Tři mušketýři

Moje první platonická filmová láska - Michael York jako D'Artagnan :-) Humorné a lehce parodické zpracování Dumasova příběhu patří v tomto žánru k nejlepším. Všichni mušketýři jsou velmi charismatičtí, Constance - R. Welch krásná a svůdná, Mylady Winter - Faye Dunaway intrikánská a zákeřná. Neobvyklé se mi zdálo obsazení Charletona Hestona do záporné role kardinála de Richelieu. Ale zvládl svou roli skvěle. (26.10.2014)

Velmi slabé, mušketýři jsou tu za trdla, zápletka triviální a děj nudný a unylý. Taková plejáda herců a výsledek tak mizerný. Když jsme u těch herců, když se York svlíkne, tak mi přišlo až k smíchu jaký je tu chcípáček. Ve srovnání s jinými hrdinskými eposy mi jeho tělíčko přišlo jak vězeň z Dachau. A zatímco se všichni rozplívají nad nekonečnou krásou tuctové Rachel, na níž je podle mě zajímavé jen jméno, mě přijde naprosto přenádherná Chaplinovic dcerka. No Faye D. sice není můj typ až tolik, ale ujde, navíc je narozdíl od Rachel mnohem lepší herečka. Jinak celkově ke konci už mě děj skoro nezajímal, jak to bylo nudné a utahané. Kterýkoliv díl Angeliky byl zábavnější. Což není zrovna pochvala. Takže za jedna. (04.03.2023)

Příběh/zápletka je opravdu hloupá, ovšem herecké obsazení je přímo skvělé a některé nápady a scény opravdu vtipné - třeba "zvířecí šachy", "středověký tenis" nebo postavy starého domácího a jeho roztržité mladé ženušky v podání překrásné Raquel W. Postavy tří mušketýrů jsou zde spíše pro smích, než že by vykazovaly nějakou chrabrost, čestnost či vysokou morálku, což může pro někoho být dobře, pro někoho naopak. Film jsem viděl naposledy jako malý asi před 20 lety a mám na něj pozitivní vzpomínky, nyní mi ta celková nelogičnost až stupidita docela vadily. (02.09.2017)

Nejlepší způsob, jak se vyrovnat s velkou naivitou předlohy, zachovat její romantické kouzlo a ještě uspokojit dobrodružné touhy, byl převést příběh do inteligentní komedie. Nadsázku filmu jsem dokázal docenit až v dospělejším věku, od té doby jsou ale pro mě scény jako poprsí paní Bonacieuxové v nosítkách či šermovačka mezi prádlem takřka kultovní a Piráti Karibiku jen chudí příbuzní vtipem i výpravou. (19.05.2010)

Dumasův slavný román jsem četl ve 13 letech a už tehdy, v chlapeckém věku, kdy jsem měl jen pramalý přehled o historických faktech, mi přišel nadmíru naivní a příliš romantizující. Šlo zkrátka o dobové konzumní čtivo pro tehdejší čtenáře a přes nepopiratelnou Dumasovu řemeslnou zručnost a schopnost vytvářet sympatické postavy bych literární kvality oné éry hledal úplně jinde. Už tehdy jsem cítil, že vnímám Dumasovo dílo jinak než klasik zamýšlel. Bezkonkurenčně nejsympatičtější postavou mi byl kardinál Richelieu, který se mezi těmi nezodpovědnými floutky, sukničkáři, pijáky a neukázněnými žoldnéry, stejně jako přihlouplými zamilovanými slečinkami, snažil jako bezmála jediný o správu věcí veřejných, o politiku a ochranu národních zájmů. V průběhu let jsem měl postupně možnost zhlédnout čtyři filmové verze, mezi kterými Lesterova vyčnívá svou výpravností a typově zdařilým obsazením. S brakovostí předlohy se vyrovnává ironií a parodickým zpracováním. Ale i tak ji považuju jen za snesitelnou ve stylu jednooký mezi slepými králem a tím, co mi nejvíc vadí, je, jak už jsem zmínil, sama předloha. Přiznám se, že Michaela Yorka jsem si až do zhlédnutí jako d'Artagnana představit nedokázal, ale popral se s tím skvěle. Humorná nadsázka mi ne vždy seděla, šermířská střetnutí bych přece jen pojal víc v dobrodružně romantickém duchu. Celkový dojem: 50 %. (29.08.2018)