Sedm krvavých orchidejí

Jeden by řek, že když už je to Lenziho čtvrté giallo, bude to mít trochu v paži, a ne že vystřihne tenhle nevzrušivý, nenápaditý kousek. Asi se vyčerpal... Standartní pátračka amatérského detektiva-módního návrháře s nezajímavými vraždami vyvrcholí naprosto zabitým finále, kdy odhalení identity vraha, jeho motivu a souboj s ním nijak nezaujmou. Žádná atmosféra, žádný tajemný flashback na událost, která před dvěma lety celé vraždění spustila. Jediným pozitivem je zástup atraktivních hereček. (03.09.2012)

Páčilo sa mi to ešte viac, ako som si pamätal. Svižné, štýlové giallo so všetkými trademarkami, atmosferické, so skvelým zamotaným príbehom, krásne nasnímané, klasickou Ortolaniho hudbou a natočené v prekrásnom Taliansku, s typicky 70s atmosférou. Akurát záver by si zaslúžil byť dlhší a dramatickejší, ale to v mnohých giallos tej doby. Inak nieje veľmi čo vyčítať, práve naopak. Aj snešná presequelovaná a preremakeovaná doba by si zaslúžila reštart giallo peciek. (22.04.2019)

Príjemné giallo, ktorého silná stránka je začiatok a koniec. Na začiatku vidíme hneď niekoľko vrážd v krátkych časových intervaloch. Vraždy sú celkom dobré spravené, dosť krvi a príjemne vás na film naladia. Potom bohužiaľ začína tá nudnejšia časť, kde vidíme iba vyšetrovanie, získavanie dôkazov a indícii. Koniec je perfektný, úžastné vyvrcholenie ako v každom gialle. Asi nikto by dopredu neodhalil vraha... 70%. (16.08.2010)

Od roku 1968 v pořadí už čtvrté Lenziho giallo, předtím "Orgasmo" (68), "So Sweet... So Perverse" (69) a "Paranoia" (70). Zajímavost: Právě tady byl použit stejný hudební motiv, který hudební skladatel Ortolani použil už v "So Sweet... So Perverse" (69) včetně krásné titulní balady "Why", která je tu slyšet na konci z gramce. Film sám o sobě není tím nejlepším, co se zmíněného subžánru týče, ač jsem v to tiše doufal (jen v prvních pár minutách přijde rychlý sled snad tří vražd, vůbec vraždami se tu nešetřilo, jak ostatně napovídá sám český název filmu). Příběh balancuje na pomezí gialla a krimi žánru (které šly Lenzimu vždy skvěle - doporučuji), je dosti zmatený a kompletně předvídatelný, je tu i dost hluchých míst, ale jsou tu i místy povedené injekce, co se týče občas efektního napětí, postupného odhalování tajemství příběhu spolu s vrahovou totožnosti a nechybělo samozřejmě trochu té sražené krve (bohužel všechny vraždy tu jsou hodně sestříhány) a částečně i některé slušné herecké výkony (herečky však nebyly vyloženými krasavicemi typu Fenech nebo Bouchet, žádná z nich mně vyloženě nijak nepřirostla k srdci), to vše drží film nad vodou a dělá ho částečně zajímavým a snesitelným. Úsměvné finální rozuzlení nebylo tak zajímavé jako u jiných filmů z té doby, celkově mě film, bohužel, do svého děje až zas tak moc nevtáhl. Ano, právě odtud pochází vražedná scéna s vrtačkou (chudák kráska Marisa Mell), která byla ale např. už rok předtím použita v jiném klasickém giallu "My Dear Killer "(71). (27.08.2010)

Začínam pomalu giallu přicházet na chuť.Tenhle kříženec noiru,thrileru a hororu s výrazně středomořským akcentem mě docela dlouho míjel, ale těsně za sebou se mi zdařilo zkouknout Ptáka s křišťálovým peřím,Křišťálové oči a teď tohle.Velmi příjemné a pro mě zas znovu objevená amerika,pardon,samozřejmě itálie.Jen mě u těhle filmů trochu vadí ty podivné konce,to italům ještě nikdo neřek, že debilní konec,půl špatného filmu? Nevadí,jak se mi nějaké další giallo dostane pod pazouru,hned poletí do přehrávače. (27.06.2009)