Polednice

Za normálních okolností by si Polednice zasloužila více pozornosti, díky tomu, jak zručně přejímá (převážně) zámořské hororové postupy a aplikuje je na bezčasí a sousedský svéráz českého venkova, který jako kulisa výborně slouží námětu (vozidla, stavby či absence mobilních telefonů). Leč nezaslouží, protože je to lstivý plagiát loňského australského Babadooka, jak již bylo několikrát řečeno. Přesto Sádkovi a zejména Šurkalovi přeji jen to dobré, protože například kamera a mizanscéna je opravdu světová. Navíc překvapily vynikající výkony herců ve vedlejších rolích a profesionální stavba těch nemnoha scén s větším množstvím postav. Druhou stranu vah však bohužel vyplňuje v tomto směru Geislerová, jež stále hraje Geislerovou a pokud jí (což je tento případ) nesedne role, tak nesnesitelně deklamuje naučené fráze se svou povýšenou dikcí. (14.08.2016)

Když jsem viděl první ukázku na Polednici, tak ve mně vzbudila velká očekávání, navíc mám stejnojmennou báseň rád pro její depresivně sugestivní nádech, a byť bylo již dopředu předesíláno, že půjde o volné zpracování Erbenovy klasiky, tak i přesto jsem počítal s přenosem hlavních motivů z básně do filmu. Což se do jisté míry povedlo! Na úvod je nutné říct, že Polednice je spíše dramatem než hororem, ve kterém jde hlavně o nový začátek pro hlavní hrdinku, ale i o problematiku rodičovství a vztahů mezi lidmi. Co se vizuálu týká, tak v rámci tuzemské produkce jde o nadprůměrnou práci s obrazem - nejvíce mě zaujala převládající barva obilí (a celkově zlatavé barvy), která ještě o to více zdůrazňovala nesnesitelné vedro, se kterým si postavy ve filmu potýkaly. Všechny lekačky ve filmu zafungovaly na výbornou, byť jich bylo pomálu, ale jak už jsem říkal, tak šlo spíše o drama než o horor. Zkrátka solidně natočený snímek, který těží zejména z námětu, vizuálního ztvárnění, přesvědčivých hereckých výkonů a (na české poměry) kvalitní hudební stránky. (04.03.2016)

Velmi svižně a přitom bravurně odvyprávěné i zrežírované psychologické drama s mysteriozně hororovými prvky o vztahu matky a dcery, žijící momentálně ve lži. V buranské všednosti zdánlivě poklidné vesnice postupem času naleznou víc než samy chtěly. Pravdu. Každá tu svou, každá o sobě samé. Příběh se může zdát na jednu stranu opatrný, budeme-li mluvit o vývoji děje či povrchním rozboru postav, např. paní Mrázová by si jistě zasloužila více prostoru. Na tu druhou ovšem dává divákovi možnost pro vlastní úvahy v doprovodu krásných záběrů a celkově velmi povedené atmosféry, kterou si film drží až do konce. Jako debut rozhodně nadprůměrné s naplno využitými nepřeceňovanými možnostmi . (14.08.2016)

Áno, chápem, nie som blbec, nie som včerajší a nie som ani včerajší blbec. Horor má veľa podôb a vonkoncom nemusí ísť len o krváky. Lenže toto fakt nie je horor. Tu nie je ani jeden hororový prvok. Vôbec nechápem, prečo sa to volá tak, ako sa to volá. Polednica sa vo filme objaví na tri sekundy v jednej scénke a aj to je starostova poopičná nočná mora. Po dedine behá bláznivá starena, tá však zabila jedno dieťa pred desaťročiami a odvtedy nič. A v polke filmu zomrie a následne sa neobjavuje ako duch, takže ani z tejto strany nehrozí nebezpečenstvo. Jedinou pošahanou osobou je tu hlavná hrdinka, ktorej ale začne harašiť v podstate z ničoho resp. je tu dosť veľa rôznych náznakov, kvôli ktorým jej začne harašiť, ale je to nakrútené len povrchne a skratkovito, takže sa tomu dosť blbo rozumie, aspoň ja som teda tomu dosť blbo rozumel a to som Polednicu videl dva razy krátko po sebe. Atmosféra zaspatej dedinky fajn, i sparné leto, ale tým to pomaly ale isto hasne. A rôzne dedisnké figúrky a postavičky sa sem vôbec nehodia, toto predsa nie je štúdia dedinského koloritu. (15.11.2016)

Psychodrama s hororovou atmosférou. Chápu, že hororového maniaka by mnohem víc potěšily ostré zuby a dlouhé drápy jak rozsápou malou Anetku, kolem lítají kusy rozcupaveného masa a celá obrazovaka se pomalu ale jistě zalije krví, leč já do tohoto fan klubu nepatřím a film jsem si náležitě užila. Potěšila mě Daniela Kolářová i Marie Ludvíková, kterou mám rok od roku raději. Ovšem výkon obou hlavních protagonistek nelze pominout i Karolína Lipowská byla velice přesvědčivá, s Aňou Geislerovou bychom asi hůře našly nějaké společné téma, ale proti jejím hereckým výkonům nemám námitek. Erbenovu Kytici lze jen stěží vnímat jako předlohu, spíše jako letmou inspiraci či leitmotiv, který prochází celým filmem, ale to každý vnímavý divák ví, že zdejší databáze neumožňuje termín "na motivy" či "inspirováno". S tím by se do budoucna zajisté dalo něco udělat, doufám. (31.10.2016)