Hodný, zlý a ošklivý

Hodný, zlý a ošklivý? Hlavně kurevsky dlouhý. Pravdou je, že jsou věci, které se stanou a divák si to musí domyslet, což mu nahrazují velmi dlouhé děje, které by se daly bez vlivu na příběh filmu vystřihnout zahradnickými nůžkami. K prvnímu - aspoň režisér nedělá z diváka blbce a k druhému proč vlastně ne, celovečerní tak jako přívlastek filmu dostává svůj pravý význam. Skvělá hudba dávající vzniknout něžnému citu ke kojotům, jejichž vytí bylo pro ústřední melodii inspirací. Zajímalo by mě, jak by Morricone vepsal do not kvíkání morčete. (12.02.2017)

Western tím lepší, kolikrát se na něj podíváte. Naprosto netradiční tím, že obsahuje i humor, nečekané zvraty, válku Severu proti Jihu. Ústřední trojice je skvěle vybraná, Blonďák Eastwoodovi dokonale sedne, Krásnoočko Lee Van Cleefa je fantastický padouch a Tuco je prostě nádherná postava, které chvíli fandíte a chvíli ji nenávidíte. Příběh je krásný, ani chvilku nenudí a Morriconeho hudba, to je dokonalost sama. (07.07.2005)

Před 17 lety jsem lakonicky napsal, že se jedná o nejlepší western všech dob. Na tom se za tu dobu nic nezměnilo. Sergiovi se podařilo namíchat ústřední trojici charismatickými pistolníky. Vše se završuje závěrečnou geniální dvacetiminutovkou na hřbitově, ve spojení s neméně geniální Morriconeho hudbou se jedná o jednu nej scén v dějinách filmu. Není se co divit, že Tucův běh po hřbitově inspiroval k Metallicu, aby právě touto ikonickou scénou začínala své koncerty k nabuzení svých fanoušků. (04.07.2024)

Ona už jen příprava na závěrečný souboj, od doby, kdy se pánové konečně zastaví a než poprvé vystřelí, čítá půl třetí minuty. Epičnost, která hraničí s šílenstvím. Hodný Clint Eastwood nazývaný Blonďák, zlým je pistolník Krásnoočko s tváří Lee Van Cleefa a ošklivým temperamentní Tuco s ksichtem Eli Wallacha. Hledají zakopaný poklad, kdy každý zná kus svého tajemství, chovají se k sobě krutě, ovšem pořád je to nic v porovnání s brutalitou občanské války, kterou prostřednictvím bitvy o jeden most sledujeme. Jeden z vrcholů tvorby legendárního Sergia Leoneho, kterému se podařilo získat pořádnou finanční podporu velkého studia. Výsledkem bylo dlouhé a velmi náročné natáčení (Clint se pak odmítl upsat jeho další klasice Tenkrát na Západě), které z hlediska rozsahu, přístupu a ambicí platí za westernovou genialitu. K tomu je třeba přičíst Morriconeho melodie zadírající se pod kůži, jedinečnou kompozicí záběrů a ukázkovou práci s napětím. Jen teda netuším, zda budu mít někdy chuť se na to podívat znovu. (26.01.2021)

Motivy z předchozích dílů Leone stupňuje, nadsazuje, přidává humor i sentiment a staví tak tenhle film ještě více mimo žánrové koleje. To samé lze říci i o Morriconeho hudbě, který z podbarvující jedničky a organické dvojky přetavuje vše doslova do The Extasy of Emotions. Zcela jiné než "Tenkrát na západě", zcela své a nenapodobitelné. (14.06.2005)