Vox Lux

Na můj vkus příliš technické. A tím nemyslím žádnou techniku, nýbrž styl provedení. Celkový dojem z celého filmu mi přišel zvláštní a to v tom špatném slova smyslu. Jak kdyby tady nikdo neuměl hrát, dokonce ani Natalie Portman, kterou mám ráda a která mě snad ještě nikdy takhle nezklamala. Tak trochu ztráta času. (10.03.2019)

Od začátku (i s ohledem na to, co jsem zaslechl dřív) jsem tušil, že to nebude „klasický“ příběh o jednom hudebním vzestupu. Čtrnáctiletá Celeste nejprve přežije školní masakr způsobený mladým střelcem, pak to s demo-nahrávkou právě o nepříjemném traumatu zkouší v lákavém hudebním světě. A uspěje. Do hlavních zpráv se o několik let později dostanou i teroristé, kteří vystřílí pláž turistů v maskách, které Celeste (už coby popová hvězda) v dospělosti použila při natáčení jednoho z hudebních videí. Neurotické a negativní portrétování jedné dívky/ženy, která zpívá původní skladby umělkyně Sii. Pliveme na showbusiness a úskalí slávy, obdivujeme (nepříjemný) herecký výkon Natalie Portman i Raffey Cassidy, která ztvárnila mladou Celeste i (ano!) dceru dospělé Celeste. Bizarní kousek o nesnadném životě v záři reflektorů. Celkové vyznění na mě nicméně tolik nedolehlo, výsledek je (chápu záměr) studený, pod kůži se mi nedostal. (19.03.2019)

Občas si pustím film, o kterém předem nevím téměř vůbec nic, jako tomu bylo v tomto případě (spokojil jsem se s popisem "něco o zpívání s Natalii Portman). Proto jsem si u úvodní části vážně nebyl jist, jestli jsem si pustil správný film, protože mě ten začátek zastihl opravdu nepřipraveného na takový psycho úvod. Potom to tedy jelo podle očekávané lajny, ale celkově si nejsem jistý, čím vlastně chtěl tento film být. První třetina o střelbě na škole a vyrovnávání se s následky, druhá část se zaměří na tvorbu popové hvězdy, třetí část zachycuje to, jaký vliv má taková sláva na okolí hlavní postavy i na ni samotnou a závěr už je čistě zaměřen na jeden konkrétní koncert. Problém je tu ale ten, že nic z toho není dotažené, každý aspekt se nějak nakousne, ale působí to nějak polovičatě. No a Dafoe v roli vypravěče tu působí vyloženě přebytečně jako z jiného filmu. Vlastně tu je všechno hrozně zvláštní, což se dalo odvodit i z trailerů a podle toho to v kinech taky mizerně dopadlo. (17.09.2019)

Během natáčení hlasivky Natalie Portman nedošly újmy. Máte chuť na fiktivní biografii jedné extravagantní popové hvězdy, co má většinu nectností, jakými správné popové hvězdy mají disponovat? Režisér Brady Corbet takovou celebritu servíruje, ale koncepčně to není žádný zázrak, místy je to dokonce i blbé a produkčně mdlé. Nejvíc mně vadilo, že se nekonaly žádné vizuální orgie a technické finesy. Celé to má takový neatraktivní "televizní" háv. Až na pár scénických delikates, úvodní a závěrečná sekvence k nim určitě patří, se nedařilo ani aplikovat moment překvapení. A dramatické vrcholy, dají-li se tak nazvat, jsou jen suchopárné pózy, režijně nekvalitně zvládnuté i podané. Samotná Natalie Portman nastoupí na scénu až od druhé poloviny dvouhodinového filmu, je nutné si do jejího příchodu (a přerodu) vystačit s nijak zvláště zajímavou Raffey Cassidy, která hraje její mladší verzi, posléze i dceru, jejichž identičnost mně přišla naprosto stupid. Film mapuje období osmnácti let popové ikony, takže nechybí (klasické) peripetie a střety s osobní i profesní krizí, což vrcholí nablýskanou koncertní show. Kdo slyší na jména Jude Law, Stacy Martin, Jennifer Ehle, Sia (produkční záštita), Willem Dafoe, může mít radost, neb tvoří neoddělitelnou součást zpěvaččiny profesní kariéry, poslední jmenovaný zaujal jen pozici vypravěče, což jsem nepochopil. Nesporným tahounem je však Natalie Portman, která manýry i zvýšenou teatrálnost podává se sexy noblesou. Vzestupy, pády a comebacky hudebních hvězd zde už byly tisíckrát, ty fiktivní jsou ale vzácností, daný koncept ovšem příliš režijně neuzemní ani neoslní, nicméně chcete-li vidět svou oblíbenou hvězdu pět (původní skladby od zpěvačky Sia) a oděnou ve futuristickém kostýmu, máte jedinečnou možnost přijmout její pozvání přímo pod pódium. 6/10 (24.03.2019)

Čo nám chceli povedať? Že obdivujeme ľudské trosky? Že aby sa stali obdivovateľnými, tak musia podstúpiť sebazničenie? Že žijeme v zvrátenej dobe? Že boh existuje? Že boh neexistuje? Že Natalie Portman dokáže plakať na povel? Ja fakt k*rva neviem. V podstate než sa objavila na scéne Natalie, tak to pôsobilo ako tak zaujímavo. Ako nejaká necenzúrovaná sonda do zákulisia stvorenia popstar. Nenechajte sa nalákať na kombináciu Jude Law a NP a vyhnite sa tejto podivnosti oblúkom. (16.11.2019)