Tajnosti a lži

Výborný film a skvělá Brenda Blethyn, která mě snad nejvíce zaujala ve filmu Bílá vdova. Je neuvěřitelné, co tahle dáma dokáže předvést. Tu obyčejnou ženskou s nevycválanou dcerou, kterou najde její dcera, kterou dala v šestnácti k adopci, aniž by na ni pohlédla.Černá dcera. Film o velmi křehkých vztazích, kdy už pravda o všech musí vyjít najevo. (28.08.2018)

Tento snímok patrí k drámam, ktoré ma svojim zameraním a náplňou vždy dostanú - zaujímavé sociálne témy (pre mňa v mnohom osobné), výborní a mne sympatickí herci (hlavne T. Spall) a na záver aj finálne odhalenie všetkých tajností. Po emotívnej stránke ma preto film doslova opantal. Hlavná hrdinka mala vlastne šťastie, horšie by bolo, keby si našla matku čo by za to nestála a naraz by tak zistila, že jej bez nej bolo celý ten čas lepšie. To je hrozný pocit. Škoda toho konca, tie odhalenia a rodinné tajomstvá nemali taký účinok ako som čakal, možno to chcelo trocha hlbší ponor, alebo ešte nejaké to tajomstvo pridať. Inak mne narozdiel od väčšiny urevaná B. Blethyn nevadila, hrala to fantasticky. Silný nadpriemer. 85/100 (19.09.2017)

Našly se, po dlouhé době se konečně poprvé setkaly a musí si vybudovat vztah, který se měl rodit několik desetiletí, během několika dní. Trochu mě mrzí, že se film věnoval více vedlejším příběhovým liniím, mnohdy i odbočil do slepé uličky (žena po autonehodě, kolega z Austrálie) a bez couvání se rozhodl vrátit zase zpět na hlavní. Snímek by rozhodně snesl prostříhání, aby více vynikla kresba zrání vztahu mezi matkou a dcerou. (26.09.2012)

Už dlouho se mi nestalo to, co u tohoto filmu - pokud vůbec někdy. On je doslova s každou minutou lepší a lepší. Zpočátku vidíme černošský pohřeb, pak výjevy manželů, co se hádají... Tak na takovýhle britský sociálně-kritický realismus trvající dvě a půl hodiny opravdu nemám, říkal jsem si. Pak se ale provázky splétají, uzlíky utahují, až příběh dospěje do fantasticky natočené rodinné večeře, kde má každá replika, každý pohyb, gesto, svůj význam. Když kvůli ničemu jinému, tento film je dobré vidět kvůli úžasným hereckým výkonům. Režisérův styl (film se zkouší půl roku jako divadlo) je na výsledku hodně znát, protože tu nevidíme napsané postavy, ale skutečné lidi, kteří ani v nejvypjatějších a téměř groteskních momentech nespadají do karikatury. Neustále s nimi musíme soucítit. Moje oblíbená scéna? Cynthia vychází z kina se svou nově objevenou dcerou. Dříve neurotická troska, nyní s novým účesem a úsměvem na tváři. Proměněná dcerou, které se kdysi dobrovolně vzdala. Ale nebylo to tehdy - i vzhledem k současnosti - správné rozhodnutí? Silný film, který ve vás zanechá řadu otázek. (19.08.2018)

A všetci si nakoniec vyplakali oči v medzigalaktickom odpustení a uisťovaní, ako sa milujú. Až som si myslel, že je film americký, ale nesedel mi tam volant napravo. Keby sa trochu ubralo na tom prehnanom dramatizovaní situácie a nejaká trištvrtehodina filmu, tak by som dal aj štyri. Ale za taký dlhý čas dôjsť popri rodinných scénach k jednému zisteniu, ktoré je už v obsahu filmu, to ma trochu ubíjalo. Osviežením zase boli scény fotenia s komentármi, bolo ich dosť, a prinášali nejaký optimizmus do tých šedých životov. Nepochopil som niektoré vedľajšie zápletky, fotenie zjazvenej modelky, akoby sa to dostalo do filmu omylom strihača. Celkovo mi po filme napadlo, prečo sa musia aj obyčajné radostné zistenia vyvŕbiť do takýchto tragicky poňatých drám, že aj Chuck Norris by zaplakal. (25.05.2016)