Pásky z Nagana

Ach ta nostalgie... a bulící Kanaďané, že nájezdy nebyly fér... a Crawfordův epitaf... a Petr Freedom poráží zlotřilé impérium... a Theo Fleury mající zuby, ale postrádající posledních víc jak 20 let klid v dušince... a otylý Lindros... pecka. Na to se dá dívat. Je to jako film Prázdniny v Římě - víte, jak to dopadne, ale stejně se dojmete jako nasáklá houba. (09.02.2023)

Před pár lety jsem ve spalujícím létě pospíchal na pivo do lokálu u nás v ulici. Uvnitř, v takové malé zastrčené místnosti, do které se nám nikdy moc nechtělo, seděl hlouček lidí. Dřív, než jsem se tam stačil podívat, jsem od přítomných věděl, kdo tam je. Jágr se Svobodou. V tu chvíli mi to všechno najelo. Život na Moravě, nový elektronický budík značky Philips nařízený každý den na brzké ranní vstávání, osmá třída základky, narvaná učebna chemie s televizí, semifinále s Kanadou u kterého jsme bouchali do stolů a řvali, euforie jako blázen, teletext, BBV, finále a můj brečící otec. Dost se toho od té doby změnilo a možná jsem si to jenom dlouho nepřiznal, ale tohle jsou jedny z nejzásadnějších vzpomínek na mé dětství. A Ondřej Hudeček je dokázal přivolat zpátky. I patos má v životě své místo. A někdy stačí jen patnáct sekund mlčet, přesně jak to říkal Robert Záruba. (01.03.2018)

Ondřej Hudeček na pána. Libová práce. Perfektní vytěžení ikonického momentu českých (sportovních) dějin a vydrcení na max po stránce fanouškovsko-emocionální, nostalgické i řemeslné. Nejlepší film českého režiséra minimálně za posledních pět let... a doufám, že Frank Marshall přehodnocuje režiséra Indiana Jones 5 :) (09.03.2018)

Sportovní dokument pár exeláns. Líbilo se mi zapojení více pohledů než jen Záruba, Hašek, Jágr. Třeba Theo Fleury je super týpek, ten tam sednul jak hrnec na prdel. "What happened? What happened? Oh, we lost in a fucking shootout, that's what happened." A vtipný je, že to natočil člověk, kterýmu bylo v době Nagana 10. Mě bylo v 13 a sice si to pamatuju, všichni jsme to prožívali, ale nevím jestli to v tomhle věku bylo tak intenzivní, abych si na tohle troufl. (24.04.2018)

To jsem si zas jednou nádherně poplakala, radostí i dojetím a tak vůbec. Nostalgie je holt sviňa. A jména jako Ivan Hlinka, Jaromír Jágr, Dominik Hašek a všech našich zlatých kluků dění roku 1998 jsou nesmazatelně uložena v mém malém českém srdíčku. Výborný sportovní dokument, v němž tvůrci dokázali brilantně sestříhat české dějiny, rozhovory, hokejová utkání a komentáře k nim. Mohu jen říct - s úctou, poklona, děkuji. (12.03.2018)