Pro pár dolarů navíc

Rok 1965 byl pro světovou kinematografii naproto zásadní. Sergio Leone totiž rok po svém "zastřelovacím" westernovém debutu přihodil dalších pár dolarů navíc a odstartoval tím svou dlouhou řadu "nadfilmů". Ano, je to sice ve stínu následujících dvou snímků, ale i tak jde o počin jednoduše dokonalý. I Ennio je na svém tvůrčím vrcholu a to co jeho hudba dokáže udělat s již tak perfektní scénou je naprosto nepopsatelné. Kupříkladu takový "hodinkový" duel v rozbořeném kostele... Navíc se krom obyčejně dobře povedlo obsazení. O hlavním duu se netřeba zmiňovat, ale opomíjet fenomenálního Gian Mariu Volantého v roli El India by byl hřích. Jeden z TĚCH snímků co se prostě musí vidět. Adios. (03.02.2008)

Klasik žánru, který přivedl americkou tradiční látku k nespornému vrcholu. Sloučení dobrodružných a realistických prvků, násobené mistrovskou prací se stupňováním napětí a skvělými hereckými výkony nenaruší ani opakování některých motivů (western tu, zdá se, přerůstá do báje-mýtu). Propracovaný děj, který víc myslí na kvalitu zpracování a myslícího filmového diváka, dává zapravdu těm, kdo v soudobém akčním filmu odmítají spatřovat vrchol všeho (byť i zde se jistě najdou výjimky vymykající se právě popsanému pravidlu). Je škoda, že velký Ital odešel předčasně. Jeho nezaměnitelný rukopis je nadčasový. A stále divácky vděčný. (06.08.2012)

Iked skutocna legenda mala prist az o rok neskor, aj prostredny diel dolarovej trilogie je klasikou zanru, plnou nezabudnutelnych momentov, ktorej sa len skutocne tazko da nieco vycitat. Pri dueloch (hlavne potom ten zaverecny), pri ktorych hra jemna, no zlovestna melodia z vreckovych hodiniek, sa mi stavaju dupkom vsetky chlpy. (10/10) (02.08.2008)

Prostřední díl Leoneho dolarové trilogie stojí o třídu a hvězdičku výš než díl první. Hračičkovský spaghetti western staví hlavně na dobře napsaných hlavních postavách soupeřících bounty hunterů a záporáka a charizmatických hereckých výkonech jejich představitelů (ale také na důvtipně stručně charakterizovaných vedlejších komických postavičkách jako jsou domací v hotelu nebo Eastwoodův informátor), dále na Morriconeho geniální hudbě a precizní a stylové Leoneho režii vršící na sebe pečlivě vypiplané scény. (28.12.2007)

Budu sice znít jako gramofon, ale mistr Leone a mistr Morricone jsou zárukou úspěchu. A pokud k tomu připočítáte vždy skvělého Clinta a bez debat nejlepšího Lee Van Cleefa, tak vám vyjde western, který ani v nejmenším nezaostává za Tenkrát na Západě nebo Hodný, zlý a ošklivý. A zde mě Leone přesvědčil, že patří do mé TOPky režisérů. Opravdu další jedinečný zážitek! (30.10.2009)