Tenkrát v Americe

Čtyřhodinové epické dílo, kde všechno perfektně funguje a kde Leoneho poetika dosáhla vrcholu (také proto, že potom již nic nestihnul natočit). Vzal gangsterský žánr za svůj podobně jako western, absorboval všechna jeho pravidla a přizpůsobil je svému vidění. Dokonalý film, který zachycuje údobí několika desítek let, přeskakuje v čase ze záběru na záběr bez vysvětlujících titulků či zamlžování obrazu, jedinou nápovědou je výrazná Morriconeho hudba, charakterizující dobu, kterou zrovna sledujeme. Leoneho schopnost pracovat s tempem a obrazem je fascinující a podmanivá, pracuje s nejmenšími detaily filmu, takže člověk i napotřetí nedokáže pochytit všechno, co režisér do svého snímku vložil. (23.07.2004)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Ta nádhera. Závěrečná hudba z titulků ve mně pořád zní. Promítám si před očima úžasné záběry - z reastaurace, kde byl Noodles s Deborah, nebo Nooodlesovo sledování malé Deborah škvírou ve stěně. A naopak drsné scény - výslech zkrvaveného Fat Moea přivázaného vedle splaskávajícího se boxovacího pytle; přepadení klenotnictví, vystrašený klenotník a vedle práskačka říkající: tak udeř mne a myslící na sex; scéna s policistou, kdy ho ještě Noodles s Maxem jako kluci vydíráním donutí, aby jim vrátil hodinky a poskytoval ochranu. Dávám 6 hvězdiček... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=mzhX2PD6Srw (17.02.2009)

Zfilmovaná nostalgie. Jsou snímky, pro které je i maximální hodnocení příliš těsné. Leoneho magnus opum takovým dílem je. Těžko ho však adekvátně zhodnotit, jelikož i po letech uvedená čtyřhodinová verze, je stále příliš krátká na to, aby zcela odkryla veškeré dějové linky, které měl natočené. Takto zůstává hodně nakousnutých, ale nedořečených. Chtělo by to uvést původně zamýšlený a Leonem vysněný sestřih. Takto zbývá nostalgická historická freska, kterou ohromně citlivě a zkušeně vede přes tři časová období za podpory geniální Morriconeho hudby, famózních herců, úžasné technické stránky i výtečné výpravy. Nejlepší část snímku je ovšem hnedka první třetina. Tam je Leoneho vyprávění nejsilnější, protože nejosobnější. (14.01.2007)

"All that we have left now are our memories." Vyzvánění telefonu.. jedna časová rovina se prolíná s druhou.. začíná mimořádně sofistikované představení. "Tenkrát v Americe" asi není tak krásné, v pravém slova smyslu, jako "Tenkrát na Západě". Rozhodně si nemyslím, že jde o film, který by si lidé pouštěli pořád dokola a bavili se u něho stejně oddychově jako u dolarové trilogie. Jsem ale přesvědčený, že právě u tohoto díla dosáhlo režijní mistrovství S. Leona svého vrcholu. Nemalou měrou mu k tomu dopomohla i melancholická hudba Ennio Morriconeho, velkolepá výprava a strhující herecké výkony. (03.07.2004)

Je možné, aby film, který trvá 227 minut neměl ani jedinou chybu a vy se při sledování vůbec nenudili? Že váháte. Sergio Leone je prostě mistr a svůj poslední film natočil tak neskutečně příjemným a dojemným způsobem, že by ostatní režiséři měli chodit kanálama a už nikdy nevylézt. Navíc obsadil úchvátné herce, kterým vévodí nebetyčně uhrančivý Robert De Niro. Byl jsem docela v šoku, když se film začal odehrávat v Noodlesovo dětství, protože ti mladí herci byli těm "skutečným" neskutečně podobní a zahráli to taky skvěle (Jennifer Connely už v té době byla skvělá). Jak už jsem se zmínil, film jsem viděl v té 227 minutové verzi a musím říct, že ač filmy takhle dlouhé nesnáším, ani jednou můj zrak nespadl na hodinky. Časem si tenhle film oblíbím ještě víc a co já vím, třeba jednou bude v mé top 10 úplně na vrcholu. (21.08.2007)