Vymítač kanibalů

Snímok nieje najlegendárnejším, najdrsnejším, či najcenzurovanejším zástupcom kanibalského žánru, ale je rozhodne najáčkovejší. Skvelý film, ktorý sa ani tak nezameriava na brutálne gore scény ako ostatné kúsky ( vlastne je tam len jedna kanibalská hostina ) a ponúka skôr klasický romanticko - dobrodružný príbeh. (21.04.2011)

Vo filme je len jedna scéna kanibalizmu a jedna obeť-žena.Ani horror to asi nie je,ale dobrodružno romantický film,prešpikovaný sexom.A to dosť prehnane.Veľa zbytočnej krutosti na zvieratách,kohútie zápasy,pekná príroda,mučenie domoradcami,celkovo nie zlý film a miestami aj dosť zábavný.Nie je až taký krutý a bez kanibalskej zvrhlosti.Vo Veľkej Británii bol film povolený až v roku 2003,aj to zostrihaný.Je zaradený ako prvý kanibalský film. (01.05.2010)

Počátek nejen éry kanibalských horrorů, ale taky velkého rivalství mezi Lenzim a Deodatem. Nicméně, byl to právě Umberto Lenzi, kdo položil základy a prvně definoval kritéria tohoto subžánru. Ať už jde o násilnosti páchané na nevinných zvířatech, tvrdé tresty a praktiky s povětšinou silně sexuálním podtextem (což především Lenzimu působí veliké potěšení) nebo výrazný hudební motiv, který porvází celý film a o který se tentokrát postaral Daniele Patucchi. A jak už zmínil Flipnic, tahle kanibalská prvotina není čistý horror, nýbž žánrový mišmaš sestávající se také z dobrodružného filmu, dramatu a v neposlední řadě i romance, která byla o více než jednu dekádu později vykradena Mariem Gariazzem a jeho (jedním z řady) alternativním pokračováním Deodatových Cannibal Holocaust - Amazonia: Catherine Miles Story, kde za oběť domorodým divochům padla na oplátku žena. Nicméně, Lenzi zvládá žánrové přechody s přehledem a dík poměrně kvalitnímu příběhu o fotografovi zajatého primitivním kmenem se mu daří držet divákovu pozornost i přes to, že ti praví kanibalové se ve filmu objeví pouze dvakrát, zvládnou spořádat jen jednu ženu a k tomu až v poslední dvacetiminutovce. I efekty ´sou na dobu vzniku relativně zdařilé a tradice prvního "hodného" kmene natolik primitivní a divoké, že zvládnou uspokojit. Vzávěru snad jen malá perlička, pohledná thaika Me Me Lai, co se zamilovala do onoho nešťastného fotografa, se objevila o pět let později také v Deodatově Ultimo Mondo Cannibale coby domorodka Pulan a v roce 1980 opět pod Lenziho taktovkou v Eaten Alive. (26.08.2008)

Atmosféra filmu spíše než horor připomíná dobrodružný film, ve kterém se objeví i kus té romantiky. K vidění byl i zajímavý rituál, kdy si dívka vybírá ženicha. Jelikož si Lenzi v té době ještě moc netroufal na brutální scény, tak za celý film uvidíme jen pár ,, brutálních‘‘ scén. Na druhou stranu je nutno přiznat, že si opět vysloužit obrovskou kritiku ochránců zvířat, protože ve filmu máme šanci vidět menší masakr hned několika zvířátek. Nejimpozantnější je zřejmě podřezávání krokodýla, sekání opičky a souboj kobry s promykou. Našlo by se ještě pár dalších příkladů, ale to bych vyzradil úplně všechno. Docela se divím českému názvu tohoto filmu, protože kanibalové se v tomto filmu objeví až skoro na konci a ještě jen tak na tři minuty. Dočkáme se však i známého okusování masa a sekání končetin. Přesně tak, jak jsme na to zvyklí u podobných filmů. Dokonce máme možnost spatřit i impozantní způsob mučení, nebo spíše tvrdou zkoušku, kdy se z muže stává bojovník, nebo co se děje s ženou, které zemře manžel. Mezi největší plusy celého filmu patří nádherná neposkvrněná příroda, ze které mě plesalo u srdce. Kameramanům se povedly naprosto fantastické záběry z divočiny a i díky dobrému střihu mohli nabídnout divákům opravdu slušnou podívanou. Do toho všeho hrála úžasná hudba Daniele Patucchiho, který přesně věděl co zabere a za celý film zaznělo hned několik skvělých melodií. Hodně slušné byly i herecké výkony obou hlavních aktérů. (05.05.2010)

Český název tradičně naprosto mimózní, neb zavádějící. Ten nejzákladnější stavební kámen pozdějšího subžánru italských kanibalských horrorů totiž vlastně vůbec žádným horrorem není. Je to dobrodružné romantické drama. A to si nedělám srandu. Toho kanibalismu je zde jen to nejtiternější minimum. Přesto film nastiňuje pozdější poznávací znaky žánru - domorodou nahotu, zabíjení zvířat (toho tu je více než dost), nějaké ty domorodé kulturní zvyky (zaujaly mě hned dva, rituál, při němž je vdova opět uznávána za svobodnou ženu a rituál, při němž si mladá dívka vybírá ženicha). Na rozdíl od pozdějších kousků, které již staví více na té kanibalské složce a syrové brutalitě, tohle má hezčí a sympatičtější prostředí, exteriéry i domorodci (a domorodkyně) vypadají hodně fajn. Jen k tomu nesmíte přistupovat jako ke kanibalskému horroru. (11.04.2016)