Tenkrát na Západě

Quentin Tarantino onehdy v dokumentu o filmové muzice řekl, že tenhle film - byť geniální- o několik úrovní ještě povýšila hudba, jak ho od prvního kon-taktu vzala za srdce a jak napříště ovlivnila jeho ostražitost vůči filmové hudbě a nakládání s hudbou ve filmech vlastních. To nelze než podepsat - geniální film s nejlepší hudbou. (18.06.2005)

Hm, mám rád Itálii, mám rád Italky, mám rád italskou kuchyni, především špagety... ovšem spagheti western, to je teprve žrádlo a co rovnou ten nejlepší? Sergio dal dohromady andělského padoucha Henryho Fondu, osudově tajemného Charlese Bronsona, romantickou a přece ocelovou Claudii Cardinal (tj. klasické westernové melodramatické schéma padouch-klaďas-křehká žena) navíc k nim přihodil čtvrtého hráče, dobráka proti své vůli-Jasona Robardse a stvořil westrnovou legendu numero uno...Navíc ta hudba - každý ze čtyř hlavních postav má svůj nazapomenutelný hudební motiv (nejznámější bude ten Claudiin), který začne mnohdy hrát chvíli před tím, než se postava na scéně objeví, čímž ji jaksi předjímá - prvek, s kterým jsem se nikde jinde nesetkal. Ovšem - když jsem vkládal DVD do mechaniky, čekal jsem " tanec se smrtí od začátku do konce" jak mi sliboval Leoneho citát... O takovém tempu se tu mluvit nedá, naopak, někdy se to až zbytečně vleče. To je však jediná věc, kterou tomuhle klenotu své DVD sbírky vyčítám. Cheyene je nejlepší! 90% (19.06.2006)

Legendární western, který jednou provždy změnil pohled na tento žánr, jenž až do té doby běžel poměrně setrvale ve vyjetých kolejích. Až přišel Sergio Leone a stvořil opus, který je úžasně převratný, skvěle natočený, zahraný a jedinečně hudebně podbarvený. Klasika, která patří v každé videotéce na nejčestnější místo. (19.11.2003)

Z takového filmu zkrátka nejde vybrat a vyzdvihnout jedna konkrétní věc, která by si to zasloužila, protože je třeba ho vidět celý a několikrát, aby člověk uvěřil, že i western může mít rozměry shakespearovského dramatu! (Tolik moje hodnotící souvětí)__P.S. ze 14. 5. 2013 - konečně jsem Tenkrát na Západě viděl v kině... A zase nemám, co dodat. Snad jen, že Cheyenne je pravděpodobně ten největší kabrňák ze všech spaghetti westernových postav. (18.09.2007)

O tomto historickém velkofilmu Sergia Leoneho z roku 1968 se nejčastěji hovoří jako o „nejlepším westernu všech dob“. To ale nepovažuji za nejšťastnější označení. Ne snad proto, že bych snad o jeho estetické relevanci pochyboval. Právě naopak, žánrové prvky totiž Tenkrát na Západě využívá především coby nástroje k ozvláštňování tradic hollywoodského filmu, posilování funkcí kontinuálního neviditelného stylu a rozrušování dominance klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než příčinně seřazený řetězec ze sebe vyplývajících událostí totiž buduje Tenkrát na Západě členitý fikční svět postupující historické změny. Detailněji se jeho analýze věnuji ve čtvrté kapitole svého Rozboru filmu (s. 45-55). (06.04.2013)