Toni Erdmann

Seš ty vůbec ještě člověk? Jsi šťastná? Žiješ ještě? Život je fraška, v níž hraje kde kdo kostky. Tak proč hrát podle pravidel a nenapsat si sama svůj vysněný osud? Ale je tohle skutečně tvá vůle? Tvá pravá motivace? Ta vylhaná nevinnost mě rozplakala. Stará pravda říká, že život vzkvétá prací. Ale může s ní i umírat. V bohatství nelze mít klidný spánek. Štěstí z bohatství bylo vždy veřejným majetkem. Napila ses pančovaného lihu z Ďáblovy továrny, a tak ses stala onucí korporátního slizu. Sbohem sny a ideály. Zaprodala si svou duši a tvé utrpení roste každým dalším krokem. Až k nesnesitelnosti. Ta bolest tě sžírá zevnitř jako mor a postupně zavírá jedno po druhém všechna okna tvé poklidné minulosti. Zpěv andělů zaznívá ze záchranné lodi. Je to láska, která vyvede tvou duši z nekonečného utrpení a smích je klíčem k poznání. Ale ty už neslyšíš. Přežíváš uvězněná v ulitě přeludů a omylů vlastního bytí. Prozři a slyš. Ještě není vše ztraceno. Já tě mohu zachránit. Vím, že to dokážu. Jsem Toni Erdmann a nemám co ztratit. Vyvedu tě ze slepé nicoty zbytků vlastní existence._______________________________Podobný film: Klaunovy názory (17.11.2016)

Studená ryba Ines se postupně promění v politováníhodnou, lidskou a téměř sympatickou tatínkovu holčičku, ale to jen a pouze díky scénáristovu umu. Ve skutečnosti podobné typy jako ona určitě nemají vůbec duši a jedná se o jakési prázdné astrální slupky zplozené a vyvržené samotným peklem. Vždycky, když vidím takovéhle děsivé kreatury, jsem neskonale vděčný za mou multikáru, motorovku, montérky a absenci pudů zvaných "kariérní ambice" a "touha po společensky významném postavení". To už jsou mi snad milejší poblití zfetovaní pankáči, než tihle duchoprázdní buržoazní kupčíci, považující se snad za jakousi novodobou aristokracii. Její papa Toni, působící v kruzích top managementu rozpačité úsměvy a úšklebky, je ovšem jiná klasa. Tělnatý starý klaun s usmívající se pusou plnou falešných zubů, ale s hluboce smutnýma očima, který světu své dcery nerozumí, působí v něm jako slon v porcelánu a divákovi je ho, na rozdíl od Ines, líto od samotného začátku... Aby ho ale naopak v průběhu filmu litovat postupně přestával, protože si uvědomí, že on žádnou lítost nepotřebuje, protože je skutečná lidská bytost s duší a srdcem velkými jako hrom, a že člověk by ho měl spíš obdivovat a závidět mu jeho donkichotství, než ho litovat... Film mohutně graduje svou poslední hodinou (malováním kraslic, nahou party, bulharskou maskou a pohřbem matky/babičky), a leckterý divák si možná díky závěrečnému Toniho proslovu položí spoustu existenciálně závažných otázek po smyslu života a dosažení životního štěstí, na které si pak ale samozřejmě nebude umět odpovědět. P.S.: Závěrečnětitulkoví Kjúři mi svým zvonivým Plainsongem, jedním z vrcholů Disintegration, nečekaně přivodili mírnou euforii, takže díky. (05.01.2017)

Winfried je zváštny človek, ktorý si kráti život na dochodku občasnými pubertálnymi vtípkami. Keďže jeho vzťah s dcérou je na bode mrazu a ona pozná len svoju prácu, votrie sa do jej pracovného a súkromného života a obráti ho naruby. Použije pritom vymyslenú identitu Toniho Erdmanna... Príbeh veľmi pomalým tempom rozpráva o nedorozumeniach medzi ľuďmi, pracovnom ošiali, syndrómu vyhorenia a svojským sposobom chce opatovne nastoliť poriadok vo vzťahoch. Ako pracovný nástroj používa smutné i vtipné scény a osviežujúcu otvorenosť. (16.01.2017)

Nuž ako tu už niekto podotkol: "film nie pre každého". V tomto prípade som zrejme tým "každým". Nieže by som nedokázala oceniť kvality tohto filmu, ktoré čo sa týka dramatickej stránky sú neodškriepiteľné, ale spôsob "humoru" či už Winfrieda a následne jeho dcéry je mi absolútne cudzí. Toto si musí, ale každí rozhodnúť za seba... (17.02.2017)

Vôbec to nie je komédia, ale budete sa aj smiať a tú jednu scénu zaručene preplačete. V kine som sa obzrel do publika počas tej scény a všetci si utierali slzy. Je to komorná artová dráma rozprávaná v pomalom tempe zameriavajúca sa na "odvrátenú" stranu reality, pohľad za fasádu nemeckej strednej triedy. Dosť mi to pripomenulo napríklad Konečnú uprostred cesty, teda vlastne taký súčasný nemecký realistický film. Plus tým, že sa to odohráva v Rumunsku tak je tam priestor na bilanciu EÚ tématiky a importu/exportu medzi skutočne bohatou a rozvinutou západnou krajinou a postkomunistickou rádoby rozvinutou krajinou. (30.10.2016)