháněný kolo Specialized (nojo, nová doba) a sprintoval do velkáče do fronty na hulvajze. A po filmu jsem byl ještě nadšenější. Instantní ale poctivá nostalgická polivka. Strčil jí tam 2 prsty kámo. "Myslim, že víc cool je nemít přezdívku. Jako třeba Ray. Ten je cool." #kviff #54 (90%) (06.07.2019)

I přesto, že nám Jonah Hill nabízí jen útržky svých mladických zkušeností a vzpomínek, nakonec také luxusní SK8 video, film má velmi silný sociální a lidský podtext, skrývající se ve vynikajícím vyobrazení lidských charakterů, jak v kruhu rodinném, tak i kamarádském, jednotlivé postavy jsou vykresleny vskutku excelentně, matka, bratr (vedle samotného Stevieho emocemi nejvíce zmítaná postava filmu) a nakonec i ta banda skejťáků může sloužit jako skvělý společenský vzorek, neb každý za svým cool štylem něco skrývá...příběh o útěku i návratu, silná nostalgie a obraz kultury, která zůstává navždy v srdci...zvlášť když člověk zažíval něco podobného na vlastní kůži a má vzpomínky v šatníku, kde nechybí něco od Alien Workshop, Split, DC, Blind, Toy Machine, Girl, Chocolate, Shorty's...atmosféra zafungovala silně, to filmu nelze upřít. [Kino Citadela - Litvínov] (14.08.2019)

Na jednu stranu brilantní režijní debut Jonaha Hilla ve formátu 4:3, na stranu druhou semi-autobiografická coming-of-age storka, která funguje nejenom jako sugestivní sonda do skejťácký subkultury Města Andělů, ale i jako autentická výpověď jedný generace. Neskutečně podmanivá retro podívaná.... [#A24RULES!] (11.03.2019)

Jonah Hill se z otloukánka v potrhlých amerických komediích pro teenagery vyhoupl nejen k hereckým výšinám, svým režisérským debutem si zasluhuje také tento filmařský post. Mid90s je totiž ohromně procítěné drama, které nesmí uniknout žádnému milovníku svobody “kalifornského léta” a hlavně skateboardingu, ke kterému já osobně vzhlížím už odmalička. (21.01.2019)

Je tam něco bytostně linklaterovského. Ta schopnost vyprávět odnikud nikam a přitom něco sdělit, ta schopnost zachytit obyčejné okamžiky v auře jedinečnosti, kdy jasně vidíte, jak důležité jsou pro formování charakteru postav ve filmu i přes svoji (nebo naopak právě pro svoji) zdánlivou nedůležitost a pomíjivost. Hill natočil film, který se nedá nějak jednoduše uchopit, zařadit, rozhodně nenatočil film mainstreamový a žánrový. Mid90s postrádá klasickou dramaturgickou stavbu, stojí výrazně na práci střihu a na síle vizuální stylizace nezávislého filmu 90. let. Je to ten druh filmu, který se musí spíš procítit, než nějak rozumově analyzovat. Jako režijní debut více než slibné, je ale otázka, jestli tohle není přesně ten typ debutu, na který se poté velice těžko navazuje. 7/10 (03.03.2019)