Kapsy plné dynamitu

Sergio Leone se rozhodl dát lidu pocítit, co že si to myslí o úžasných revolučních hnutích a ideálech, a přitom neslevil ze svého obvyklého vysoce kvalitního stylu. Jako obvykle výtečně vykreslené postavy a vybraní představitelé hlavních rolí, Ennio Morricone zakleknutý ve startovním bloku, ode mě 80% a máte kliku, že to stálo za to, protože těch dvě a půl hodiny jsem měl věnovat zkoušce z mezinárodního obchodu druhý den ráno:) (20.02.2007)

Sergio Leone začínal jako béčkař a béčkařem, ovšem v tom nejlepším smyslu slova, zůstal prakticky až do konce své kariéry, snad s výjimkou jeho nejslavnějšího filmu Tenkrát v Americe. Béčkařem myslím v tomhle smyslu režiséra, který pracuje s omezeným rozpočtem a tomu přizpůsobuje svoji práci. Navíc režiséra, který nenatáčí s primární potřebou získat nějaký ten festivalový vavřín a myslí především na diváky. Leone pracuje s typickými žánrovými rekvizitami a typickými modelovými situacemi, ale používá je po svém. Inovuje a především posouvá film z jednoduchého schématu souboje pistolníků do společenského konfliktu země zmítané sociální nespravedlností a občanskou válkou. Leone patřil k italské levici, která v 70. letech v italském filmu drtivě převládala. Už v první scéně z dostavníku detailní záběry kamery na cynické zbohatlíky, jejich ústa nacpaná jídlem, arogantní gesta a zejména jejich povýšenecké dialogy dávají znát, na čí straně jsou jeho sympatie. Film je jednak o vznikajícím přátelství dvou povahově i původem naprosto rozdílných mužů, jednak o snaze nastolit spravedlivější společnost v zemi ovládané diktaturou a zvůlí. Béčkové kořeny Leoneho umožňují, aby svůj film odlehčoval humornou nadsázkou a řadou dobrodružných prvků, které pomáhají prodat téma co nejširší skupině filmových diváků. I přes velmi dobré řemeslo film není dokonalý a do puntíku promyšlený, některé dost zásadní momenty Leone neřeší a pokulhává logika děje, např. je s podivem, že se oba hrdinové dokážou dostat do přísně střeženého vojenského transportu, který převáží do bezpečí šéfa provincie i s jeho pokladnou. Nebo jiná situace když zuří urputná bitva a oba hrdinové se ocitnou tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli, v ten moment bitva zázrakem utichne, to si nejspíš chlapci dali cigáro a kafe, a když westernová konfrontace skončí, bitva začne znovu v plné parádě. Pro fanouška vojenské historie je taky úžasné, jak Leone vyřešil otázku uniforem a vojenské výzbroje. Převzal jednoduše vybavení italské armády z 2. světové a šoupnul ho do svého filmu. Leone se sice nezmiňuje o přesném datu, do kterého svůj příběh zasazuje, ale z logiky viděného je jasné, že se odehrává na přelomu let 1913-1914 za vlády diktátora Huerty už proto, že v polovině roku 1914 přestala mexická federální armáda úplně existovat. Tehdy pochopitelně mexická armáda nebyla motorizovaná a už vůbec neměla obrněné vozy. Po herecké stránce výborné, celkem logicky excelují James Coburn a Rod Steiger v hlavních rolích. Celkový dojem: 85 %. (08.03.2010)

Je škoda, že mexické revoluci vím kulový, protože mám silný podezření, že s aspoň minimální znalostí historických souvislostí bych šel asi na plnej. I tak je ale Fistful Dynamite pozoruhodný snímek, protože při znalosti dřívějších Leoneho westernů budete překvapeni měrou svéráznosti tohoto, přičemž to stejné platí i o hudbě maestra Morriconeho. Ač Leone nejde až do takového kontrastu taškařice vs. citová zdímačka jako třeba Benigni, fakt jsem si na La Vita è bella vzpomněl a postavě Juana jsem se o srdce smál. Dá se doporučit! 85% (22.09.2015)

"Bohatejm, těm zpíváš..." - řekl Juan Miranda (Rod Steiger), když mu kanárek posral čelo. A o tomhle je celý netradiční Zapata western Sergia Leoneho, zvláště když se Juan se svou rodinou nejprve střetne a potom spřátelí s irským expertem na výbušniny Johnem Mallorym (James Coburn). Původně chtěli "Johnny & Johnny" jen udělat banku, ale vždy se jim do toho připletla revoluce. Leone je tentokrát drsný, jako kdyby režíroval Sam Peckinpah (který dle Leoneho tvrzení s režií tohoto snímku prý souhlasil), ale často probleskává Leoneho typický černý humor. Film je hodně nad míru žánru plný velkolepých efektů a davových scén. K zapamatování: Jízda v luxusním dostavníku a jeho přepadení Juanovou rodinkou, malá mašinka s dynamitem u banky Mesa Verde, Coburn a Steiger samotní s kulomety nad mostem proti obrněnému jízdnímu pluku - a velká mašina s dynamitem jedoucí naproti nepřátelské armádě. Akorát místo "Hlavu dolů" bych "Duck, You Sucker!" přeložil lépe jako "K zemi, cucáku!", podobně "A Fistful of Dynamite" nejsou "Kapsy plné dynamitu", ale "(Pro) Hrst dynamitu". Trailer: http://www.sms.cz/film/kapsy-plne-dynamitu/ukazka (19.04.2013)

Mravce, pobiehajúce po kôre stromu v neustálom pracovnom nasadení, náhle zmätie silný prúd mužského moču. Z tiel drobných živočíchov sa stávajú topiace sa škvarky v žltej spenenej vlne. Úvodná scénka, spolu s Maovým citátom o revolúcii ako akte násilia predznamenávajú ďalší dej. Životy hrdinov sa totiž prepletú s práve prebiehajúcimi revolučnými bojmi v Mexiku. Chaotickú situáciu chcú využiť čisto zištne pre vlastné obohatenie sa, ale vlna revolúcie ich mohutným prúdom strhne, podobne ako šťanka bezbranných mravčekov v úvode. Drsný humor je prekladaný smutným divadlom popráv nevinných na jednej či druhej strane. Nad touto biedou sveta sa pohybujú hlavní hrdinovia – silné osobnosti vybavené schopnosťou prežiť a vôľou zvoliť si svoj koniec. Sústredenie kamery na detaily tvárí, pohľady doširoka roztvorených očí, bradaté a spotené telá, množstvo mŕtvych, vlak ako hýbateľ deja, hrdina s predmetom, ktorý mu zaručuje bezpečnosť (v tomto prípade skúmavka s nebezpečnou výbušninou) : to všetko sú overené známky režijného rukopisu Sergia Leoneho. V tomto svete nemajú miesto ušľachtilé myšlienky idealistických anarchistov, ba ani existencia rodového klanu, ako záruk prežitia. Strata ideálov, či rodiny totiž vedie aj silné individuality, schopné vzdorovať nalinkovanému osudu, veľmi často k opusteniu seba samého a ponechaniu života silám fatálneho behu. V tom najlepšom prípade môže ostať v hlave nepochopiteľný otáznik nad všetkým, čo sa práve prihodilo, ako základ celoživotnej skepsy k akýmkoľvek spoločenským hodnotám. (24.07.2006)