Pro pár dolarů navíc

"Na vás, pánové, je vypsaná taková odměna, že mě napadlo se k vám připojit při vaší další loupeži. A pak vás předat spravedlnosti." Pěkná střílečka. Na Leoneho zvyklosti poměrně svižná, přesto stále atmosferická a ani na chvíli nenudící. Prostě Monco a Mortimer proti 14 pistolníkům. To zní férově a vyrovnaně. Nicméně férový to moc není, o podrazy není nouze a střelba do klobouků je hrozně zábavná. Stejně tak i zapalování sirky o hrb padoucha. Oba lovci lidí jsou prostě sympaťáci a mě určitě nebude vadit, když se spolu ještě někdy potkáme. Třeba na pohřbu El India. (26.11.2021)

Ale pane, tenhle vlak v Tucumcari nestaví. - Tenhle vlak, v Tucumcari zastaví! Druhý film ze slavné dolarové trilogie (která se však dějově nijak neprolíná). Eastwood (zde přezdívaný Monco) se vydává po stopách nebezpečného lupiče a vraha El India (Volonté), který unikl z vězení a ohrožuje svým chováním celou krajinu. Monco ale není sám, kdo má zálusk na tučný měšec dolarů. Za Indiem, na kterého je vypsaná rekordní odměna, se pouští i další lovec lidí Mortimer (Lee Van Cleef). Ten si po pár ostřejších výměnách názorů se svým novým kolegou Moncem padne do o(č)ka a oba nakonec spojí své síly v honbě za penězi (jistá podobnost s posledním dílem trilogie - Hodný, zlý a ošklivý). Opět vynikající režie pana Leoneho, hudba mistra Morriconeho a výborné herecké výkony ústřední trojice. Líbí se mi vyloupení banky, Eastwoodova infiltrace do Indiova gangu či škrtnutí sirkou o hrb Klause Kinskiho. Moje oblíbené italské špagety, kde úvodní scéna překonává tu závěrečnou... (17.11.2009)

Dilema, jestli je lepší Pro pár dolarů nebo Leonův následující kousek Pro pár dolarů navíc, mám pro sebe vyřešené, protože navazující film považuju za zralejší, Leone tam už našel svůj styl a spolupráci s Enniem Morriconem vypiloval tak, že po stránce režie a vůbec filmařských řemesel se filmu nedá moc co vytknout. Zásluha Sergia Leoneho je v tom, že skomírající westernový žánr oživil tím, že ho ušpinil, nadlehčil ho komickými prvky, pracoval kreativně s žánrovými stereotypy a do té doby zaměnitelným vedlejším postavám vtiskl charaktery. Zkrátka a dobře ho učinil zábavnějším. Na druhé straně ale mají jeho ranné westerny problém se scénářem. Když se podíváte na motivaci jeho hrdinů a jejich myšlenkové pochody, pak máte před sebou sbírku unikátních blbů. Kdyby hlavní padouch Callaway oplýval takovými nápady, jako je propuštění svých zajatců, aby zlikvidovali členy jeho gangu, nepřežil by pravděpodobně svou pubertu. Leone zkrátka točil nenáročná béčka pro masové publikum a ke své smůle měl ambice směřovat k závažnější filmařské výpovědi a k vážnějším žánrům, což mu v případě jeho legendárního Tenkrát v Americe zlomilo vaz. Což něco vypovídá o filmovém průmyslu a jeho divácích, ne o Sergio Leonem. Celkový dojem: 65 %. (12.10.2011)

Sergio Leone měl obrovský dar. Už po pár minutách obvyklého ticha mu zobu z ruky a jen se tetelím, aby se cesty obou pistolníků konečně zkřížily. A když k tomu dojde a motivace postav začnou přilévat olej do ohně, musím šokovaně uznat, že jestli se nějaký režisérův epos svými kvalitami přibližuje legendárnímu Tenkrát na západě, jsou to právě tyhle dolary navíc. Symbióza obrazu s Enniovou hudbou ještě úplné dokonalosti nedosahuje, ale má k ní zatraceně blízko. (28.08.2016)

Rok 1965 byl pro světovou kinematografii naproto zásadní. Sergio Leone totiž rok po svém "zastřelovacím" westernovém debutu přihodil dalších pár dolarů navíc a odstartoval tím svou dlouhou řadu "nadfilmů". Ano, je to sice ve stínu následujících dvou snímků, ale i tak jde o počin jednoduše dokonalý. I Ennio je na svém tvůrčím vrcholu a to co jeho hudba dokáže udělat s již tak perfektní scénou je naprosto nepopsatelné. Kupříkladu takový "hodinkový" duel v rozbořeném kostele... Navíc se krom obyčejně dobře povedlo obsazení. O hlavním duu se netřeba zmiňovat, ale opomíjet fenomenálního Gian Mariu Volantého v roli El India by byl hřích. Jeden z TĚCH snímků co se prostě musí vidět. Adios. (03.02.2008)