Tajnosti a lži

LFŠ 2018, Film 18: Film se klidně mohl jmenovat adoptovaní a neplodní. Hlavní hrdinka, adoptovaná černá optometrička, zjistí že její matkou je brit trash ženská pracující v továrně na krabice. Rasový úhel je přitom sympaticky neakcentován, to že Hortensie je černoška je spíše náhoda. Kromě téhle dějové linie se filmem vinou další dvě až tři zápletky, například fotograf Timothy Spall s manželkou, které všechny vybuchnou v epické závěrečné scéně, ne nepodobné např. Vinterbergovým Festen. (01.08.2018)

Už dlouho jsem u žádného filmu neměla takový pocit opravdovosti jako právě u Secrets and lies. A největší zásluhu na tom má beze sporu neuvěřitelný výkon Brendy Blethyn, její postava ve mě vyvolávala celou škálu pocitů od naprostého odsouzení přes lítost a nakonec i soucit. Dovedu si živě představit, že taková podobná Cynthia bydlí třeba o dva baráky dál, nebo jsem ji potkala včera v obchodě....Celý film byl pro mě velký zážitek a nakonec mi nevadil ani přeci jen moc přehnaný happy end. (06.01.2013)

Více jak dvě hodiny dlouhé konverzační drama, které ukazuje, že si Mike Leigh vybral do jednotlivých rolí naprosto skvělé herce, kteří svoje party zvládli dokonale. Je to lidské a přece je to trochu vzdálené, ke to hodně emotivní, ale nemáte pocit, že b bylo přehráváno. Ty postavy jsou tak dobře zahrány, že jim jejich emoce věříte. (23.03.2016)

Výborný film a skvělá Brenda Blethyn, která mě snad nejvíce zaujala ve filmu Bílá vdova. Je neuvěřitelné, co tahle dáma dokáže předvést. Tu obyčejnou ženskou s nevycválanou dcerou, kterou najde její dcera, kterou dala v šestnácti k adopci, aniž by na ni pohlédla.Černá dcera. Film o velmi křehkých vztazích, kdy už pravda o všech musí vyjít najevo. (28.08.2018)

Dobre si pamätám, ako boli za socializmu politicky žiaduce filmy o robotníkoch, družstevníkoch, priateľoch Sovietskeho zväzu a pod. Dnes sú asi spoločensky žiaduce filmy o prisťahovalcoch, deviantoch, homosexuáloch a pod. Aj tento film s nepochopiteľne vysokým ohodnotením ponúka pohľad na mladú černošku hľadajúcu svoje korene a neskôr aj pohľad na ich odpudzujúcu podobu. Nemám výhrady voči filmom bez kladných postáv, ale voči filmom bez posolstva áno. Niekto sa čudoval žánrovému zaradeniu filmu aj medzi komédie. Ja som ako komickú vnímal scénu s kolektívnym plačom, priznaním a odpustením v záverečnom happy ende. Táto scéna a príšerný dabing zrážajú tento film ešte nižšie, než je moje hodnotenie. (15.02.2012)