Utøya, 22. července

Nebudu tu hodnotit nic navíc než film. Vystřílet ostrov bezbranných dospívajících dětí je brutální zvěrstvo. Trochu ale stojí za zamyšlení co se některým dětem od mala ve školách a na takových táborech vtlouká do hlav, třeba právě ve Svazu dělnické mládeže. Neměli by se věnovat jiným věcem a zájmům úměrným k jejich věku ? Sám jsem si nejen u novinového článku o jedné copaté ošklivé švédské holčičce jménem Greta Thunbergová, která sezením před parlamentem vyžadovala po vládě snížení emisí, uvědomil, že s evropskou mládeží dlouhodobě není něco v pořádku. A problém s emisemi má už chudák Grétka od svých 9 let ! Což o to emise jsou svinstvo, ale copatá byť ošklivá pubescentka má myslím ve svém věku dělat jiné věci (třeba zjišťovat jak u kluků funguje pindík) než zachraňovat planetu a blízký vesmír... Nebo ta také švédská děva Elin Erssonová jak zastavila odlet letadla aby nemohl být migráček z Iráku deportován do vlasti... Když tyhle divné aktivistky jimž je dnes dáván dospělými velký prostor ( téměř jako dospělým ) dorostou, máme tu něco jako Angely Merkelové, a když je jich víc pak začnou zavádět následně všechny ty geniální nápady v rámci EU jak něco snížit, čímž se něco rapidně zvýší, takže efekt je v nejlepším případě nula. Člověk pak i s podprůměrným IQ si se svým obyčejným selským rozumeme ťuká u všech těch zlepšováků na čelo... U tohohle filmu jsem od prvních minut cítil to co u United 93. Napětí, emoce, chvění z bezmoci těch v lese... Filmaři stáli před velmi těžkým úkolem. Natočit film o události o níž skoro každý ví. Už to není jednoduché. Druhou rovinou je etická stránka. Na tom ostrově zařvalo opravdu dost mladých lidí. Tragédie postihla mnoho rodin a tak asi nebylo snadné vyptávat se na zážitky přeživších. Ten kdo přežil asi na tento letní tábor do smrti nezapomene a určitě se mu o něm dobře nevyprávělo. Viděl jsem i rozhovor s režisérem Poppem, který věděl do jak obtížného projektu se pouští. Někteří pozůstalí prý dokonce protestovali, jiní chtěli aby film vznikl... Velký respekt před kameramanem a výkonem Andrei Berntzen, kdy na jeden zátah táhnou většinu filmu. Další respekt je před zpracováním, protože si tvůrci vystačili až na těch pár posledních minut s minimem prostředků. Stačil jim jen les, nahodilé tu vzdálené, tu blízké výstřely a sem tam pobíhající mladé lidi. Občas z dálky bolestný výkřik po výstřelu. Kamera tisknoucí se spolu s prchajícími do mokrého jehličí a s nimi se zimou a strachem třesoucí dodala divákovi dojem, že je tam také. Vrah sám se ve filmu jen mihne. Velikost ostrova, chladná voda kolem a velký počet lidí udělal z ostrova doslova smrtící past ze které skoro nešlo uniknout. O přežití rozhodovalo jako v mnoha jiných případech často jen štěstí a drobné náhody. Byl jsem zvědav i jak se tvůrci poperou se základními údaji, zda budou mít potřebu nějak dodávat filmu subjektivní zabarvení. Nic z toho jsem tam necítil, film byl byť s fiktivními postavami maximálně autentický, stroze věcný, v závěru zhodnocující jen základní data, přičemž pokud jsem si všiml Breivikovo jméno ani jednou nepadlo. Jak jsem psal výše, nehodnotím tábor mladých socialistů ani co tam dělali a o čem diskutovali, hodnotím film. A ten mi opravdu několikrát těžce zvednul tep... Muselo to tam být opravdu čiré peklo. Vidět to v kině asi by mi dlouho hučelo v hlavě... Dávám tedy za 5 hvězd. * * * * * (02.04.2019) (méně) (více)