Tenkrát v Americe

Během první hodiny se nestalo vůbec nic, během druhé trochu víc, během třetí skoro nic, behěm necelé čtvrté zase nic. Opravdu dosti nudný film po stránce příběhové, herecké i technické. Bohužel mé zklamání umocnilo i velké očekávání. Tentokrát to nezachránila ani nevýrazná hudba Morriconeho, který mě dosud snad nikdy nezklamal. Slabé 3 hvězdy. Snad se někdy odhodlám k další projekci a pochytím detaily, kterých jsem si tentokrát nevšiml. (28.02.2009)

Jeden z nejlepších filmů o mafii v USA, který více než dojmem gangsterky působí jako western zasazený do špatného prostředí. Leone má úplně jiný styl než Scorsese, De Palma a další tvůrci tradičních kultovních mafiánských snímků; místo nejsyrovějšího násilí a oslavování moci na diváka útočí pomocí dlouhých klidných záběrů na obličeje protagonistů s minimem dialogů, zato podbarvených úžasnou hudbou Ennia Morriconeho, někdy doplněného i o Beatles a Cola Portera. Asi nejvíce se nabízí srovnání s Kmotrem, Tenkrát v Americe totiž podobně jako jeden z nejslavnějších filmů všech dob sleduje proměnu několika postav stojících vždy jednou nohou v kriminálu. Narozdíl od Kmotra na nás ale útočí několika časovými rovinami (dospívající kluk, černovlasý De Niro, šedivějící De Niro), které v sebe navzájem různě přeskakují, jednou do minulosti, podruhé do budoucnosti, takže první hodinu je možná těžké zorientovat se, o co v tom filmu vlastně jde. Když u Tenkrát v Americe ale vydržíte, čekají vás čtyři hodiny (ano, čtete správně) jednoho z nejepičtějších příběhů o gangsterech se scénami, které se člověku zapíší do paměti. Na filmy se člověk většinou dívá kvůli režisérovi nebo hercům, u podobného snímku ale krom režiséra Sergia Leoneho a hereckých představitelů hlavních rolí Roberta De Nira a Jamese Woodse, musím ocenit i kameru, hudbu, výběr lokací a mladých hereckých představitelů... Kdy se mi naposledy u filmu stalo, abych na obrazovce jen zahlédla mladého sedmnáctiletého kluka a bylo mi jasné, že jeho dospělou verzi bude hrát James Woods (nebo Jan Tříska, ale to jsem logicky vyloučila :-)? "Vítěze poznáš už na startovní čáře." (31.03.2008)

Bohaté poetické záběry, typické Leonovské zpomalené záběry, hutné a velmi bohaté ztvárnění děje, složitá struktura vyprávění, různé dějové roviny a zpětné pohledy z období let 1922, 1933 a 1968, v nichž po čase leckterý divák může ztrácet orientaci. To vše v tomto tříapůlhodinovém spletitém a mnohovrstvém brilantně zfilmovaném eposu o jednom velkém ztroskotaném přátelství, kde bylo jasným cílem vykreslit obraz amerických dějin v časové posloupnosti..Vrchol Leonovy tvorby, dokonalost sama, mimořádně působivý a fascinující film, skvěle obsazený, zahraný a dokonale promyšlený do posledního detailu .Závěr stejně jako začátek filmu se odehrávají v čínském opiovém doupěti, takže je především pak v poslední scéně na místě otázka, zda opravdu nejde jen o vzpomínku vyvolanou odhalením, které anuluje Noodlesův dosavadní život, anebo jde jen o iluzi a fantasmagorii jednoho kuřáka opia, který se nikdy nezvedl s postele. Pro mě osobně "Top 5 Gangster's Movie of all Time ".. (09.05.2006)

Tak na tomhle scénáři se pracovalo 12 let a Leone nosil celý film v hlavě ještě než se spustila první klapka ! Producentovi ho převyprávěl před natáčením za 4 hodiny obraz po obraze. Už jenom tyhle údaje dávají tušit, že to bylo pro Leoneho něco vyjímečného a výsledek tomu naprosto odpovídá. Film díky své délce má čas se ve vás usadit a moc se mu po skončení nechce pryč. Vyvolá dokonce dojem, že byste ještě pár desítek minut klidně snesli :) ... Jako vždy vynikající Robert De Niro, ale neméně skvělý také James Woods. A ta muzika ......! (22.01.2004)

„Takto sa mi chceš pomstiť?“ – „Nie. Takto to proste vidím.“ Geniálne presvedčivá, autentická výprava, realistické davové scény, kostýmy, kamera. Na tú dobu šokujúce výbuchy násilia. Čarokrásna, magická, opantávajúca, podmanivá hudba. K tomu výkvet Hollywoodu v čele s Woodsom a De Nirom. Na De Nirovi sa mi páčilo, ako tlmene to poňal, ako premýšľa a až potom koná, nenechá sa zbytočne ovládať vášňami, pocitmi. Úplne som nepochopil, prečo mám sledovať niekoľkominútové znásilnenie vo filme, ktorý je o mafii a nie o znásilnení, ale budiž, asi to režisér považoval za dôležité pre lepšie vykreslenie (ne)charakteru danej postavy, čo ale bolo stále divné, keďže i po tejto nechutnej scéne mala byť daná postava divákovi relatívne sympatická. S na prvý pohľad šialenou minutážou som nemal žiadny problém. Tvorcom umožnila výstižnejšie sa dostať antagonistom pod kožu a prísť s dlhými, skvelými scénami. Ale fakt je, že miestami to predsa len jemne nudilo (a rušila ma odľahčená pasáž s Dannym Aiellom). Istú stagnáciu ale vcelku spoľahlivo skoro zakaždým zlikvidovali striedajúce sa časové línie. Mne sa najviac páčila posledná, najpomalšia, kedy už  človek rekapituluje, vlastné spomienky mu pripadajú ako spomienky cudzieho človeka a väčšina známych a kamarátov je mŕtva. „Víťaza poznáš hneď na začiatku.“ (09.03.2023)