Anděl Páně 2

Jiří Strach si velké plátno a velký rozpočet zasloužil. O tom žádná. Na rozdíl od všeobecného nadšení kritiků, veřejnosti i uživatelů CSFD mám pár výhrad.... Základem dobrého (potažmo výborného) filmu musí být zajímavý příběh. V pohádce svázaný i některými „pohádkovými“ pravidly. Anděl páně 2 má příběh slabší. Zvlášť v porovnání s původním AP. Tady se vše točí kolem ústřední dvojice, která téměř nesleze z plátna. Je sice vtipná a stále jim to spolu funguje, ale příběh se po cestě trošku vytrácí. ... Malou připomínku mám k počtu „cameo rolí“. Jejich množství a VIP kvalita mi „trošku“ připomínala jinou produkci a se „strachem“ jsem očekával vedle Lucie i zjevení velkého Káji. Boží duplicita by ale ani v pohádkovém nebi naštěstí neprošla :) … A abych jenom nekritizoval, chválím výborný výběr lokací (jako vždy), okouzlující záběry krajiny a městských zákoutí, bezchybné herecké výkony u podstatných rolí, výbornou hudbu a jako vždy stále sebejistější práci na křesílku s nápisem "director". Všechny tyhle klady pak převážily mých 75% směrem nahoru. .... P.S. Možná se dospělí budou bavit ještě o fous líp, než děti. U nás to tak fungovalo :) (02.12.2016)

Přiznám se, že po homicidním a karnivorním Svatojánském věnečku jsem začínal mít o jinak famózní duo Straštajn vážné obavy. Kluci ale naštěstí šli do sebe, začali ředit Džejmisna svěcenou vodou, ty sodomity ze sebe vypudili, přestali Troškařit a teď napálili do jindy zpruzených obličejů našich dětí Démona Satanova 2. Striktně katechistickou to pohádku o tom, jak se další, neméně famózní duo – Trořák, snažilo na Mikuláše vyprcat uherskou barakundu, a co z toho nakonec bylo na výsostech málem za hromadnou polízanici. Ti dva jsou rozhodně národní poklad, evidentně si to užívají a pod přísným, ale spravedlivým dohledem našeho milého správňáka Mirka Ušína z nich čiší čirá radost z perfektního a uvolněného herectví. Skoro celou dobu energicky a s nonšalancí sobě vlastní trousí překvapivě vtipné římskokatolické bonbonmoty, až má člověk místy pocit, že čumí na Smrtonosnou zbraň pro kudlanky, a pod vlivem jejich přirozeného charmu skoro lituje, že nemá rybu. Je o mě všeobecně známo, že pohádkami pohrdám, jsem hluboce věřící, pravidelně se bitchuji, o nedělích chodím foukat do šalmají církevním hodnostářům a za normálních okolností bych teď rozhořčeně volal minimálně po exkomunikaci, ne-li rovnou po upálení všech zúčastněných za znevažování autority Ředitele! Nicméně je to podáno natolik hravě, vtipně a bezelstně, až má jeden po skončení chuť přestat uctívat Vodníka, prince Bajaju a Perníkovou chaloupku, odříkat pár Bartoškonášů a neposkvrněně počít nějakého toho Issiáše, pokud by se teda Klára nechala ukecat na anál. Nedá mi to a na tomto místě musím i trochu zafrajeřit, neboť mému profesionálnímu oku neuniklo ani ono skryté, avšak velmi závažné a děsivé poselství této nadmíru povedené taškařice. To zní: „Čiň ďáblu po vůli a odmění se ti mukami pekelnými s prkenným metrosexuálním párkařem Vojtou Dickem“. Taxe radši fuckt bojte! Takže, nebýt té skupinové homoprostituce v samotném závěru, která v kontextu celého filmu působila, jako by vám do trojky se dvěma lascivními prsaticemi naběhla v nejlepším partička nahých bukvoidů a začala fistulemi zpívat Kvíny, je to krásně natočené, veskrze příjemné, svižné, originální, mile tumorné, sofistikovaně porežírované a až na tu výjimku skvěle zahrané. Jen mě trochu mrzelo, že jsem se nemohl v kině pořádně uvolnit, nahlas se chichotat, srkat a šustit, protože v lajně za mnou seděl samotný Rákosníček a já se bál, aby na mě nepoštval Prskavce. (18.11.2016)

Anděl matla a jeho čertovský kamarád se pořád skvěle popichují a Krumlov vypadá zapadaný sněhem prostě kouzelně. Tolik k tomu lepšímu. Co se týče příběhu... no, není to něco, na co se vyplatilo deset let čekat. Především - první díl sice byl o andělovi Páně, ale stejně tak o mladé zamilované ženě, napraveném hraběti a dvou chamtivcích. Lidské postavy ve druhém díle jsou laskavě řečeno ploché a příběhy kolem nich plytké. Především musím upozornit, že za pohádku se Anděl Páně 2 moc označit nedá. Chybí tu vnitřní konzistence ohledně hodnot, která je pro pohádky typická. SPOILER Herodes a parta notorických kriminálníků si peklo nezaslouží, ale chamtivý majitel krejčovství ano? Proč místo pohádkového příběhu, který měl o být o tom, jak se anděl a čert snaží získat od mladé dívky zpátky jablko poznání, sledujeme trochu divnou story o tom, jak se oba pokoušejí o její ovdovělou matku - a ona si vybere pekelníka? SPOILER Ve výsledku jsem sice ráda, že ve filmové pohádce nesledujeme další variaci na téma princezny a chuďase, popřípadě převlečeného prince, ale zklamalo mě, jak tvůrcům oproti prvnímu dílu uniklo, že ty nejlepší pohádky i první díl Anděla Páně se vyznačují jednoduchým, ale vnitřně konzistentním dějem. Ve dvojce se na můj vkus moc zaměřili na jednoduché vtipy pro děti, zápletku ohledně mladé vdovy pro dospělé a camea celebrit pro všechny. (17.12.2016)

V dnešní době se často setkávám s multižánrovým označením. Podle mého je to zbytečné. Zastávám čistotu žánrů. Anděl Páně II. je naštěstí čistokrevná pohádka a jak je u českých pohádek zvykem, je určená pro celou rodinu a okořeněná humorem. Většina vtípků se nese v duchu křesťanské spirituality, těžko říct, zda některé fórky tak širšímu diváctvu, a hlavně dětem, neuniknou. Málokdy se stane, že by pokračování předčilo první díl. Zde se dá říct, že je dvojka rovnoceným partnerem svého o 11 let staršího bratříčka. Byť jsou hlavní protagonisté starší a je to na nich patrné, příběh se nese ve svěžím duchu. Přesto jakýsi dojem nsatavované kaše zůstává. Jen doufám, že se nebudou případná pokračování protahovat do nekonečna. Bůh je sice nesmrtelný, Jiří Bartoška ovšem ne. Heslo "V nejlepším přestat!" případně "Třikrát a dost!" by mělo platit především o úspěšných filmech. (24.02.2017)

Rozumím výtkám, které vůči Andělu Páně 2 mohou být racionálně vzneseny. Cameo roličky českých známých osobností jsou naprosto zbytečné, protože příběh nikam neposouvají. Green screen se u nebeských scén nezapře. Vysoké procento vtipů mě nerozesmálo zdaleka tolik jako rodinu sedící po mé straně. Jenže nic z toho, bez ohledu na mé osobní nesympatie k několika představitelům epizodních postav, mi v konečném důsledku nevadilo, protože jako celek mě tahle pohádka se svými biblickými narážkami, hezkými exteriéry a nesmírně charismatickým Jiřím Dvořákem bavila. (04.01.2017)